Rada nazvaná Iustitia et Pax při České biskupské konferenci napsala dokument o volbách a hned nastal poprask. Především se postižen cítí Jiří Paroubek, který se ovšem cítí postižen pořád, takže to samo o sobě by nestálo za pozornost. Faktem však je, že jak se církev začne vyslovovat k politice, stojí za to zpozornět.
Předně, pokud by někoho zajímalo, co propíraný dokument skutečně říká, najde to zde
Těch pár vět vyvolalo rozruch jaksi napříč spektrem, prostě, řečeno česky, tlak stoupl všem od komunistů po Hrad. Právo si text vyložilo tak, že církev radí, aby lidé nevolili velké strany. Hradní činitel Petr Hájek biskupa Václava Malého, který onu radu vede, označil za havlistického politického aktivistu, což je z výšin Hradu nejspíše diagnóza jakési politické lepry.
Komunistické Haló noviny to vzaly přes krátký historický exkurs o církvi, jež chce „ovlivnit dění v zemích, v nichž mají svoje ovečky“. Komunistický deník připomíná těm, kteří zřejmě v dobách, kdy komunisté ještě ovládali české školy, spali v lavicích, co je církev zač: „Neposlušné ve svých řadách nechávala mučit i upalovat, neváhala žehnat zbraním nacistického Německa, beze slova odsudku přihlížela vyvražďování Židů a jiných národů v koncentračních táborech.“
V tomto případě to vypadá, že Aurora střílí z děla příliš velké ráže. Biskup Malý není představitelem České biskupské konference, a tedy ani dokument, pod nímž je podepsán, není oficiálním církevním stanoviskem. Pokud jde o charakteristiku církve, stačilo by vyměnit pár slov, abychom se dočetli, že komunistické strany se pokoušely ovlivňovat dění v zemích, kde měly své stoupence, nechávaly mučit a popravovat neposlušné, žehnaly nacistickým zbraním tak, že uzavřely dohodu mezi SSSR a Hitlerem a přihlížely vyvražďování lidí ve stalinských koncentračních táborech. Ale nechme stranou snadné terče.
Též Lidový dům se vyslovil. Připomněl otázku církevních restitucí (jejíž vyřešení zmařila zatím vždy především levice). Prohlášení Lidového domu mluví o „návrhu, který připravila Topolánkova a Kalouskova vláda a který představuje astronomickou částku přes 300 mld. Kč a zadlužení několika generací na 60 let“. Teď se zřejmě církev nějak pokouší pomocí předvolební agitace obnovit své šance na získání majetku.
Lidový dům jaksi opomenul dvě věci. Za prvé, že jde o peníze, jež byly církvím ukradeny a již přes padesát let zadržovány. Tím, kdo je hrabivý, je stát. Je to, jako kdyby zloděj u soudu tvrdil, že okradený je chamtivec, protože chce zcizené zpět. Za druhé Lidový dům zamlčuje, pokud to ví, že pokud nebude financování církví vyřešeno tak, že se církve o sebe budou moci starat samy, bude je muset nadále financovat stát. Proč? Protože se o to sám za pomoci násilí před padesáti lety přihlásil a od té doby nebyl ani komunistický stát, ale ani ten demokratický na tom schopen a ochoten nic změnit. Kalkulace přitom jasně ukazují, že během příštích desítek let zaplatí stát církvím o miliardy více, než kdyby se s nimi vyrovnal a celá věc se uzavřela. Je to tedy mimo jiné Paroubek, který zde stojí na straně zadlužení několika generací. Jen proto, že i když ekonomice jinak moc nerozumí, jedno ví, totiž že proticírkevní nadávání a slovní spojení „církev – peníze“ mu získávají u části veřejnosti body. Že jsou fakta prokazatelně jinde, je mu jedno. Hlavně že vypadá jako husita a obránce „obyčejného člověka“. Křesťané aspoň vědí, že jsou neobyčejní lidé.
Samotné prohlášení oné církevní rady je přitom poměrně umírněné. Konstatuje, že dnes „většina politického spektra“ není „vyhraněně protikřesťanská“, takže pro věřící jsou důležitá i jiná témata. Za hlavní téma považuje dokument „neúnosné tempo zadlužování“. Oproti tomu, co šířily některé titulky a co asi rozčililo Jiřího Paroubka, dokument neříká, že lidé mají volit malé strany. Pouze říká, že „víc než jindy bude pozornost voličů zaměřena na menší politické strany“. A k tomu dodává, že „pozorný volič možná nalezne odpovědnou dlouhodobou vizi i v programu jiných stran“. Jinak už je tam jen konstatování, že „podle průzkumů čeští voliči stále cítí, že strany zvládají maximálně běžný provoz, nevědí, kam vlastně směřujeme, ani nedokážou ukázat realistický směr“. To není žádné zjevení, jehož se církvi dostalo od nejvyšší bytosti, to každý ví, pokud není úplně mimo.
Za starého mocnářství byl kdysi zákon o zneužití kazatelny. Komunisté zase měli paragraf o maření výkonu dozoru státu nad církvemi. V Číně už si rovnou zřídili vlastní státní katolickou církev a tu nestátní, co je v podzemí, čas od času pořádně šikanují. Zdá se, že hned po médiích, školách, soukromých ordinacích a dalších hnízdech odporu bude třeba si za příští vlády posvítit i na církve. Římští císaři házeli biskupy lvům. Takže kdyby se ti dnešní náhodou nedrželi jen posvátna a obecných formulací o tom, že je třeba, aby se všichni měli dobře a byli hodní, tedy kdyby chtěli náhodou čas od času vyhlásit něco proti posledním zjevením z velesvatyně Lidového domu, mohlo by se toto opatření zase zavést. Ostatně by se našlo dost lidí, kteří by se na to jako na kulturní vložku rádi dívali v obrozených televizích jako na novou verzi reality show. Nebude-li po krachu zadluženého sociálního státu dost chleba, aspoň nějaké ty hry bude třeba zajistit.
