Co přinesl den (pondělí 8. února)

Co přinesl den (pondělí 8. února)

Co přinesl den (pondělí 8. února)

Volby na Ukrajině vyhrál sice těsně, ale přitom dostatečně přesvědčivě Janukovyč. Obávám se, že tato zásadní politická událost se u nás podceňuje. Oranžová revoluce skončila v písku, Rusové kdysi dobře věděli, proč k Ukrajině...

Volby na Ukrajině vyhrál sice těsně, ale přitom dostatečně přesvědčivě Janukovyč. Obávám se, že tato zásadní politická událost se u nás podceňuje. Oranžová revoluce skončila v písku, Rusové kdysi dobře věděli, proč k Ukrajině pokrytecky připojili oblasti čistě ruské nebo násilně rusifikované.

Pochybuji, že bude v silách ukrajinské opozice (existuje-li něco takového v pravém slova smyslu) tuto situaci někdy v budoucnu zvrátit. Bohužel to vypadá, že Ukrajinci svůj boj za nezávislost prohráli a Rusové velmi, velmi výrazně posílili svou mocenskou pozici. A most mezi Západem a Východem, který hodlají budovat Fico s Paroubkem, má konečně kam vést.

Martin Bursík bude kandidovat za zelené na Ústecku. V programu má mimo jiné kritiku nynějšího předsedy Lišky. Politika pana Lišky mi není vůbec blízká, ale protiliškovské tažení pana Bursíka nepovede k ničemu jinému než k tomu, že Liška ztratí, ale Bursík nic nezíská. Proč to proboha dělá?

V rámci české advokacie panuje svobodná a nezávazná diskuse. Jejím tématem je momentálně kvalita mužné pýchy poslance Křečka. Křeček tradičně zastupuje nájemníky, jeho oponentka Klára Veselá Samková majitele domů. Věcně bych byl nejspíš v mnoha věcech na straně mé bývalé kolegyně z FS, pokud jde o kopání do varlat pana Křečka, zmocňují se mne rozpaky. Jednak si nejsem jistý, zda náhodou nejde o tzv. sexismus naruby (nebo něco takového snad neexistuje?), jednak bych řekl, že advokátů je třeba se bát. Mají se jich bát jejich oponenti, nebo i jejich klienti?

V MfD propukl naplno tzv. „syndrom Penguin“ . Zasvěcení vědí, že jde o chorobu, která pudí v situaci, v níž si politici očividně nevědí rady, pracovníky PR agentur, převlečených tentokrát za novináře, vypracovat za politické indolenty program úspor. Navrhuje se jim to snadno, nejsou vázáni žádnou odpovědností. Ministr Janota jejich úsilí okomentoval, může si to dovolit, je úřednický ministr, nikomu neodpovídá a bohužel taky toho moc nedokáže prosadit. Zatím nejzhoubnější pandemie syndromu Penguin proběhla v souvislosti s volbami 1996 a vyústila v situaci, kdy nikdo nebyl schopen utvořit vládu. Dnes to vypadá podstatně líp, vládu vytvoří Paroubek s podporou napříč KSČM. Z konkrétních návrhů penguinců mne zaujal jeden: totiž zavedení daně z tloušťky (rozuměj zvýšit DPH u sladkých a tučných jídel, vedoucích k obezitě, tedy čokolády, cukrovinek či limonád). Připadá mi plošný a nespravedlivý a doufám, že ČSSD se mu rozhodně vzepře. Zdaněna by měla být přímou daní nadbytečná kila žravých občanů (je totiž známo, že jsou mezi námi šťastlivci, kteří si mohou dávat do trumpety, aniž by se to projevilo na jejich váze, a jiní, kteří se živí salátem a jogurty a stejně přibírají). Budujme zdanění na základě osobní zodpovědnosti! Progresivně zdaněna by měla být i kremace, totiž kremace tlusťochů. Zákon by mohl projít parlamentem, kdyby byl doplněn dovětkem: Jiří Paroubek se zasloužil o stát a proto dani z tloušťky nepodléhá (nebo obecněji: ze zdanění tloušťky je vyňat prezident republiky, protože stejně už jiného než Paroubka mít nebudeme).
Radek John je podle jakéhosi průzkumu veřejného mínění nejpopulárnější český politik. Jak by ne, když pronáší zásadní soudy tohoto typu: „Zloději (politici) potřebují tmu, aby se na jejich podvody nevidělo. .. Jsou to jenom hajzlové, kteří potřebují šachovat s veřejnými penězi.“ (Cituji dle MfD). Šťastný to člověk! A jak čestný! Komu by se to nelíbilo. Snad proto, ač zatím ještě nic neudělal, je už nejpopulárnější. A co teprve, až se do toho obuje. Popularita malých stran má ale i svou vážnou stránku. Znamená rozbití politického systému, jaký se vytvořil v roce 1993 a jehož osou se staly ODS a ČSSD. Důsledkem hemžení malých středopravých stran bude, že zbude jen jedno silné uskupení, ČSSD s KSČM v zádech. Ostatní strany postupně klesnou do bezvýznamna. To je ruský model. Možná, že se nakonec dožijeme toho, že tu bude, jako v Putinově říši, jen jedna opozice, která by stála za slovo: KSČM.

V Tatrách se na jakémsi lyžařském turnaji sešly české lobbistické a podnikatelské špičky. Jaká drzost! Ti lidé by měli, aby si odpykali své minulé, přítomné i budoucí hříchy, být zavřeni do něčeho jako jsou kláštery (samozřejmě bez pověrčivého šíření víry v Boha), aby se jim zabránilo se scházet a kout špinavé pikle. Celibát by měl být povinný, bez něho se situace stává nepřehlednou. Český člověk vyniká v Evropě a možná i ve světě jednou základní vlastností: strkat nos úplně do všeho, do čeho se nos technicky strčit dá. A to i tam, kam se sice nos strčit dá, ale nemá.

Podle šéfa NATO Rasmussena by se aliance měla proměnit na fórum. Sice by se i nadále starala o naši společnou obranu, ale zároveň by vedla intenzivní dialog s Ruskem, aby ho přesvědčila, že NATO je něco nového, co není proti Rusku, a že se nás chudáci Rusové nemusí bát. Cestou by měly být společné konzultace o celosvětových bezpečnostních otázkách. Přesvědčme je, že to s nimi myslíme dobře! Člověk se těžko brání dojmu, že malé postkomunistické země na východě Evropy se octly v rukou nebezpečných šílenců. Je to projev idealismu, vychcanosti nebo obojího?

Ekonomický expert ČSSD Mládek si pustil ústa na špacír a prohlásil, že o reálných škrtech v rozpočtu se politické strany včetně ČSSD začnou bavit až po volbách. Prohlášení to je nepochyně pravdivé, ale zároveň taky zbytečné, každý to ví. ČSSD zuřivě protestuje, je to jen soukromý názor pana Mládka. (Oficiálním názorem se to stane až po volbách.)



AUTOR JE POLITOLOG



Další články autora najdete v rubrice POLITICKÝ DENÍK
a na jeho osobních stránkách UDÁLOSTI, politický zápisník Bohumila Doležala