Dáte-li si k novinám ráno anglický čaj, můžete symbolicky připít britské královně Alžbětě. Dnes v 16 hodin a 25 minut (jiné zdroje uvádějí 23 minut) se stane nejdéle vládnoucím panovníkem v historii země. Trumfne svou praprabábu královnu Viktorii.
Hledáte-li v Evropě stálý a pevný bod, je to právě Alžběta II. A jak vypadá její rekord? Na trůně je 63 let, sedm měsíců a tři dny. Ne nadarmo se mimořádnému výročí věnuje i český tisk. Hospodářské noviny přinášejí grafický přehled její panovnické éry. Jmenovala 12 britských premiérů, zažila 12 amerických prezidentů a 7 papežů, během své vlády oblékla 5000 klobouků, ve světě je po ní pojmenováno 273 ulic a nikdy nedala rozhovor médiím. MF DNES poskytl rozhovor alespoň její bývalý dlouholetý mluvčí Dickie Arbiter, který vylučuje, že by někdy sama odstoupila, protože panování je pro ni práce na celý život. Vyvrací i mýtus, že na ni nemůžete promluvit jako první a dámy před ní musí udělat pukrle. To je dobré vědět, co kdyby… Odborník na dějiny evropské aristokracie historik Jan Županič v Lidových novinách zase připomíná jeden z mnoha důvodů, proč je britská panovnice tolik respektována: rizikovému vstupu do politiky se vždy úspěšně vyhýbala. Královnina popularita dosahuje u veřejnosti devadesáti procent, má svůj kanál na YouTube, je na Facebooku i na Twitteru.
Přitom stačilo málo a Alžběta byla jen „obyčejnou“ členkou panovnické rodiny. Británie za tuto skvělou královnu de facto vděčí rozvedené Američance Wallis Simpsonové. Kvůli ní se Alžbětin strýc Eduard po jistém cukání vzdal trůnu a místo něj nastoupil její otec Jiří (ano, to je ten koktavý král z filmu Králova řeč). Bůhví, jak by to s Británií a Evropou ve druhé světové válce dopadlo, kdyby svůdnice Simpsonové nebylo - Eduardův obdiv k Hitlerovi je všeobecně znám. Rozvody jsou evidentně někdy velmi prospěšnou záležitostí.
A když už jsme u té královny – jiná „královna“, o necelý rok starší operní pěvkyně Soňa Červená, slaví dnes 90. narozeniny, jak připomínají Lidové noviny. Obě skutečné dámy si gratulaci zaslouží.
Ani dnes se čtenář novin nevyhne uprchlíkům. Hospodářské noviny píší, že Praha má čím dál méně spojenců proti uprchlickým kvótám a dostává se do izolace. Stejný postoj jako Česko (mělo by přijmout přes čtyři tisíce lidí) už hájí jen další země visegradské čtyřky, Polsko, Maďarsko a Slovensko. Podle diplomatických zdrojů, jak uvádějí HN, skupinu opustili klíčoví Španělé a také Portugalci, Francouzi a zřejmě i Slovinci. Česku tak hrozí, že jeho názor bude přehlasován a systém kvót začne platit. Citovaná mluvčí Evropské komise pak vyvrací argument, že uprchlíci z východních zemí stejně utečou na západ: „Když někdo získá azyl například v Polsku, tak tam získá určitá práva. Pokud tato osoba odejde do jiného státu…bude vrácena zpět do Polska“.
Vzhledem k tomu, jak uprchlická vlna válcuje všechna dosavadní pravidla a ujišťování, je člověk na to vracení do „správných zemí“ opravdu zvědav. I přidělené kvóty budou mít kratší trvanlivost než krabice mléka, vždyť Německo altruisticky vyhlásilo, že je schopno přijmout půl milionu běženců ročně! K tomu v Blesku poznamenává vůči imigraci skeptický politolog Robejšek: „Myslím si, že je to škodlivé nejen pro nás v Evropě, ale že je to škodlivé i pro ty země samotné. Protože odtamtud odchází elita. Ty země ztrácejí hlavu. Ztrácejí lidi, kteří mohou ty země eventuálně vyvést z problémů, ve kterých se nacházejí“.
Ekonom Petr Houdek v komentáři Hospodářských novin zmiňuje jeden kontrast: Švédsko poskytuje imigrantům štědrou sociální výpomoc, čímž však snižuje jejich motivaci hledat si práci či zlepšovat jazykové schopnosti, asimilace pak klopýtá. Ve Spojených státech jsou imigranti více odkázáni na sebe, intenzivně se proto zapojují do pracovního procesu - jsou v práci déle, mají více zaměstnání, rychleji se proto učí jazyk a integrují se do společnosti…
Hádejte třikrát, zda se Evropa vydá americkou cestou.
O „chovných“ dospělých dětech alias mamáncích píší Lidové noviny. Z výzkumu společnosti STEM/MARK mapující rodinné soužití plyne i jistá krajová zajímavost: „Když jste mladý Pražan a uprostřed noci si domů přivedete přítelkyni, máte o dost větší šanci, že to s vašimi rodiči ani nehne, než kdybyste bydleli na Moravě. Na východ od Vysočiny je situace jiná. Spíše než intimní styk v rodinném hnízdě vám budou tolerovat, když se opijete“.
A k alkoholu ještě dovětek: lékařka, diabetoložka a obezitoložka MUDr. Dita Pichlerová vyvrací v Blesku dvacet nejnovějších mýtů o potravinách. Jeden z nich říká, že při hubnutí nesmíte ani kapku alkoholu. Omyl. Mírná konzumace alkoholu se doporučuje i při dietě. Ideální jsou dvě až tři skleničky vína nebo střiku za večer.
A pak že je na světě jen špatně!
