Kypr má 320 slunečních dní v roce. Jediné nebezpečí, které tu dnes na turisty číhá, je jízda vlevo.

Kypr má 320 slunečních dní v roce. Jediné nebezpečí, které tu dnes na turisty číhá, je jízda vlevo. Zdroj: Klára Stejskalová

Spory o Kypr byly na denním pořádku. Ostrov byl poměrně úrodný, klima příjemné a pro Evropany byl branou na Blízký východ.
Antické město Salamis v turecké části ostrova přečkalo ve starověku zemětřesení.
Opatství a klášter Bellapaís: Jde údajně o nejdokonalejší ukázku gotického slohu v oblasti Středozemního moře.
3
Fotogalerie

Pikantní historky kyperské aneb Za sluncem a dějinami na třetí největší ostrov Středozemního moře

Zrodila se tu prý Afrodite, milostnou romanci tu zažil Gaius Julius Caesar a odehrála se zde i slavná svatba jeruzalémského krále Guye I. Ostrov Kypr, rozdělený na dvě části Zelenou linií, je dodnes místem, kde prý může zkrásnět každá žena a dívka.

Prý se právě tady, z pěny mořských vln nedaleko Páfosu, zrodila Afrodite, bohyně lásky. Po koupeli ve vlnách, kde se bohyně zjevila, zkrásní prý každá žena a dívka. A když ne, je třeba najít na tomto místě u břehu alespoň oblázek ve tvaru srdce. Pak vás totiž čeká láska až za hrob. Gaius Julius Caesar tu prý měl zamlada románek s jednou ptolemaiovskou princeznou a Markus Antonius odkázal tento ostrov své milence Kleopatře na úkor Říma. To ho připravilo o zbytek sympatií, které k němu římský lid cítil.

Umění starověku připomíná na Kypru hned několik míst. K těm nejznámějším patří Salamis v turecké části ostrova, několik kilometrů za Famagustou. První osídlení na tomto místě na břehu moře bylo už před velkým zemětřesením v roce 1075 před Kristem. Salamis přečkala i další zemětřesení na sklonku římské říše ve čtvrtém století, kdy městu pomohl povstat z trosek císař Konstantius. Od té doby neslo jméno po něm, Constantia. Co ale toto město nepřečkalo, byly stále častější nájezdy pirátů z Malé Asie. Obyvatelé před nimi uprchli do opevněné Arsinoe, která se posléze stala Famagustou, nejlépe položeným a nejlépe opevněným přístavem na Kypru. Dodnes tu můžeme obdivovat rozlehlou agoru, amfiteátr a lázně a představovat si čilé středisko obchodu v dobách jeho slávy.

Zlatá éra Lusignanů

Tahanice o Kypr byly na denním pořádku. Ostrov byl poměrně úrodný, klima příjemné a pro Evropany byl branou na Blízký východ. I proto je několik staletí jeho historie spojeno s křižáky. Prvním, kdo Kypr ovládl a ukončil staletí trvající vládu Byzantinců nad ostrovem, byl anglický král Richard I. Lví srdce během cesty do Palestiny. Dalších skoro čtyři sta let pak Kypr ovládali křižáci ze Svaté země a jejich nástupci. Krátce po dobytí ostrova se tu také odehrála slavná svatba. Ženichem byl král Richard a jeho nevěstou Berengarie Navarrská, kterou si vezl do Svaté země. Mezi svatebními hosty byl i Guy Lusignan, Richardův leník z jeho francouzských panství. Za ženu si vybral Sibylu, sestru jeruzalémského krále Balduina IV., který umřel na malomocenství. Na uvolněný trůn pak usedl právě Guy. Záhy ovšem o své království v Palestině přišel, a tak si koupil Kypr.

Ostrov vždycky těžil z toho, že je branou do Levanty, tedy východního Středomoří. Přes jeho přístavy proudili vojáci, zboží, otroci. Obchodníci bohatli a králové s nimi. Po celém ostrově zůstala velká řada nádherných stavebních památek, chrámů, kostelů, kaplí a pevných fortifikací, které dlouho úspěšně bránily kyperská města a přístavy. Nejvíc jich najdete v Limassolu, v Nikósii a ve Famagustě, kde stojí chrám svatého Mikoláše, místo korunovace i posledního odpočinku kyperských králů.

