Radek John (55) psal před listopadem 1989 výtečné reportáže do Mladého světa, proslavil se knihou Memento i několika scénáři k filmům (mj. Bony a klid, Proč?). Po vzniku publicistického magazínu Na vlastní oči v TV Nova byl tváří a šéfredaktorem tohoto pořadu. Poté však jeho dosud zářivá novinářská kariéra začala zvolna ztrácet lesk.
Stal se celebritou, podnikal s vínem i jinak, až počátkem roku 2009 za dosud neobjasněných okolností novinařiny zanechal, aby si vybral novou profesi – politiku. Od června je předsedou neparlamentní strany, donedávna spíše straničky Věci veřejné.
Za náhlým odchodem z Novy byla zřejmě neudržitelnost „posedu“ na několika židlích mimo Novu. Byl předsedou představenstva společnosti Ora Print, která také provozovala talk-show, pořad Horké křeslo, kam si John zval politiky. Firmu Ora Print, původně eseročko Medea Kultur, založil Roman Janoušek, známý lobbista, přítel a rádce pražského primátora Béma. Janoušek zařídil, aby Ora Print dostávala od ministerstva školství a od VZP dobře placené zakázky na protidrogové i jiné projekty. Na těch se John také podílel a navíc se stal šéfredaktorem časopisu Svět pojištěnce (dříve Pohoda pojištěnce), naprosto nudného plátku, jenž z poštovních schránek putoval přímo do odpadu a jehož výroba stála téměř 90 miliónů ročně (sama VZP konstatovala, že časopis je možné pořídit za 50 miliónů...). John figuroval i u vzniku knihy Zvěřinová kuchařka, zakázky za čtyři milióny korun od státního podniku Lesy ČR (tady přišla s podezřením BIS). Není divu, že časem sám přestal točit reportáže a pouze v „Očích“ odříkával svým naléhavým a úsečně artikulujícím hlasem „spojováky“ mezi materiály svých kolegů. A přestože ho za to komici Genzer a Suchánek trefně parodovali, stačilo mu to ke slávě. Chlapácky okouzloval zřejmě televizní divačky, které mu posílaly spousty hlasů, takže suverénně nadále vyhrával anketu TýTý...
Nicméně to bylo včera. Dnes je John přes půl roku lídrem Věcí veřejných, z rok starých afér se oklepal, a přestože se navíc provalilo osm let utajené otcovství nemanželské dcery, nic to na jeho plánech nemění. Plný elánu objíždí republiku v předvolební kampani a volá po konci současné vyprázdněné politiky. Mluví o skandálním počínání polostátních firem ČEZ a České dráhy, rozkrádání při zadávání státních zakázek a rovněž o miliardové korupci kolem gripenů, hodí se mu samozřejmě i aféra Opencard. Mluví opět naléhavě, a protože v kritice všech těch notorických neplech má pravdu, slaví u voličů úspěch. Podle prosincového průzkumu agentury STEM/MARK by totiž Věci veřejné volilo 15 procent Pražanů. Strana by tak v podzimních komunálních volbách mohla být třetí – za ODS a TOP 09.
Zbývá se jen zeptat: Znají případní voliči Věcí veřejných příběh novináře Johna, jenž chce kandidovat i do Poslanecké sněmovny? A může být člověk s takovým CV opravdu důvěryhodným politikem?
(Postskriptum: není dnes pojem „důvěryhodný politik“ vlastně protimluvem?)
