Leteckou katastrofu u Smolenska vyšetřují ruské orgány ve spolupráci s polskými experty. Dosavadní interpretace dávají vinu pilotovi, případně tomu, že byl k riskantnímu manévru donucen (šlo o vojenského pilota a na palubě byla kromě prezidenta ještě celá polská generalita). Rusům neštěstí nezávidím, je to přesně ta věc, kolem které chtě nechtě vznikají legendy, zejména tam, kde panují z minula resentimenty. Katyň je školní případ. (Věcně vzato, považuji v podstatě za vyloučené, že by si Rusové zadělali na tak obrovský průšvih jako hromadný atentát na polské vedení u příležitosti výročí katyňského masakru – dnešní Rusko není Stalinova říše a všechno by dřív nebo později s katastrofickými následky prasklo – spíš dřív, než později; taky zaplať Pán Bůh nikdo zatím s podobnou fantazií nevystoupil).
Dnes zasedala výkonná rada ODS. Podle toho, co říkal lídr Nečas na tiskové konferenci, Mirek Topolánek formálně odstoupil z funkce předsedy strany a všechny jeho pravomoci teď vykonává on (je poněkud zvláštní, že přitom ODS Topolánka vyslala na pohřeb obětí leteckého neštěstí u Smolenska, vypadá to vůči Polákům a „bratrské“ PiS urážlivě, když tam ODS bude zastupovat prostý řadový člen). Topolánek prý neměl v souvislosti se svým odstoupením jiné podmínky, než aby se jeho pravomoci nadále vykonával Nečas. Hlasovalo se nicméně o jeho návrhu, aby z kandidátek odešli i Langer a Bém, návrh neprošel, proti Langrovi bylo 15 z 44 členů Rady, proti Bémovi nikdo. Bouřlivější bylo ovšem předchozí hlasování o tom, má-li se hlasovat veřejně či tajně, návrh na veřejné hlasování údajně získal většinu jediného hlasu. Jinak by politický osud obou brachů nejspíš visel na vlásku. Topolánek po hodině jednání opustil. Topolánek byl v složité situaci, strana ho v tísni obětovala a použila malichernou záminku, navíc se zdá, že jeho odchod bude znamenat i jakousi změnu v její politické orientaci, jak dalekosáhlou, je v tuto chvíli těžké odhadnout. Je obtížné se divit, že se této úloze do poslední chvíle vzpouzel. Kdyby se bylo podařilo prosadit odchod Béma a Langera, znamenalo by to pro ODS nepochybně jakési skryté vnitrostranické zemětřesení v nejméně vhodnou dobu. A tím, že byly oba návrhy zamítnuty, má Jiří Paroubek v ruce trumfy, které nepochybně a s úspěchem využije. Panu Nečasovi opravdu nezávidím. Kdyby byli Topolánka ve funkci nechali, projevili by ve svízelné situaci loajalitu k lídrovi - a riskovali by ovšem výsledek voleb. Takhle loajalitu neprojevili a výsledek voleb stejně riskují. Připomíná mi to onen okřídlený výrok o chování Británie v době Mnichovské dohody. ODS sice ztratila čest, ale zda zachránila volby, je ve hvězdách. Takovýmhle stylem se toho moc zachránit nedá.
Po prvním kole maďarských voleb (hlasování podle volebních listin, tedy poměrné) vede FIDESZ nadpoloviční většinou, socialisté jen o prsa předstihli Jobbik a do parlamentu se neočekávaně dostala se 7% strana „Politika může být jiná“ (programově zřejmě podobná Bursíkovým zeleným). Hlasování v jednomandátových obvodech proběhne za 14 dní a FIDESZ má šanci získat ústavní většinu. Mluvit o tom, že FIDESZ je populistická strana, je stejně správné, jako mluvit o tom, že ODS a ČSSD jsou populistické strany. Jobbik se nijak neliší od Slovenské národní strany. Problém Maďarska je, že prohrálo dvě války, jednu před 96 a druhou před 65 lety, a přišlo přitom o třetinu obyvatelstva (ne že by ti lidé padli, ale dostaly je jako králíky na hraní ČSR, Rumunsko a Jugoslávie). (My jsme ty války vyhráli, ačkoli jsme jako stát ani během té první, ani během té druhé neexistovali, ovšemže nikoli vlastní vinou). Minulé nespravedlivosti, zvláště když je celá Evropa zrovna v tomhle jediném případě bere jako normál, znamenají vždycky pro toho, kdo je obětí, politické komplikace.
Lídr Nečas se v televizním duelu na ČT1 střetl s předsedou Paroubkem. Utkání vypadalo docela jinak než diskuse mezi Topolánkem a Paroubkem, moderátor Václav Moravec byl v situaci soutěžícího, který musí jet současně na dvou mustanzích, celkový dojem byl, že by se komunikace mezi panem Paroubkem a Nečasem měla ještě nějak doladit, což je zejména vzhledem k letoře pana Paroubka v podstatě vyloučené. Lídr Nečas sociálně demokratickému lídrovi zdárně sekundoval, takže značnou část debaty mluvili oba najednou (pan Nečas toto umění ovládá podstatně lépe než Topolánek). Pro diváka, resp. posluchače to není zela přehledné a příjemné.
Rovněž inauguraci nového pražského arcibiskupa Duky zastínila smolenská tragédie. Ve svém kázání řekl mimo jiné: „Naše kultura, civilizace, ale i politické dějiny byly tvořeny společným úsilím Čechů, našich krajanů německého jazyka a Židů. Na jejich úsilí, ne na jejich sporech stojí sláva minulosti a kouzlo přítomné Prahy.“ Arcibiskup tím prokázal velkou dobrou vůli, nechci ji snižovat. Jen mi to nedá podotknout, že spory Čechů a Němců skončily oloupením a nelidskou deportací „našich krajanů německého jazyka“, a že dokud bylo (od středověku do hilsneriády) jenom při sporech, tak jediné, na čem se byli Češi a „krajané německého jazyka“ bez problémů a bez dohadování sjednotit, byl nějaký pěkný pogrom. Tím chci říci jen to, že pan arcibiskup udělal důležitý krok, ale že je to zatím krok první.
Nově zvolení potentáti ČMKOS okázale „pozastavují“ své členství v ČSSD. Zároveň předseda Zavadil prohlásil, že se obává vítězství pravice. To je pěkná předvolební agitace. Nebylo by upřímnější, kdyby ČMKOS do ČSSD naopak korporativně vstoupila?
Strana Věci veřejné bude chtít testovat poslance na požití alkoholu. Půjde o „namátkové dechové zkoušky při jednání v parlamentu“. Za tím účelem bude – domnívám se já – nutné zřídit „parlamentní protialkoholní stráž“, nebo, aby to přišlo levněji, pověřit úkolem Armádu spásy. Zajímavé budou detaily návrhu: bude zákaz absolutní jako při řízení motorových vozidel, nebo si poslanec bude moci dát k obědu např. malé pivo? A jaké budou sankce? Bude možné sáhnout kromě citelných pokut i k dočasnému odebrání poslaneckého průkazu? Nechápu, jak stranu, která má takhle zhovadilé nápady, může někdo vůbec volit. Věci veřejné nepatří do parlamentu, ale do literatury pro dámy. Kdyby podobnou prohibici zavedli v minulém století v Británii, nevěděl by dnes svět, kdo to byl Winston Churchill.
