ODS ztrácí členy, zní titulek v Právu. Ze zprávy vyplývá, že ztrácí členy na Ústecku (kde se odehrávala slavná velrybářská akce). Jinak členství stagnuje, ČSSD získává, přesto má ODS asi 31 tisíc členů, ČSSD 24 tisíc. Je to v obou případech málo, funkční a nemanipulovatelná politická strana by u nás měla mít kolem 80 000 členů. Lidé ovšem politickými stranami pohrdají a nic, co by je mohlo v politickém životě nahradit, nevynalezli (utopické představy o „občanské společnosti“ vzaly za své v spektakulárních krátkodechých akcích jako byla televizní revoluce nebo Děkujeme odejděte). Velký úpadek členské základny prožívá KDU-ČSL (v roce 1998 ještě šedesát tisíc, dnes 36 tisíc, průměrný věk 63 let), a taky KSČM (66 tisíc členů, úbytek za poslední rok 5 tisíc, průměrný věk 70 let – požehnaná společnost, tam bych byl členem v nejlepších letech, bohužel smrt stářím, ve společnosti normální věc, se v takovém kolektivu mění ve smrtící epidemii, proti níž není léku).
Volby v Maďarsku dopadly podle očekávání, Fidesz utrpěl zdrcující vítězství. Čeští komentátoři, zejména Luboš Palata, mohou dát průchod českým mindrákům vůči Maďarsku (dobře víme, že se naše politická reprezentace vůči té zemí dvakrát zachovala víc než nekorektně a snažíme se to dosti hnusným způsobem maskovat drzými řečmi), přesto výsledky posledních voleb nejsou nic, z čeho vy mohli mít Maďaři radost. Opozice v podstatě na čtyři roky vzala za své. Ústavní většina je vymyšlena proto, aby se o ústavě a jejich změnách muselo rozhodovat v širším kontextu, než je vládní strana nebo vládní koalice, tahle zásada ztrácí dnes v Maďarsku smysl a moc mne zajímá, jak se s tím Fidesz vypořádá (pokud ústavu opozici prostě nadiktuje, hrozí, že příští volby mohou vzhledem ke zklamání voličů dopadnout úplně obráceně a bude následovat revanš). Má se však Fidesz dohadovat o změně ústavy s Jobbikem? Vyhrát v politice je dobré, vyhrát moc znamená problém, aspoň v demokratickém systému, který chce demokratickým taky zůstat.
Předseda ÚS Rychetský v sobotním rozhovoru v Právu prý podcenil počet důchodců, kterých by se dotklo větší zohlednění výše platu v aktivních letech. To sice může být pravda, ale není to nic, co by rozhodnutí ÚS ohledně důchodů mělo problematizovat. Úkolem ÚS není v první řadě zohledňování ekonomických okolností, ale posouzení ústavnosti zákonné úpravy, a ÚS nepředpisuje, jak mají být velké penze (to je věc zákonodárců), rozhodl jenom zcela obecně, že současný systém je špatně nastaven, což je svatosvatá pravda. Nevyplývá z toho, že je třeba volit úpravu, která ČR ekonomicky zruinuje (to je významný rozdíl proti podle mého názoru chybnému rozhodnutí ohledně předčasných voleb, které mělo jednoznačně fatální politické následky, které už nikdo nemohl ovlivnit).
Poslanci uvažují o zúžení až odstranění poslanecké imunity. To je v perspektivě, kterou skýtá nástup Paroubka s Filipem v zádech, ta pravá chvíle. Bylo by dobré se usnést, že každý poslanec ručí životem za to, co ve sněmovně prohlásí, a že o potrestání za „kontroverzní výrok“ rozhodne plénum okamžitě hlasováním. Bude-li hubatý poslanec shledán vinným, bude okamžitě v předsálí zastřelen. Lidu by se to mohlo zpočátku líbit, ale nezoufejme, nic není ztraceno. Napořád to nevydrží, za dvacet let se to, jak praví zkušenost, začne i „pracujícím“ zajídat.
Miloš Zeman (cituji dle A. Mitrofanova) prohlásil: „Ten, kdo si kupuje voliče, vlastně dává najevo, že jím pohrdá. Stejně taky, jako ten, kdo mluví o obyčejných lidech, jako kdysi Gustáv Husák o drobných lidech, dává najevo, že svými voliči fakticky pohrdá, protože každý člověk je ve skutečnosti neobyčejný.“ To je velmi hezky řečeno a je to čistá pravda. Taky Zemanův závěr „Výsledky průzkumů agentur jsou dány buď jejich nekompetentností, nebo tím, že jsou podplaceny“, je možná příliš paušalizující a příkrý, ale že by na něm nebylo vůbec nic, to bych si říci netroufl.
Noviny se vesměs zabývají výbuchem jakési nechuti mladých lidí vůči „seniorům“. Jistě, je to projev prohlubujícího se rozvratu v české společnosti, především rozvratu politického, a nedostatku konsensu. Ale kdo za to nese vlastně odpovědnost? Jistě, princip kolektivní viny je nesprávný. Ale jakási averze nejmladším generace k té o dost starší je zrovna v tomto případě aspoň trochu pochopitelná.
Čtenářský dopis v LN, reagující na článek etnografa Zeleného o Radku Johnovi končí řečnickou otázkou: „Co či kdo je za tím (jeho článkem)“? Odpověď jen jednoduchá a známe ji už víc než půlstoletí: američtí imperialisté a západoněmečtí revanšisté.
