Štefan Füle je stejně jako Lajčák čistě kariérní diplomat

Štefan Füle je stejně jako Lajčák čistě kariérní diplomat Zdroj: ČTK

Autoportrét muže své doby

Eurokomisař Štefan Füle je jedním ze známých absolventů moskevské univerzity MGIMO. Je také jedním z mála, kteří jsou ochotni na svá studia zavzpomínat a rozhodně se za svou Alma mater nestydí. Nemalá část bývalých studentů však tak vstřícná k otázkám není a někteří se dokonce za svá léta v Moskvě krkolomně omlouvají a svádějí vše na bývalý režim.

 

Zarážející je první reakce bývalých studentů MGIMO – ať se ke studiu na MGIMO veřejně hlásí nebo ne. „Jste první, kdo se mě na to ptá. Nikoho to doteď nezajímalo. Jste první, kdo MGIMO osobně navštívil.“

 

Mezi čtyřma očima a neformálně srší bývalí mgimáci historkami o Vasilu Bilakovi, o tom, jak raději nešli s ostatními hrát fotbal, jen aby nepropásli přednášku některého tehdejšího prominenta, o tom, jaké to bylo cítit se po návratu do Československa (před převratem) jako nadčlověk – protože informace, ke kterým se dostali v Moskvě, znalo u nás doma jen pár vyvolených.

 

V okamžiku, kdy je však otázka položena oficiálně, dojde jim dech. Když se jich ptáte, proč se tedy nechtějí veřejně ke MGIMO hlásit, když podle jejich vlastních slov to byla prostě nejlepší škola východního bloku, odvětí, že by automaticky byli považováni za estébáky. Ale když oni, kteří tam osobně byli a mohou popsat, jak škola vypadala, nevydají své svědectví, jak mohou všichni ostatní začít školu vnímat jinak než optikou špionážních filmů?

 

Eurokomisař Füle po několikadenním váhání na pár našich otázek týkajících se studia na MGIMO a jeho profesní diplomatické dráhy odpověděl. Protože v reportáži Krycí jméno MGIMO pro všechny jeho odpovědi nebyl prostor, nabízíme vám je nyní:

 

Jak byste charakterizoval svůj profesní vývoj?

Jako hodně systematickou práci na sobě samotném. A jako sérii šťastných příležitostí.

 

Jaké osobní vlastnosti se postupně ukázaly jako klíčové a jaké naopak jako překážka pro Vaši diplomatickou kariéru?

Klíčové jsou takové ty spíš typické pro roboty než pro lidi – disciplinovanost, výdrž, odolnost při zátěži… Ale taky rozhodnost, otevřenost a schopnost kompromisu. Především ale mám štěstí na lidi, kteří mě obklopují. Překážky, to je těžší. Myslím, že pořád ještě hledám tu správnou rovnováhu mezi orientací na výkon a komunikací, mezi svým profesionálním a soukromým světem, mezi tím opravdu důležitým a tím, bez čeho se musím dokázat obejít.

 

Směřoval jste vždy diplomatickým směrem nebo jste původně chtěl být něčím jiným?

Jako kluk tradičně popelářem nebo pilotem. Pak, jako trochu větší kluk, oceánologem. Ale vážně už asi jenom diplomatem. Nemyslím, že jsem věděl, co to je. Ale hodně a dlouho jsem to chtěl.

 

Jakým způsobem Vás formovaly školy, co jste studoval?

Základní a střední určitě směrem k maximální odolnosti a komunikativnosti, protože jsem je kvůli tátově zaměstnání čtyřikrát měnil. Na universitu se asi budete ptát dál…?

 

Proč myslíte, že je stále tolik tajemna a konspiračních teorií kolem moskevské školy MGIMO?

Asi proto, že jako jedna z mála vysokých škol byla symbolem celého sytému, a zároveň s ní jen málokdo má přímou zkušenost. Časem snad dojde k její demytizaci i u nás.

 

Proč jste se rozhodl tam studovat? Jak jste se tam vůbec dostal a co Vám universita MGIMO dala nebo Vám naopak vzala?

