Exotické krásky a žhavý tanec: To je slavný kubánský karneval v Santiagu de Cuba | Reflex.cz
nahoru
Lidé a země | Magická zima v Rakousku

Exotické krásky a žhavý tanec: To je slavný kubánský karneval v Santiagu de Cuba

Jan Sochor24. září 2019 • 06:50
Exotické krásky a žhavý tanec: To je slavný kubánský karneval v Santiagu de Cuba
foto: Jan Sochor

Karneval v Santiagu de Cuba se na rozdíl od tradičních masopustních karnevalů slaví odjakživa v létě. Týden na konci července, kdy horké větry od Karibského moře nezchladí ani tmavá noc, se hlavní třída Santiaga, kolébky kubánské revoluce, promění každou noc v pulzující kabaret fantazie.

Počátky karnevalové tradice na ostrově svobody sahají ke španělským přistěhovalcům, kteří tento původně zimní svátek přivezli do Nového světa z Evropy. Avšak živelný příliv černých afrických otroků na kubánské plantáže cukrové třtiny během šestnáctého a sedmnáctého století překreslil tradiční mapu svátků během roku.

Protože sklizeň cukrové třtiny na Kubě probíhá od ledna do konce května, nejvíce příležitostí pro oslavy bylo vždy v létě. Většina otroků (a po zrušení otroctví i černých námezdních dělníků) navíc praktikovala původní africké náboženské kulty (santería, palo…), které cyklus zemědělského roku ctí jako základní rytmus přírody. Španělská koloniální vláda měla obavy, aby se otroci nevytížení v letním období namáhavou prací nepokoušeli o vzpoury, a tak se rozhodla předhodit porobenému lidu „hry“. Umožňovala konání tzv. mamarrachos. První zmínky o mamarrachos z poloviny 17. století je popisují jako svátky hudby, tance, masek a bezbřehého pití alkoholu.

Až do prvních dekád 20. století existovaly na Kubě dva karnevaly - první býval konán tradičně v zimě, v soukromých klubech a haciendách bohatých vlastníků půdy a říkalo se mu „karneval bílých Kubánců“. Vedle toho během staletí rostl význam mamarrachos, letních lidových oslav svázaných se svátky svatého Jana, svatého Petra a dalších. Ty se postupně spojily v jednu velkou událost a na svátek svatého apoštola Jakuba (25. července), patrona města Santiaga, se každoročně konával karneval, který býval opovržlivě označován jako „karneval pro nízké společenské vrstvy“.

Karnevalové obrození

Vítězství kubánské revoluce v roce 1959 paradoxně nastartovalo novou éru karnevalu, v té době již skomírající tradice. 26. července 1953 se totiž Fidel Castro - právě v době karnevalu - poprvé pokusil svrhnout režim zkorumpovaného Fulgencia Batisty a spolu se svými vojáky zaútočil na kasárny Moncada v Santiagu. Dlužno říci, že neúspěšně. Přesto je tento moment považován za začátek revoluce a je každoročně, spolu s karnevalem, mohutně oslavován. Jak poznamenal v rádiu Rebelde jeden z prominentů současné kubánské vlády: „Karneval slouží k zažehnutí motorů, které nás dovezou k dalším vítězstvím.“

Díky souběhu karnevalu se státním politickým výročím je většina z karnevalových dní státním svátkem, a tudíž je volno. V ulicích kolem bývalých kasáren Moncada se objeví řady malých kiosků, kde pečou v troubě kubánskou specialitu - celá selata (lechón asado), prodávají napodobeninu pizzy nebo jen prostě nalévají panáky bílého rumu rovnou ze sudu. Líná a horká odpoledne rozechvívají struny kytar, které zní ze stinných patií zchátralých koloniálních domů, kde bezejmenné kapely hrají písně o lásce nebo o divoké kubánské povaze.

Nejočekávanějším momentem každého z pěti dní karnevalu je noční defilé. Na hlavní třídě Victoriana Garzóna se uzavře doprava, postaví se tribuny a před zraky karnevalové poroty a tisíců vyšňořených Kubánců protančí tzv. comparsas. Desítky alegorických vozů, obvykle se řvoucím sound systémem a zřídkakdy s živou kapelou, ale vždy se zástupem svůdných, téměř nahých tanečnic v blyštivých kostýmech z barevných flitrů a falešných pavích per, proudí třídou.

Paseos a congas

Comparsas jsou skupiny muzikantů, tanečnic i tanečníků, choreografů a dalších členů, kteří dohromady připraví taneční program. Comparsas jsou od počátků karnevalu dvojího druhu podle stylového zaměření - paseos a congas. Paseos jsou volnějšího rázu, reprezentují městskou moderní kulturu a předvádějí choreografie v rytmu salsy a reggaetonu. Congas čerpají více z černé africké tradice (Bantú), oblékají se do tradičních oděvů a jejich hudební doprovod se neobejde bez mohutné baterie bubnů.

Drtivá většina účinkujících jsou amatéři. Jedná se o skupiny spolupracovnic z továren či kanceláří, které celý rok nacvičují taneční program, zatímco jejich mužští kolegové pilují hudební doprovod nebo stavějí a zdobí alegorické vozy podle zvoleného tématu, které daná comparsa chce na karnevalu reprezentovat.

Kubánská ekonomická a politická realita naštěstí nedovoluje santiagskému karnevalu, aby rozvinul svoji komerční stránku, která doprovází podobné události v jiných latinskoamerických zemích. Karneval tak zůstává bez barevných reklam a přítomnosti bohatých firem, čímž si zachovává svůj autentický ráz. Kubánci ho „lepí“ horko těžko podomácku hlavně z čistého nadšení pro věc. Ačkoli je nedostatek zdrojů značně vidět na kvalitě výpravy, právě v tomto ohledu se naplno projevuje unikátní schopnost Kubánců vykouzlit něco z ničeho. Bez komparzu a s minimálním rozpočtem rozehrát strhující show.

Snímky si můžete prohlédnout v naší fotogalerii:

Jan Sochor




Diskuse ke článku

 

Nejnovější články
Články odjinud
Starší články Lidé a Země