V Praze se rozjíždí summit všech summitů. Ruský prezident už dorazil, americký se čeká zítra. Země žije událostí, která nás na chvilinku proslaví (obávám se, že v zásadně podobně, ale podstatně méně, než Stavovské divadlo proslavila premiéra Dona Giovanniho; to byl totiž podstatně lepší kus, než ta čínská opera, která začíná dneska a skončí v pátek). K podpisu dohody nabídneme coby hostitelé oběma prezidentům historickou Masarykovu psací soupravu (bylo by slušné dát jim vybrat a nabídnout jim ještě Benešovu).
Zatímco „parciální“ jihočeský průzkum STEM a SC@C k dnešním Otázkám Václava Moravce speciál z jižních Čech nedopadl pro ČSSD nijak slavně, „celostátní“ prognóza SANEP jí věští drtivé vítězství a také mohutný nástup TOP09, která dýchá oslabené ODS na záda. I podle tohoto průzkumu by postkomunisté občanské strany nejspíš nepřevážily (do PS by se dostaly ještě Věci Veřejné a lidovci), „pravice“ by měla pět mandátů převahu, jenže co jsou to Věci veřejné a co budou provozovat, dostanou-li se do parlamentu? V každém případě je ovšem třeba si počkat na tři hlavní agentury, Factum Invenio, CVVM a STEM. Pak se teprve např. jasně ukáže, co znamenala změna ve vedení ODS.
Nápady Jana Eichlera bývají ohromující. Tak dnes např. v Právu došel k závěru, že pokud se USA a Rusko nebudou chovat zodpovědně a nepřestanou rozvíjet a modernizovat svůj jaderný potenciál, nebude moci mimo jiné nikdo bránit zemím jako je Írán, aby si samy nepořídily vlastní jaderné zbraně. Nechápu, jak může někoho napadnout, že by Rusové byli ochotni bránit Íránu doopravdy a účinně ve výrobě jaderných zbraní, které chtějí použít ne na ně, ale na Izrael a případně na další americké spojence. Rusové by Západu rádi zavařili odvetou za rozpad jejich koloniálního impéria, jen přitom nechtějí moc riskovat a tak by uvítali, kdyby protivníka knokautoval někdo za ně a oni pak jen posbírali plody. Jako v roce 1939. Je jen divné, že dnešní ruští politici neberou v úvahu prokázaná úskalí takové politiky.
ODS (a prý dokonce i předseda lidovců Svoboda) podpořila petici na podporu již zlikvidovaného vedení Ústavu pro studium totalitních režimů a kritizuje nového ředitele Pernese. Situací se má zabývat Senát. Jsem velmi zvědav, jak se zachová jeho předseda Přemysl Sobotka, který sám vedl kdysi v souvislosti s případem Kundera hloupé řeči o “politizaci“ ÚSTR. Navíc je pozdě. Senát splnil svou úlohu, když zvolil Radu ústavu, a Rada ústavu těsnou většinou, nicméně většinou, sesadila Žáčka a dosadila Pernese. Teď budou o „normalizaci“ již normalizovaného ústavu (Pernes už začal vyhazovat) řvát jeho úspěšní normalizátoři.
Nechci se plést do ekonomických záležitostí, ale nápady ODS ohledně postavení rozpočtového schodku tak říkajíc mimo zákon, penalizaci vlády a ministrů za totéž atd. mi trochu připomínají iniciativy Miroslava Zámečníka (rovněž ekonom!) směřující k likvidaci obezity (věci jsme se věnovali v sobotu. Nyní, pokud tomu dobře rozumím, dospěly plány ODS až tak daleko, že má být zřízena Národní rozpočtová rada, jmenovaná (přesněji řečeno nadiktovaná) prezidentem, a zároveň odhlasována “finanční ústava“, Ústavní zákon, který by radě dával pravomoc zastavit projednávání zákonů, pokud by zvyšovaly schodky nad rámec dlouhodobých rozpočtových výhledů. Člověk nemusí být zrovna ekonomický odborník, aby si mohl troufnout tvrdit, že tak strašnou a drzou blbost tu snad po listopadu 1989 ještě nikdo nenavrhl. Jde fakticky o proměnu demokratického státu v jakousi „ekonomickou diktaturu“, a ekonomická diktatura je prostě diktatura. Jsem přesvědčen, že návrh odporuje ne snad Ústavě, ale Listině základních práv a svobod, a že nápady tohoto typu se hodí do Venezuely, ne do naší vlasti, i když naše vlast v některých ohledech taky není nic moc. Petr Mach (který zjevně není návrhem moc nadšen) upozorňuje, že ve Švýcarsku mají v ústavě zakotvenou povinnost vyrovnaného rozpočtu. Rád bych v té souvislosti upozornil, že je něco jiného, když je tato povinnost zakotvena ve Švýcarsku, a něco jiného, pokud by byla zakotvena v Zimbabwe. Tím nechci ČR ani trošku přirovnávat k Zimbabwe. Jsme někde uprostřed mezi těmito dvěma krajnostmi, ale i to nabádá k jisté opatrnosti, jinak se z naší ústavy stane humoristická knížka. Zákon „Rozpočet musí být vyrovnaný“, nemohu si pomoci, je ještě větší hovadina než zákon „Prezident Beneš se zasloužil o stát“.
