Prezident Václav Klaus se obrátil na hlavního hygienika ČR s dotazem, zda u nás nyní, na konci ledna, existuje epidemická, resp. pandemická situace. Hlavní hygienik mu odpověděl, že ano.
Prezident se obrátil na hlavního hygienika ČR s dotazem, zda u nás nyní, na konci ledna, existuje epidemická, resp. pandemická situace. Hlavní hygienik mu odpověděl, že ano.
Někteří Klausovi oponenti se vyjádřili v tom smyslu, že Klaus bojuje proti „teorii hrozící pandemie“ stejně jako proti „ideologii globálního oteplování“. Působí to tím dojmem, rozdíl je v tom, že pokud jde o globální oteplování, ukáže se, zda měl pravdu, někdy za 20-30 let (nejdřív). Ve věci pandemie se to ukáže do konce roku. Rozhodování o tom, zda je pandemie nebo ne, by bylo asi dobré nechat na hygienicích – pandemie přece neznamená hned a rovnou totéž co morová epidemie.
Na ministry, ty bestie politické, musí být přísnost, na jejich náměstky už menší. Proto mají náměstci ministrů často vyšší plat než jejich šéfové. Plyne to z toho, že platy ministrů jsou stanoveny zvláštním zákonem, a když se má šetřit, zavelí hlas lidu – papalášům úplaty zmrazit, resp. snížit. Náměstci jsou placeni jako obyčejní úřední čičmunodvé, nepatří tedy k politikům, ale k lidu, a lidu se u nás platy v drtivé většině případů nesnižují. Proto patří ve službě státu k nejlépe placeným příslušníkům lidu. Navíc tu hrají roli i docela praktické a neideologické ohledy: ministr prý sám pečuje o výši platu náměstka např. v případě, když náměstek je schopný a ministr se bojí, že mu uteče do soukromého sektoru, který ho hravě přeplatí (a coby skeptik doplňuji a/nebo když je ministr neschopný a bojí se téhož).
Předseda Topolánek paroubkovatí: prohlásil, že zákony, které teď ČSSD prosadí a které prohlubují deficit státního rozpočtu, vrátí ODS po volbách zpět (pokud je vyhraje, samozřejmě). Možná by bylo dobré, kdyby si obě strany, ODS a ČSSD, vypracovaly alternativní balík „svých“ zákonů, a po svém volebním vítězství, tj. po sestavení funkční koalice, by si ho vždycky odhlasovaly celý najednou.
Dětský psychiatr a pediatr Ivo Kunst rozvíjí v dnešní Mladé frontě Dnes podivné úvahy nad případem mladistvého vraha, který coby třináctiletý znásilnil a zavraždil svou spolužačku. Cituji: „Pro něho i pro nás je jedinou šancí, když si bude vědom, jak strašně zhřešil, jak moc nezvládl běsy, které v něm jsou. Jeho život by měl být už navždy životem hříšníka, který musí břímě své viny nést s sebou. V celém Zločinu a trestu nenajdeme náznak toho, že by Raskolnikov ztratil povědomí o tom, že zabil. Odpuštění ani podle žido-křesťanské tradice neznamená anulování viny. Mladík zůstane vrahem po celý život. Tím více se ten, kdo si svou identitu teprve buduje, musí naučit koexistovat se zběsilou částí své duše.“ To je jistě pravda, ale představa, že o to všechno má a může pečovat stát, není „židovsko-křesťanská“, ale bolševická. Myslím, že se pozná, že pan doktor je, jak sám uvádí, ateista. Pro věřícího křesťana je tato část problému věcí Boží spravedlnosti (a netýká se zdaleka jen zločincova „celého života“) , role státu proto může být jen omezená, aniž by to znamenalo, že se dotyčný z problému vyvlékl. Nechci tvrdit, že současná právní úprava je šťastná, jen upozornit na to, že celá záležitost má svou, řekněme metafyzickou (abych nedráždil davy českých volnomyšlenkářů) stránku, do které se stát nemá co cpát, protože podle toho se pozná stát s totalitními sklony. Pro stát je směrodatné: nakolik lze vyloučit, že se dotyčný podobného činu v budoucnu nedopustí znovu, resp. jak tomu lze nejúčinněji zabránit, aniž by se přitom státní orgány pletly Bohu do řemesla.
Včera (ve čtvrtek) po poledni jsem byl nucen cestovat autem po Středočeském kraji. Ujel jsem cca 50 km a musím co nejzuřivěji protestovat proti tomu, co říká pan Zdeněk Mečíř z Ředitelství silnic a dálnic v dnešní MfD. Za prvé, nikdo nejezdí jen po hlavních tazích, protože je hodně lidí, kteří bydlí v zapadlejších vesnicích. Za druhé, není pravda, že už dnes „dokážeme silnice udržet i bez ruční práce“, přesněji řečeno, zatím je udržet vůbec „nedokážeme“ (ruční práce by jistě nepomohla) a nevím, nakolik je to vina silničářů, protože v extrémní situaci je protažená malá silnice za hodinu znovu úplně neprůjezdná. Taky není pravda, že přišla normální zima, v lokalitě, kde teď bydlím, něco podobného nepamatuji za posledních čtyřicet let. A konečně, zdá se mi, že v případě malých silnic by „zásněžky“, třeba jen na zvlášť exponovaných místech, mimořádně pomohly. Nechápu, proč by na zapadlé okresce, kde se ani za normálního počasí nedá jet rychleji než padesátkou, protože jinak by vám zakrátko upadla všechna čtyři kola, musely stát sto metrů od krajnice, kterou taková silnice nemá. Jediný problém je vymyslet materiál, který lidem nebude stát za to, aby ho kradli. To je, připouštím, jistý problém, snad není nepřekonatelný.
ODS zahájila v PS dosti mohutné obstrukce proti předvolební koalici KDU-ČSL – KSČM – ČSSD. Sociální demokraté jsou vzteky bez sebe. Čemu se proboha diví? Topolánek jim teď dokazuje, že bez něho si ani ruce neumejou (kdopak to jen kdysi říkal?) Úspěch ODS nebude asi oslňující, Paroubek má teď v Poslanecké sněmovně přesvědčivou většinu, ale na druhé straně sněmovní koalici tísní čas, jde o to, co se všechno ještě stihne projednat.
AUTOR JE POLITOLOG
Další články autora najdete v rubrice POLITICKÝ DENÍK
a na jeho osobních stránkách UDÁLOSTI, politický zápisník Bohumila Doležala
