V probíhající volební kampani je populární obvinit protivníky z fašismu. Prim v tom hrají sociální demokraté, kteří svým oponentům přičítají fašistické jednání téměř po každém incidentu.
Neustálé nálepkování kohokoli neoblíbeného jako fašisty, extremisty či nacisty však může vést k vyprázdnění obsahu těchto pojmů ve veřejné diskusi. Skutečný odkaz hrozby fašismu, včetně jeho varovaní pro budoucnost, bude zastřen a degradován obrázky excesů ze současných náměstí českých maloměst.
Ostatně i nepříliš dávno, před neuskutečněnými volbami v roce 2009, napadly Mirka Topolánka v Hustopečích osoby spjaté s neonacistickým spektrem a prostředím pražských ochranek, které v minulosti často pracovaly pro rodinu Kočků. Ani to však nesignalizovalo příchod fašismu do české kotliny.
SA-MANI?
Fašistická agitace bývala spjata s organizovaným a systematickým pouličním násilím a terorem. Italští squadristé anebo němečtí SA-mani zastrašovali a likvidovali politické protivníky. Podobnou měrou jim opláceli protivníci z komunistické části politického spektra. Mrtvoly na ulicích, nečinné či bezmocné policejní složky, chaos a zmar. Následovalo uchopení moci a po něm pronásledování opozice, koncentrační tábory a imperiální válečné výboje.
Soudobé násilné excesy ve volební kampani nevykazují jasnou strategii a organizaci. Jsou sice způsobeny vyhrocenou atmosférou soudobé kampaně, ale nejsou schvalovány ani podporovány politickými oponenty.
Je skutečností, že část mládeže chápe jako „cool“ účast na střetu, v němž vidí jako protivníka ČSSD, respektive Jiřího Paroubka. Tento boj má svoje kořeny již od CzechTeku v roce 2005. Nová, facebooková generace se do něj intenzívně zapojila a vzájemné hecování a předhánění v kreativitě toho, „co kdo socanům provede“, nabylo nejrůznějších forem. Přes některé problémy většina těchto aktivit nepřesahuje rámec legitimního politického protestu.
SKUTEČNÉ RIZIKO
Na druhou stranu otázky vyvolávají některé reakce pořadatelů či ochranek sociálně demokratických shromáždění, jako je například násilné vyvedení „klidného Marťana“ z mítinku ČSSD v Kolíně v roce 2009. Lze jen doufat, že důvodem pro policejní přehmaty vůči některým „protidemonstrantům“ z posledních týdnů je nepochopení legálního rozměru práva shromažďovacího, nikoliv organizovaný aktivismus policie.
Zárodky nového fašismu či totalitarismu se nemusejí primárně nacházet v protestních projevech současné mládeže, byť někdy hulvátských a chuligánských. Historickými varováními z éry fašismu jsou mimo jiné potlačování individuální lidské svobody, totální moc státu bez účinné kontroly a nedemokratické působení neformálních mocenských složek. Proto je v současnosti třeba sledovat rizikové politické tlaky vyvíjené na státní represívní složky, netolerantní protlačování populistických názorů do masmédií či to, když si strany neoprávněně přisvojují bezpečnostní pravomoci. I když se však takové tendence objeví, není třeba hned strašit veřejnost nástupem fašismu.
AUTOR PŮSOBÍ JAKO EXPERT NA EXTREMISMUS
