ODS zahájila frontální útok na TOP 09, která je sice jejím nejbližším potenciálním partnerem, ale (možná právě proto) jí krade voliče. TOP 09 se ovšem už předtím profilovala na účet ODS (solidní sociálně demokratická strana, s níž je možné jít do koalice). Teď ji ODS v inzerátech obviňuje, že se chystá uzavřít koalici s ČSSD, stejně jako se o to pokoušel Kalousek v roce 2006 (pro osvěžení čtenářovy paměti: ne že by to tenkrát bylo od Kalouska něco zvlášť nóbl, ale udělal to až po tom, co se Topolánek vykašlal na své deklarované koaliční partnery a začal se s Paroubkovou ČSSD pelešit sám). Strany, s nimiž se uvažuje pro příští ne-postkomunistickou koalici, se teď navzájem horlivě obviňují z toho, kdo všechno chce jít s Paroubkem na holport (zdá se, že o Paroubka je zájem), a zároveň se každá dušují, že ona by nikdy s Paroubkem do koalice nešla (čemuž skeptický volič věří daleko méně).
Vedoucí PR a marketingu ČSSD Dimun varuje před přeceňováním volebního modelu Factum Invenio. Dělá to jisté účelově, ale má v podstatě pravdu: fakticky jsou tu dva modely: za prvé rozestup mezi ČSSD a ODS se udržuje, ČSSD drží své pozice, ODS stagnuje nebo ztrácí, KDU se nedostane do Parlamentu (model příznivý pro ČSSD); a za druhé zmenšování rozestupu mezi ČSSD a ODS a KDU nad 5% hranicí (těsně), to je model, který vyhovuje ODS. Tento druhý model vyplývá jen z průzkumů agentury Factum Invenio a ze sumace některých krajských průzkumů, což není příliš reprezentativní. Factum Invenio bývala ovšem před volbami poměrně přesná.
Spor o katedrálu sv. Víta je rozřešen zdárným kompromisem, jásají politici i tisk. Stát si katedrálu ponechá a katolická církev bude mít tu čest s ním o ni společně pečovat. Moje včerejší zpráva byla tedy nepřesná, nejde v žádném případě o nějaké spoluvlastnictví, omlouvám se. Stát (tj. prezident Klaus) se najedl a arcibiskup Duka nejspíš čeká, že ve věci církevního majetku a smlouvy s Vatikánem na něj zbude odměnou za jeho nynější, zdrženlivý půst nějaké to sousto. To chci vidět. Tématu se týká naše dnešní glosa.
Já komentuji politiku, říká prof. Dvořáková v dnešním rozhovoru pro Právo, protože jsem politolog. Kdybych byla entomolog, tak budu komentovat brouky, což by se Topolánkovi líbilo asi víc. Mně taky.
„Co takhle zkusit vytknout si jeden společný cíl pro celou zemi (v těchto volbách je jím bezpochyby snížení děsivého státního dluhu) a zapomenout na vlastní zájmy tak, jako to dokázali hokejisti?“ píše v MfD paní Jana Blažková. Co je to za příšernou blbost? Vyhrát mistrovství bylo vlastním zájmem každého českého reprezentanta, protože se mu tím otvírá vyhlídka na slušné angažmá v zahraničí (a nevím, třeba tu a tam i doma). Na tom není nic nelegitimního, to je úplně v pořádku. Jistě přitom taky chtěli, aby vyhrála ČR. A to platí po úplně každou lidskou činnost, v politice by lidi neměli zapomínat – a taky nezapomínají – na vlastní zájmy, jde jen o to, jsou-li to zájmy legitimní. Z takových zájmů se pak skládá „zájem vlasti“. Ti, co mají plnou hubu odříkání ve jménu vlasti, jsou nejpodezřelejší individua pod sluncem.
Vláda včera rozhodla o vyvlastnění farmářky Havránkové, která už šestnáct let spolu s asi sedmdesátičlenno klakou, a jak se nyní ukázalo, i se svou sestrou úspěšně drží pod krkem stát ve věci dostavby dálnice z Prahy do Hradce Králové. Je mi líto, ale v této věci nejsem liberál. Dálnice potřebuji a nejsem sám. Nepovažuji je za dílo ďáblovo. Považuji taky za užitečné, když se u nás stavějí velké továrny. Stát jsem tady i já. To, že se vlastníci pozemků snaží situace využít tak, aby svůj majetek co nejvíc zhodnotili, je přirozené, ale jsou případy, kdy se mi jejich jednání jeví jako ohavné vydírání státu, tedy taky mne. Všemi deseti souhlasím s vyvlastněním farmářky Havránkové. A lidé, kteří věří v nedotknutelnost vlastnictví tak, jako křesťan věří v nedotknutelnost evangelií, jsou podle mne nebezpeční rouhaví fanatici utržení ze řetězu.
Jeden čtenář Událostí mne seznámil se soukromou anketou, kterou mezi přáteli pořádá. Otázka zní: „Myslíte, že vybuchne ještě nějaká předvolební bomba? (Typu Kubicovy zprávy v roce 2006)?“ To je otázka velmi podnětná, uvažoval jsem sám o tom, že něco podobného dám do ankety Událostí, ale pak jsem od toho upustil, protože v pátek ve 14.00 bych musel anketu měnit, a normálně jsem zvyklý ji měnit až v neděli večer. Nicméně se pokusím odpovědět tady: svod skončit volební kampaň nějakým pořádným výbuchem (obrazně řečeno) je ovšem velký a vyhovoval by nátuře pana Paroubka a jeho blízkých. Nevěřím ovšem v akci typu Kubicovy zprávy, to dá moc práce a musí se to dlouho připravovat a trochu předem anoncovat. Už by se o tom vědělo. Bolestínské nátuře předsedy ČSSD (bolestín je tenkrát, když uprostřed svých urážlivých exhibicí dostane, zase obrazně řečeno, do nosu) by odpovídalo spíš, kdyby někdo ČSSD teď, těsně před volbami, nějak ukrutně ublížil. Ivan Langer mluvil o údajném chystaném napadení paní Paroubkové s dítětem, případně snad samotného předsedy, ani tomu moc nevěřím, je to spojeno s rizikem, bylo by to bezohledné a na to má pan Paroubek svou rodinu a sám sebe moc rád. Spíš bych to tipnul na nějakou akci, v níž mučedníky budou víceméně nedobrovolně dělat malí čičmundové. Muselo by se to stihnout zítra nebo pozítří, ideální datum je pozítří. Pokud se ovšem nestane nic, což je taky možné, zasloužil by pan Paroubek zlatou pamětní medaili Mucia Scaevoly za politické sebezapření.
Bohumil Doležal, bohumildolezal.lidovky.cz
