Místopředseda TOP09 Kalousek prohlásil ODS za slušnou sociálnědemokratickou stranu, s níž by bylo možné jít do koalice. Lídr Nečas zase řekl, že představitelé TOP09 se pohybují na hraně pravicového populismu. Co je to pravicový populismus, mi není úplně jasné, pouze se mi zdá, že z radikálního a ambiciózního programu té strany je příliš cítit vědomí, že ho nebudou muset prosazovat. Navrhnou ho, ostatní jim ho pořádně skrouhnou, a oni pak mohou říkat: vidíte, kdybyste nás byli poslechli…
Na první pohled vypadají radikální návrhy TOP09 jako něco, co je sice možná an sich rozumné, ale nemůže se to stát skutečným. Naštěstí to není smysl návrhů. Smysl návrhů je přitáhnout TOP09 voliče (vidíte, jdeme na to zostra). Po volbách se uvidí, protože možnost TOP09 mluvit do programu reforem bude přece jen omezená.
Lídr Nečas se sám pověřil zítřejším jednáním s premiérem Fischerem za ODS. Původně to (i podle jeho slov) v každém jednotlivém případě mělo až do Topolánkova odstoupení dělat grémium. Grémium zasedá zítra během dne, schůzka je večer. Topolánek mezitím zmizel, nebere svým kolegům telefony, v LN se domnívají, že je se synem ve Špindlerově mlýně. Proč to dělá, mi není úplně jasné, chová se jako Achilles, jenže v situaci, kdy spolubojovníci nepotřebují Achilla k boji, ale chtějí se ho zbavit. Může jim to snad trochu zkomplikovat, nic víc. Není to pozitivní taktika, nevypadá to, že by ještě něco politického chtěl, dokonce ani, že by měl kolem sebe nějaký tým, který by stál za řeč. Ale to je jen dojem zvnějšku. Jinak jakmile Topolánka z ODS vystrnadí, vznikne tam idyla, první místopředseda Vodrážka se bude snažit být vedle lídra Nečase úplně nejmenší, aby nevznikla dvojkolejnost, a začne účtování s viníky: jako první na řadě jsou Dalík (nebude už „kreativním konzultantem“ pro volby) a problémy bude mít coby místopředseda organizace ODS v Praze Milan Jančík. Na první pohled je zjevné: snaha tu je, ale určitě to nebude stačit.
Podobně rázně jako lídr Nečas v ODS si vede Petruška Šustrová v radě ÚSTR. Protože předsedkyně Kavalírová odmítla podepsat jmenovací dekret pro nového ředitele ústavu Pernese, čtyři ze sedmi členů rady odhlasovali změnu jednacího řádu v tom smyslu, že dekret může podepsat člen rady pověřený radou, a promptně pověřili paní Šustrovou (odhlasovat vyloučení Kavalírové z Rady zjevně nemohou, ale jinak toho mohou hodně).
V kanceláři prezidenta Klause se prý znovu uvažuje o milosti pro bývalou komunistickou prokurátorku Polednovou-Brožovou. Není zjevné, zda je to opožděná reakce na návrh ministryně Kolářové ohledně rozsáhlejší amnestie k 17. listopadu loňského roku, o němž se v novinách psalo včera (kriminály jsou přeplněné), Klaus ji tenkrát odmítl. Anebo zda je to prezidentská slavnostní amnestie u příležitosti pádu zloducha Mirka Topolánka, který mu zprznil a na čas uzmul stranu. (Předpokládám, že se z Topolánka během času stane nějaký Trocký Občanské demokratické strany (Nebo ještě spíš ten renegát z Orwellova 1984, jehož jméno jsem zapomněl. ČT bude moci za spolupráce MfD organizovat týdně desetiminutovky nenávisti). Věc není zatím ovšem jasná, šíří ji důvěryhodné zdroje, které si nepřejí být jmenovány, zatímco zdroje, které si jmenovány být přejí (kancléř Weigl) to popírají. Bývalá prokurátorka se tak dostala do situace, kdy, jak se zdá, nemůže být ani držena ve vězení, ani propuštěna. V době, kdy se těšila plné slávě, byla taková šlamastika snadno a rychle řešitelná, ovšem způsobem pro exprokurátorku krajně nepříjemným.
Český premiér Fischer se sešel se slovenským premiérem Ficem v Benešově vile v Sezimově Ústí a debatovali tam, jak se sluší a patří, o Benešových dekretech (neměl by se v zahradě před vilou postavit jejich pomník?). Shodli se na tom, že jsou „pro nás nezměnitelné, nezrušitelné, o tom se nebudeme s nikým bavit“. Překvapivé, že. Luboš palata při té příležitosti píše, že „odsun“ Maďarů ze Slovenska nepovolil Stalin, to prosím není úplně pravda, proti vyhnání Maďarů se po drtivé porážce komunistů v maďarských volbách postavili západní spojenci, zejména USA, a na pařížské konferenci si to taky prosadili. Pravda je, že Rusové nekladli velký odpor, vyhnání Maďarů pro ně nemělo takový strategický význam jako vyhnání Němců z Polska a ČSR, kterým vrazili mezi tyto země a Německo mohutný klín, jenž funguje ještě dnes.