Benátské století

Benátky ostrov převzaly v době drtivého nástupu Osmanů, proti nimž stavěli fortifikace chránící především přístavy. Sultánem byl v té době Selim zvaný opilec. Jako první padla Nikósie ve vnitrozemí. Hlavu velitele neúspěšné obrany si Turci přivezli k pevným hradbám Famagusty. Obráncům, kteří marně čekali na pomoc zvenčí, docházel střelný prach i zásoby. Proto přijali nabídku čestné kapitulace od tureckého velitele Laly Mustafy Paši. Ten se ale dopustil té nejpodlejší zrady. Benátčany, kteří se vzdali, dal pobít. Jejich veliteli Bragadinovi dal nejprve uříznout nos a uši a pak jej poručil stáhnout zaživa z kůže. Tu nechal vycpat a děsivou figurínu poslal svému pánovi na Bospor k pobavení.

Dnes si místa děsivého krveprolití můžete prohlédnout na vlastní oči. Do pevnosti vstupujete branou ve věži, na které podle Shakespeara přemítal o věrnosti své ženy žárlivý Othello. Největší pevnost, která tu zůstala po křižácích a Benátčanech, leží ale na severu, na druhé straně ostrova v Kyrénii.

Britská kolonie

Britové tu vládli od roku 1878. Rozdělili ostrov takzvanou Zelenou linií a dali mu dnešní tvář. A tak se tu pořád jezdí vlevo, což je pro většinu turistů kámen úrazu. Všechna auta z půjčoven mají výrazné, jasně červené poznávací značky, varování pro ostatní: Pozor, jede turista!

Všude se tu domluvíte anglicky, mnoho Britů tu pracuje a kromě zájezdů turistů z Velké Británie zde žijí tisíce anglických důchodců. Noviny i literatura jsou v angličtině, v televizi tu mají všechny britské kanály a přímé přenosy z anglické Premier League dávají ve všech hospodách. Na jediné mezinárodní letiště, které v turecké části je, z Evropy létají téměř výlučně britské linky.

Dva na jednom ostrově

Málokteré dva národy mají za sebou tak dlouhou a krvavou historii bojů, masakrů a nenávisti jako Turci a Řekové. Dodnes jim brání žít společně. Těžko hledat viníka dnešní situace na jedné či druhé straně.

Když Kypr před pár lety vstupoval do Evropské unie, padlo z Bruselu několik podmínek. Jednou z nich byl vstup Kypru jako územního celku. A právě to pomohlo k obnovení cestování turistů po místech, která jim byla dlouho odepřena. Je ale pravda, že i dnes rozdělení Kypru návštěvníkům komplikuje život. Na celé dlouhé linii, která půlí ostrov od severu na jih, je jenom šest přechodů. Nikde nejsou značeny. Z málokteré mapy se o jejich umístění dovíte, lépe je přeptat se v hotelu. A i když provoz na přechodech není příliš frekventovaný, občas musíte pár minut počkat, než vás odbaví. V budkách na zelené linii dnes sedí celníci a pasová kontrola. Řekové kontrolují, jestli jste si od Turků nepřivezli moc cigaret nebo levnějšího zboží, Turci vás zase stáhnou o dvacet eur povinného připojištění z každého auta.

V roce 2004, když se na Kypru konalo referendum, se pro společný stát vyslovily tři čtvrtiny Turků. Plán OSN odmítli Řekové, ačkoli rozdělením přišli o mnohem více, o pozemky, domy, farmy a také hotely. Nejlepší pláže byly odjakživa na dlouhém pobřeží u Famagusty. V kdysi proslulém hotelovém komplexu se dnes prohánějí jenom kočky a krysy. Nejlepší kyperské destinace zůstaly v tureckém pásmu. Jenže kyperští Řekové se pustili do výstavby nových hotelů a komplexů. Investovali miliardy do míst, která nejsou tak atraktivní jako kdysi Famagusta. Nová letoviska mají pláže na místech daleko od moře i nepříjemně vysoko na skalách. Platí to o Lárnace, Protarásu nebo obřím letovisku Agía Nápa, kde byla ještě před pár lety jenom malá vesnička s klášterem. Výhled na moře z hotelových pokojů už není samozřejmostí. Pro majitele těchto nových hotelů by znovuotevření atraktivnějších destinací znamenalo finanční katastrofu. V rozdělené zemi ale moderní rozlehlá letoviska v klidu kvetou.

Komu ale stačí jistota teplého čistého moře a sluníčka nad hlavou, výborná vína a bohatý stůl, ten nebude slunným Kyprem nikdy zklamán.

Snímky si můžete prohlédnout v naší fotogalerii: