České republice hrozí dva měsíce před volbami vládní krize. Poté, co rezignoval ministr zelených Dusík kvůli neshodě s premiérem ohledně úpravy elektrárny Prunéřov II. a Fischer rozhodl, že místo něj bude...
...resort spravovat ministr zemědělství Šebesta, nominovaný do vlády za ČSSD (Fischer zjevně právem předpokládá, že s ním bude ohledně Prunéřova snazší řeč), protestovali nejen zelení, kteří přišli o ministerstvo, ale i ODS (změnil se poměr ministrů nominovaných sociální demokracií a ministrů nominovaných zbývajícími dvěma stranami a premiér to udělal bez konzultace s nimi). Zelení nato z vlády odešli, ovšem kromě ministra Kocába, kterému se v ní zalíbilo tak, že se rozhodl zůstat jako soukromá osoba. Nechce prý rozpoutat vládní krizi. Vládní krize nepřipadá v úvahu, vláda je schopna vládnout s podporou ČSSD, komunistů, lidovců a přeběhlíků (tzv. předvolební koalice), kteří by jí taky v případě nutnosti odhlasovali důvěru. Fischerovi, který není příliš bojovný typ, by se ale možná do takového konfliktu nechtělo jít. Jenže vláda může dovládnout bez důvěry, to by nepochybně ještě zvýšilo její popularitu u veřejnosti, bylo by tuplem jasné, že za vůbec nic nemůže, a vláda, která za nic nemůže, má všechny předpoklady k tomu, aby byla milována ještě více než dosud. Otázka pouze je, co všechno je v tom zbytkovém čase schopna napáchat.
Topolánek, jak známo, uhájil svůj post předsedy, přesněji řečeno nenechal se přesvědčit, aby odstoupil, protože svrhnout ho může jen kongres. Zdá se však, že jeho podpora v nejvyšším vedení strany je velmi slabá a hlavně, že se od něho odvrátil jeho dosavadní spojenec Nečas, který mu může být vzhledem ke své reputaci v ODS vážným soupeřem. Zítřejší zasedání výkonné rady strany může být tedy dramatické. Uspořádat dva měsíce před volbami divokou bitku o předsednické křeslo, navíc v situaci, kdy Topolánek závazně slíbil, že v případě volebního neúspěchu odstoupí, je nápad na stranu konzervativní orientace poněkud výstřední. Pozoruhodné je také, kolik je, když pročítáme dnešní noviny, v ODS činovníků, „kteří si nepřejí být jmenováni“. Je mezi nimi dokonce jeden místopředseda. Po případné výměně předsedy by se mezi ty, kteří nechtějí být jmenováni, mohl zařadit i nový stranický šéf, čímž by ODS dosáhla rekordu: „předseda strany, který si nepřeje být jmenován“. (Člověk si nepřeje být jmenován většinou tenkrát, když koná něco nekalého; „hrdina, který si nepřeje být jmenován“, se vyskytuje v pohádkách, ne v politice).
Topolánkův problém přišel velmi vhod Pavlu Bémovi: bez problémů si udržel své místo na pražské kandidátce, ačkoli pokles preferencí strany v hlavním městě, nejasnosti kolem Opencard a nespokojenost některých Bémových kolegů se starostou Jančíkem mu jinak mohly připravit horké chvíle. Pan Bém je dítě štěstěny. Jen předsedou ODS už asi nebude.
AUTOR JE POLITOLOG