Dala mi kvalitní věcnou přípravu a pocit zadostiučinění z naplněné ambice. Složil jsem přijímací zkoušky – a ano, měl jsem odpovídající "kádrový profil". Ale vlastně i to byla tak trochu otázka náhody: rok mého nástupu byl prvním rokem, kdy bylo na MGIMO možné přestoupit z vysoké školy i bez roční specializované středoškolské přípravy.

Vzala mi, spolu se zánikem systému, který ji vytvořil, už napořád možnost rychle či rezolutně soudit druhé a nad kohokoli se povyšovat.

 

Jak byste ji popsal.

Atmosféra byla téměř kosmopolitní. Byli tam studenti z řady zemí, ovšem pouze z jednoho systému. Jinak asi měla parametry, které předpokládáte – trochu barvotiskový svět generace příštích socialistických diplomatů, a relativně větší soudržnost studentů z jednotlivých zemí prostě proto, že jsme byli v zahraničí. Přístup k informacím byl výrazně širší, než bylo v té době obvyklé na našich vysokých školách. Přátelství se spolužáky určitě, ale to snad je typické pro vysoké školy obecně. Vliv na mou budoucí kariéru – technicky mě připravila velmi dobře. A zároveň mi zaručila řadu otazníků při schvalování do každé nové pozice od chvíle, kdy jsem se měl poprvé stát českým velvyslancem.

 

Čím byla tato škola výjimečná a čím je výjimečná i dnes?

Výjimečná byla určitě svou technickou kvalitou a náročností jak přijímacího procesu, tak podmínek studia. Jako nejprestižnější diplomatická škola socialistického bloku byla hodně známá i za jeho hranicemi. A tohohle dědictví pochopitelně využila při své transformaci v univerzitu stále moskevskou, ale již otevřenou studentům z kterékoli části světa.


Jaká zkušenost či situace pro Vás během Vaší dosavadní kariéry byly klíčové a pro Vás z osobního pohledu nejzásadnější?

To má asi dvě roviny. Obecně vstup České republiky do NATO, pro mě hluboce "odžitý". A obrovská úleva po naší integraci do EU. Osobně pak každá nová práce, z nich nejdůležitější určitě moje první vyslání do New Yorku a Rady bezpečnosti OSN hned na začátku 90.let. Ovšem vůbec "největší", pokud se to tak dá říct, pro mě byl a je nynější post eurokomisaře. Probudil ve mně nejvíc otazníků a přijímal jsem ho s nejmenší jistotou a největší pokorou. Ale chvíle, kdy jsme získali rozšíření a sousedskou politiku, se pro mě rovnala výhře v loterii. Dělám to, k čemu člověk dostane příležitost tak asi jednou za život – má to obrovský smysl, každý rok dosavadních zkušeností se mi hodí bezezbytku, a – hrozně mě to baví.

 

Udržujete styky s některými Vašimi tehdejšími spolustudenty a sledujete jejich profesní dráhy?

Jednoduchá odpověď by byla ne. Přesnější asi bude, že aktivně nic jako "síť absolventů MGIMO" nevyhledávám, ale zároveň se s někdejšími spolužáky opakovaně potkávám. Doma i v zahraničí.

 

Setkáváte se i mimo ČR s podobně podezíravými a negativními reakcemi na to, že jste studoval MGIMO?

S negativními reakcemi se nesetkávám. Ale za čistě českou záležitost bych to myslím taky nepovažoval, spíš za logickou vyšší citlivost v tzv. nových členských zemích. Jak na to reagují zahraniční kolegové – spíše nijak, není to téma hovoru. Pokud tedy zrovna nepotkám někoho, kdo MGIMO sám vystudoval…

 

A co teorie o tom, že právě tato škola byla základnou KGB a že většina studentů měla s tajnými službami co do činění?

Pokud jde o historii a charakter MGIMO, aktivní zájem minimálně sovětských a východoevropských služeb bych považoval za téměř jistý, ale že by s nimi "většina studentů měla co do činění", bych nepředpokládal.

 

Vám osobně byl někdy nabídnut post agenta?

Ne, nebyl. Nikdy.