Prezident Václav Klaus navštívil vydavatelství Ringier ČR

Prezident Václav Klaus navštívil vydavatelství Ringier ČR Zdroj: Martin Sekanina

Průzkumy, dny smutku a "seniláci"

Václav Klaus se před středoškoláky kdesi v Brně obul do televizních debat typu „Otázky Václava Moravce“ a do negativně zaměřených billboardů. Na to první nemám silný názor (asi to bude jako se všemi Klausovými kategorickými soudy: něco na tom je, ale je to hodně dryáčnicky přehnané), o billboardech-persiflážích jsem tu psal, jejich nechtěným důsledkem je úspěšné přesvědčování voličů, že politici jako třída jsou hlupáci a darebáci. To otvírá dveře do politiky hlupákům a darebákům. Ovšem – v dnešní situaci je člověku (i komentátorovi) těžké nezhřešit. Musím se přiznat, že přes tyto výhrady se mi hesla jako „zruším ranní vstávání“ nebo „vrátím vám Elvise“ docela líbí, vystihují cosi podstatného na Paroubkově politice. Je to špatné znamení – tímhle způsobem bylo ještě nějaký čas po srpnu 1968 možné dělat si legraci z okupantů a kolaborantů. Moc velký politický význam to nemělo. Lépe řečeno vůbec žádný. Člověku se na čas ulevilo. Bylo to jakési analgetikum. Poslaneckou sněmovnu ovládá momentálně Paroubek. Hlupáci z KDU-ČSL a ze SZ mu pomáhají odhlasovat jeho volební propagandu v marné naději, že si tím posílí své připochcíplé preference. Ve skutečnosti jen přikrmují ty rostoucí Paroubkovy a prezentují se na veřejnosti jako, je mi líto, skunci.

 

Poslední průzkumy veřejného mínění je nutné brát s rezervou, jeden pořídilo STEM na Paroubkovu objednávku, druhou Median, jeho výsledky se od ostatních často hodně liší. Jedno mají oba průzkumy společné: zatím z nich není příliš cítit, že by si ODS výměnou Topolánka za Nečase nějak výrazněji pomohla, naopak: „levice“ (komunisté a postkomunisté) si udržují náskok. Strany, které se přiživovaly na ODS, spíše ztrácejí, ale ne na úkor ODS. V celkových součtech procent a v přepočtu na mandáty vede rudý blok, a to ještě k tomu občanskému se zcela neopodstatněně počítají i Věci veřejné, populisté schopní všeho kromě koalice s komunisty. Možného vyznění změn v ODS, které se omezily jen na výkop předsedy (po své definitivní likvidaci byl zřejmě coby politická mrtvola poslán symbolicky na pohřeb polských obětí ze Smolenska).

 

Věci veřejné chtějí zrušit poplatky ve zdravotnictví, přidat učitelům, potlačit korupci nasazením agentů-provokatérů a zavést v parlamentu prohibici. Ještě by měli přidat slib, že zvýší Sněžku o dvě stě metrů a bude to dokonalé.

 

V souvislosti se Smolenskou tragédií se změna ruské politiky k Polsku stala ještě nápadnější. Neměla by se podceňovat, jsou to sice formality, ale jako celek podstatné. Existují tři možnosti: za prvé, Rusko se rozhodlo, že zásadně promění svou politiku a bude usilovat o vstřícnost a respekt ke svým západním sousedům (tj. ke svým bývalým koloniím). Tento názor bych rezervoval pro nynějšího amerického prezidenta a jeho stoupence. Druhá možnost je, že Rusko nazřelo, že Polsko je pro něj příliš velká kořist na slupnutí, že bude užitečnější vztahy normalizovat a vypustilo ho ze svého budoucího jídelníčku. To je verze pro realisty – optimisty, optimistická je vlastně jen pro Poláky. A třetí, realisticky realistická možnost je ta, že se v „blízkém pohraničí“ rozhodlo provozovat politiku divide et (následně) impera.

 

Vláda údajně doporučí, zda v sobotu a neděli mají být jen „dny smutku“ za oběti Smolenské tragédie, nebo zda je třeba vyhlásit státní smutek. Den smutku je jakýsi zmírněný státní smutek, smí se hrát fotbal, smějí hrát divadla a biografy. V karlínském divadle mají v neděli hrát operetu Oskara Nedbala Polská krev. Představitelé divadla v médiích zvažují, zda je to vhodné nebo ne, nakonec se prý rozhodli, že ji dávat budou, a sice na počest polského národa. Doufám, že to není pravda: už to, že vláda nevyhlásí státní smutek, se mi těžko chápe jinak než jako projev určitého buranství. Nad případným provedením Polské krve, jíž navíc předchází mediální proprání záležitosti, se člověku prostě tají dech.

 

Na internetu vzniká hnutí „mládež proti senilákům“, jakási moderní varianta známého českého lidového přísloví „dědeček a babička ujídaj nám chlebíčka“. Obávám se, že místo vajíček budou tentokrát lítat šutry, naši krásní mladí lidé nemají zvláštní zábrany, a od svých předků se poučili, že nejlíp se likvidují ti, co se už nemůžou bránit. Což se na dosud žijící předky dá následně aplikovat. Máme se na co těšit. K problému se, pokud zbude čas, vrátíme.