Jan Masaryk měl silné pochybnosti. Vyslovil známý výrok: „Pravda vítězí, ale dá to hroznou fušku!“ Již od dob Adama a Evy kroutí přední filosofové svými šedivými hlavami, jak to udělat, aby pravda vešla ve skutek. Avšak toto vzácné zboží je zabarikádováno obrovským nánosem legend, bájí a lží. Je skoro nemožné se k němu prokopat.
Volby v totalitárních státech (komunismus) jsou založeny na zákazu voleb. Do urny lze vhodit pouze jméno kandidáta, jehož katani rozkázali volit. Tady není třeba lhát. Jméno diktátora je známé, a kde je urna, všichni vědí. Neúčast ve volbách uzurpátora má nedozírné následky. Ty nikdo nemá odvahu podstoupit, pakliže se nejedná o sebevraha nebo blázna.
Volby v demokraciích jsou naproti tomu založeny na polopravdách. Kdo není úplným volem, lhaní se raději vyhýbá. Moci- a penězchtivý lovec musí hlavně nalíčit vhodnou polopravdu a potom čekat na posedu, co se objeví před muškou. Loví se zásadně všechno. Paleta se rozpíná od notorického alkoholika, nezaměstnaných Cikánů, bývalého císaře až po majitelé továren. Ulovené volební hlasy platí totiž všechny stejně. Hlavní věc je vlákat jich co nejvíce do urny.
Podívejme se nyní, jaké polopravdy se s větším či menším loveckým úspěchem nastražují na voliče nedávající si pozor. Ty se potom stávají vyhlídnutou obětí lovecké vášně kandidáta do nejvyšších platebních tarifů státní hierarchie.
Tak např. paní Vlasta Parkanová (TOP 09) nalíčila oka pod názvem „Je nás víc, než si myslíte“. Teď ale vážně! Už někdo z vás intenzívně přemýšlel o tom, kolik lidí má TOP 09 ve straně? Určitě by to byla nenahraditelná ztráta času. Paní Parkanová si přesto myslí, že si s tím národ láme hlavu.
Jakási studentská politická iniciativa míří na voliče heslem „Volte zezadu!“ Nějaká upřímná dáma k tomu tužkou na plakát dopsala: „Mám to ráda zezadu i bez voleb!“ Něco na tom pravdy bude. Avšak vzadu je také i konečník. Podle názoru oněch studentů by měl český občan volit konečníkem. Dovolím si vulgární dotaz: A co když všechny ty hlasy skončí v prdeli?
Komunisté pytlačí s heslem „Práce a sociální jistoty – požadavky, kterésplníme“. Těžko lze najít někoho, kdo by to zrovna od komunistů očekával. Nejedná se o žádné novum. Již Klement Gottwald přišel roku 1946 s heslem „Práce a sociální spravedlnost – požadavek dělnické třídy“. Jinými slovy, nic podstatného se na obsahu obou sloganů nezměnilo. Místo „sociální spravedlnosti“ předložil Gottwald národu „Vítězný únor 1948“. Od KSČM to očekávat nelze, protože prozatím ještě není u moci.
ODS patrně znovu objevila Ameriku heslem „Bez vašeho hlasu to nepůjde!“ To určitě nikdo nevěděl. Podle představ ODS je český volič neschopným hlupákem. Prostě on asi nechápe, že bez jeho hlasu pro ODS se tato strana prostě nemůže znovu dostat k moci. ODS zaměřuje svůj střelecký dalekohled ještě přesněji, a sice: „Řešení ODS – Bez vašeho hlasu to nepůjde!“ Řešení sociálních problémů je tedy v tom, jednoduše zvolit ODS a je to vyřešené. O nic víc se nestarat.
Nechat zvítězit pravdu dá tedy skutečně hroznou fušku. Nikoho tudíž ani nenapadne, aby se s tím lopotil. Jediná naše jistota je — nějaká z volebních polopravd zvítězí určitě, a to relativně bez námahy, ale zato dlouhodobě.
JAN BERWID-BUQUOY, vévoda Z Ellgutu (1946). V roce 1968 ještě jako Jan Kopecký emigroval do Rakouska. Na vídeňské universitě vystudoval sociologii a ekonomii. V průběhu studia byl spolupracovníkem rádia Svobodná Evropa. Po příchodu do západního Berlína studuje na Berlínské svobodné universitě Politické vědy a získává titul ˇDiplom – politologie“ , obdobu českého magistr. Na Svobodné universitě pak během let dosahuje titulu docenta a přednáší zde politické vědy. Píše literaturu faktu, většina z jeho jedenácti děl vyšla prozatím jenom v Němčině.
