Černobyl: Jak se žije v zóně tragické havárie můžete poznat na vlastní kůži | Reflex.cz
nahoru
Lidé a země | Magická zima v Rakousku

Černobyl: Jak se žije v zóně tragické havárie můžete poznat na vlastní kůži

Monika Nedvědová3. října 2019 • 17:20
Černobyl: Jak se žije v zóně tragické havárie můžete poznat na vlastní kůži
foto: Monika Nedvědová

Hodiny ukazovaly přesně 1:23:58, když čtvrtým blokem černobylské elektrárny otřásl výbuch. Mohutná parní exploze odhodila dvanácti set tunový kryt reaktoru, prorazila střechu a kontaminovala ovzduší radioaktivním prachem, jehož mračna vítr roznesl po celém světě. Přestože od tragédie uplynulo více než třicet tři let, velký vykřičník nad jadernou energetikou zanechává dodnes. Vzbuzuje zvědavost i strach. Po stopách černobylské katastrofy se nevydává jen televizní stanice HBO, jež letos v květnu uvedla stejnojmenný seriál popisující průběh havárie, její důsledky i řešení, ale také řada turistů, kteří každoročně přijíždějí poznat oblast „na vlastní kůži“. Jednou z těch, kdo Čechy a Slováky bere do zóny, je Monika Nedvědová, zakladatelka Černobyl tour.

Exploze, která otřásla Evropou a celým světem

K explozi, která se stala jednou z největších jaderných katastrof našich dějin, došlo 26. dubna 1986. Podílel se na ni nejen lidský faktor, ale také souhra další okolnosti. V elektrárně právě probíhal experiment, který měl otestovat nouzový provoz turbogenerátorů. Test byl však odložen o celou směnu, aby došlo ke splnění požadavků spotřebitelů. Bezpečnostní systém byl kvůli zkoušce téměř dvacet čtyři hodin odstavený (což bylo schválenou součástí programu), regulační tyče vysunuté kvůli počáteční otravě reaktoru xenonem. Když se tedy v reaktoru vzápětí prudce zvýšil výkon, došlo k přehřátí paliva a explozi. Kombinace radioaktivní páry a vodíku odhodila tisíc dvě stě tun těžký kryt reaktoru a prorazila střechu. Pár sekund poté následoval další, nyní již vodíkový výbuch.

Kolem budovy se povalovaly radioaktivní kusy grafitu a paliva. Hasiči, kteří zde zasahovali, neznali pravou příčinu požáru, ostatně požáry v elektrárně nebyly ničím neobvyklým. Aby se zabránilo dalšímu šíření radioaktivity a došlo ke snížení teploty, byl později reaktor naplněn pěti tisíci tunami písku smíchaného s kyselinou boritou, později bylo přidáno i olovo. Dnes se nad troskami reaktoru tyčí nový kryt, který drží radioaktivní látky pod ocelovou konstrukcí.

Když se zastaví čas

Černobylská havárie však není pouze tragickou událostí, kterou lidstvo uzavřelo jako nepříjemnou kapitolu vlastní historie. Havárie zasáhla osudy tisíců lidí. Hasičů i zaměstnanců, likvidátorů i obyvatel vystavených smrtelné dávce radiace. Všech těch, kterým ozáření vážně poškodilo zdraví i těch, kterým vzalo život, domov, přátele, rodinu i jejich kořeny. Pro mnohé z nich je uzavřená oblast dodnes domovem, který odmítli opustit a důsledky tak stále ovlivňují jejich každodenní realitu. „Je to úplně jiný svět. Peníze? Ty zde nic neznamenají, místní přežívají jen díky pomoci několika organizací. I my se zapojujeme – například obyvatelům několikrát ročně vozíme základní potraviny, léky a jiné potřebné věci.“ říká Monika Nedvědová, která s turisty i bez nich místní pravidelně navštěvuje. A dále dodává: „Je třeba si uvědomit, že nemůžete od Černobylu jen brát, odvést turisty, zamnout si ruce a vzít další. Musíte také přiložit ruku k dílu, pomoci k obnově a zachování zóny jako pomníku lidské ješitnosti, pomoci lidem, kteří v zóně dodnes žijí. Je to každodenní práce… ne práce, poslání! U nás nečekejte autobus nabitý turisty a mě za mikrofonem. Čekejte skupinu pár lidí a mě v jejich hloučku, vysvětlující do nejmenšího detailu, co se stalo a jak to zasáhlo konkrétní jednotlivce. Čekejte mě v objetí původních obyvatel nebo v přilehlých obchodech nakupujíc základní potraviny.“

"Změní vás to do konce života"

„Je třeba jít po konkrétních stopách minulosti, po konkrétních osudech a do detailů popsat vše, co o tom víme, bez zabarvení, bez měnění pravdy, bez lhaní, protože jen tak nám zóna může dát ponaučení z chyb, kterých jsme se dopustili. V dnešní době, kdy je jaderná energetika stále potřebnější, je to nesmírně důležité. Je třeba získat respekt a hlavně pokoru.“ vysvětluje Monika Nedvědová, proč se do oblasti pravidelně vrací. „Agentur je hodně a všechny dělají svou práci stejně. Stejné trasy, stejné informace, dokola a dokola tři sta šedesát dnů v roce, žádná odchylka ani osobní přístup. Podle mě to prostě nestačí. Je třeba ukázat lidem něco hlubšího než jen ruské kolo.“ dodává. Všem, kteří by chtěli oblast navštívit, poté vzkazuje: „Ať už máte v životě jakýkoli problém, právě zde pochopíte, že je naprosto malicherný a nepodstatný. Protože byť máme mnohdy všichni pocit, že hůř už být nemůže, osudy lidí, kolem kterých tam projdete, byly nepředstavitelně horší. Když budete pozorně naslouchat, otevřete srdce a skloníte hlavu, načerpáte neuvěřitelný klid. Poznamená vás to. Změní vás to na zbytek života. A možná, možná vám to zóna jednou vrátí v osobním životě stejně, jako to vrátila mě.“

Monika Nedvědová




Diskuse ke článku

 

Nejnovější články
Články odjinud
Starší články Lidé a Země