ODS se nepoučí. V roce 2008 vytáhla do krajských voleb s kilometry nových silnic, a Jiří Paroubek přemaloval zemi na oranžovo. Nyní na to jde s Elvisem, kocovinou a nonstop víkendem. Skvělý vtip.
Což nemyslím ironicky. Kvůli moci Paroubek skutečně lidem slíbí cokoli, nakonec jeho daně to nejsou. Udělat z něj na billboardech v rámci negativní kampaně lháře je správné a dokonce i pravdivé, když už to stále nechápe tolik našich moravských spoluobčanů, převážně Paroubkových voličů. Možná to dělají i nevědomě; ostatně zkuste za plentou vytáhnout správný arch po lahvi vlastní slivovice či demižonu vína.
Mít to ale coby jedinou negaci, ať už v několika variacích, jež nás má strachem mobilizovat k volebním urnám, je jako jít na CzechTeku s platem vajec proti těžkooděncům, jimž v Lidovém domě slíbili za pořádné maso hodinu s Kateřinou Brožovou - samozřejmě jen na náměstí. Nemáte šanci.
Navíc ani nejde o skutečnou negaci. Spíš jen o zesměšnění někoho, kdo se sám zesměšňuje, sotva otevře pusu. Paroubkovi inteligentnější nevoliči se tomu snad i zasmějí, nerozhodnuté a váhající voliče to ale k urnám nepřivede. Ti potřebují mnohem racionálnější a především osobnější důvod než Elvise, jehož si někteří možná pletou s Deanem Reedem.
Ano, myslím peníze. Nakonec kvůli čemu jinému to všechno Paroubek nebo já děláme? Samozřejmě že kvůli penězům. Dejte mi maserati, dvě zlaté kreditky a adresu Topolánkovy toskánské vily a přestanu vás trápit! Rozdíl je jen v tom, že mně čtenáři Reflexu peníze dávají dobrovolně, snad ze soucitu; zatímco Paroubkovi je musíme všichni odevzdat povinně. Jinak přijde exekutor.
ČSSD je v tom znovu lepší. Její negativní billboardy - byť tradičně lživé - strašící voliče konkrétní sumou za nemoc či za studium na hloupější lidi zapůsobí, zůstanou v hlavě. Hloupější lidé totiž méně vydělávají a nic proto nesnášejí tolik, jako platit za sebe. Jediné místo, kde jim to nevadí, je herna. Ke každé prohrané sociální dávce totiž dostanou kafe zdarma.
Ano: ODS má obecně chytřejší a kultivovanější voliče, jimž se příčí politický hnus; dvě třetiny jich v průzkumech říkají, že negativní kampaň nechtějí. Jenže negativní kampaň nemíří na kmenové voliče, navíc ani nemusí být hloupá či odpudivá. Chce to jen nápad. Co ale chcete od strany, kde má i novinář velký problém vypátrat v pondělí, jaký program má její šéf a volební lídr v úterý? A co teprve v pátek nebo za měsíc!
