Je to legrace. Kdykoli otevře Jiří Paroubek ústa, předvede inkontinenci ega. Jako třeba v sobotním Právu. „Pokud jde o (TV) debaty, tak v této zemi není nikdo, kdo se mi vyrovná,“ řekl skromně. „A to říkám bez zbytečné neskromnosti.“
Samozřejmě, víme. „Když něco umím, tak se to nebojím říct,“ dodal ještě předseda ČSSD, snad pro jistotu a rezonanci. Uvádím to zde jen proto, aby mě Lidový dům nežaloval za dezinterpretaci. Také tím šetřím denunciační práci Petru Dimunovi, zlému džinovi partajního PR.
Ano, Paroubkovi se v TV skutečně nikdo nevyrovná. Nikdo, nikdy, nikde! Málokdo – a to mluvím o politicích! - se totiž umí snížit k nejhnusnější demagogii, navíc veřejně. Většina z nás trpí nepříjemností, jíž obecně říkáme něco jako pocit hanby. Jen pro ilustraci: obvykle se dostaví, když začneme mluvit a jednat právě jako Paroubek. Proto toho vždycky hned necháme.
Dobře vím, odkud Paroubkovo unikátní debatérství pochází. Poslední tři březnové týdny jsem strávil v USA, kde jsem v TV sledoval zpravodajství i debaty k Obamově zdravotnické reformě. Politická TV už dávno nemá nic společného s realitou – tedy s daným tématem; spíš se blíží pokeru: dokud vám to prochází, totálně blafujete.
Jen k tomu místo kamenného obličeje používáte totální výmysly, lži a očerňování oponenta. Když to obden disciplinovaně vydržíte celou kampaň, klidně volby i vyhrajete. To je pak politická realita. V demokraciích tomu obvykle říkáme souboj politických programů.
Takový styl Paroubkovi vzhledem k jeho temnější osobnosti pochopitelně vyhovuje. Vlastně mu ani nic jiného nezbývá: jeho program – lze-li tak nazvat jakoukoli snůšku směšných slibů spíchnutých pouze kvůli chorobné touze po moci – je tak neuvěřitelný, že v TV nic než falešný poker s voliči hrát nemůže. Ostatně zkuste v TV veřejně podtrhnout účet za všechny jeho důchody, dávky a podpory – a hned před TV studiem vás posadí do policejní oktávky. Za vykrádání veřejných rozpočtů.
Jedno ale předsedovi ČSSD vytknout nelze, bohužel: disciplinovanost. Roky si z něj můžete utahovat tím nejhorším způsobem – a nic. Po premiérské a prezidentské funkci baží natolik, že klidně bude za totálního idiota. A až vyhraje, vrátí nám vše i s úroky.
