Vypadá to jako happy end. Arcibiskup Dominik Duka uzavře se Správou Pražského hradu dohodu o společném užívání katedrály svatého Víta.
Kolem vlastnictví katedrály vypukl spor, ve kterém se ukázalo, že tento národ překypuje odborníky na právo, historii a duchovno. Každá paní stojící frontu v nuceném výseku přece věděla, jak se vyvíjely majetkové vztahy státu a církve od Karla IV. přes josefínskou dobu až po padesátá léta, kdy komunisté církvi nezištně zajistili život v chudobě. Povedl se jim tak bravurní kousek, že jedním hříchem a zločinem, totiž oloupením druhých, ještě někomu zajistit ctnost, tedy chudobu. Fakt je, že nebýt komunistů, ani bychom netušili, co všechno je možné.
Co bude obsahem oné dohody o společné správě, to ještě v okamžiku jejího pondělního podpisu přesně nevíme. Aktéři sporu mají jistě pravdu, když katedrálu považují nejen za církevní objekt, ale také za symbol státnosti. Problém je jen trochu s tím, proč by symbolem ateistického státu měl být kostel, jestli by si stát nemohl postavit nějaký jiný symbol, třeba stometrové zlaté tele s hlavou ovce. (A dvěma lvími ocasy, aby se neřeklo.) Nebo by možná stačilo, kdyby se katedrála nechala církvi a stát by si jako symbol státnosti ponechal hospodu Vikárka, což by bylo tak nějak odpovídající.
Ale k věci. Faktem prostě je, že komunisté katedrálu ukradli a ani si nedali dost práce s tím, aby to provedli důkladně. Proto také soud dvakrát katedrálu dal zase církvi zpátky. Až nakonec Nejvyšší soud pravil, že znárodnění chrámu bylo v souladu se zákonem. A je to. Ještě že si komunisté udělali zákony, podle kterých může být ještě dnes držení ukradeného v souladu.
Duka má pochopitelně zájem na tom, aby se konečně celá věc už přestala rozmazávat. Hnát kauzu před evropské tribunály by možná nebyla právně ztracená bitva, ale byla by ztracená v očích veřejnosti, protože církev by se zase spojovala s cizáky proti národu. (Když se komunisté spojovali a dnes spojují s cizáky, aby příslušníky téhož národa okrádali, tak to nevadí. Tam jde přece o tmáře a reakcionáře.) a stejně, za sto nebo dvě stě let tu možná nebude žádná česká republika, ale bude tady zcela určitě církev a nejspíš i svatý Vít, takže není kam spěchat.
Jen se zase ukázalo, že jsme země dvojího metru. Kdyby někdo ukradl kufry našim zlatým hokejovým hochům při návratu domů, došlo by nejspíš na národní smutek a Paroubek, mimo jiné odborník na ledové sporty, by svolal tiskovku a vyzval modré straky, aby bagáž vrátily.
Je to pořád to samé. Z historie člověk nenačerpá moc útěchy, spíš poučení. V tomto případě, že když se krade, musíte si ukradené udržet dost dlouho. Nic se vám nestane a pak třeba můžete oběti i nabídnout společnou správu ukradeného. Přece se nebude ztrapňovat tím, aby se dožadovala nějaké nápravy.
