Muž držící fotky obětí z řad bílých farmářů při jednom z protestů proti krutému zacházení v JAR, zde v Pretorii roku 2013. Problém vraždění bílých majitelů zemědělských usedlostí trvá již dvě dekády.

Muž držící fotky obětí z řad bílých farmářů při jednom z protestů proti krutému zacházení v JAR, zde v Pretorii roku 2013. Problém vraždění bílých majitelů zemědělských usedlostí trvá již dvě dekády. Zdroj: Profimedia.cz

I na konci apartheidu, v roce 1994, bylo jasno: půjde taky o půdu. Bílí Jihoafričané režim pod vedením prezidentů de Klerka a Mandely ukončili s jednou zásadní podmínkou: výslovnou ústavní zárukou, že jejich pozemky, zdroj jejich obživy i kulturní identity, nikdo nikdy neznárodní. Takovým zárukám je konec.
V roce 2016 řekl jihoafrický politik Julius Malema (na snímku uprostřed): „Nevolám po zabíjení bílých lidí. Alespoň prozatím ne.“
Cyril Ramaphosa, letos zvolený prezident. Stojí na žiletce mezi zahraničními investicemi a domácí popularitou. Zatím volí  to druhé.
3
Fotogalerie

Duhový národ, černobílé vidění

Jsou, pamatuju si je dobře, na svou půdu pyšní. Hospodářství dědí z generace na generaci, na pomoc v domácnosti i na poli mají tým slušných, levných lidí. Taky paní na vaření, další na uklízení, na hlídání dětí. Tři sta dní v roce u nich svítí slunce, ovoce i zelenina rostou samy, a i když je to dřina, daří se jim díky zkušenostem i bez státních dotací. Hodně je baví farmy modernizovat, v Evropě i USA nakupují nové technologie. JAR je největším producentem kukuřice na kontinentu a druhým největším vývozcem citrusových plodů na světě. Ráj na zemi, řeklo by se. TAKY VÁM TO ZAVÁNÍ SMLOUVOU S ĎÁBLEM?

Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.

Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!