Hlavní budova mlýna. Tam se ukrývala i světnice mlynáře.

Hlavní budova mlýna. Tam se ukrývala i světnice mlynáře. Zdroj: Jakub Hloušek

Technické prostředí místy osvěžují výtvarná díla
Kdo se usadí k odpočinku u jednoduchého dřevěného stolku, tomu se odtud vůbec nebude chtít
Staré prostory poskytly hodnotné kulisy výstavě soudobého umění
Pomocné objekty – kůlny a chlévy. Teď slouží jako kavárna.
K pohonu se dal připojit i brousek nožů a nástrojů
10
Fotogalerie

Tip na výlet: Na vinném jihu Slovenska najdete i největší potoční mlýn Evropy. Dnes tu vládne kultura a voní káva

Pezinok platí za Mekku vína. Rozprostírá se těsně u úpatí slunných strání Malých Karpat.  Kromě pěstování a zpracování révy, tady též kvetla další řemesla. Mezi nimi vynikalo mlynářství.

Idylka pod moruší

Poblíž města dříve fungovalo okolo patnácti mlýnů. Dnešní doby se v plné kráse dožil Schaubmarův mlýn, který se nachází necelou hodinu procházky z centra Pezinku, v městské části Cajla. A často bývá prezentován jako největší potoční mlýn Evropy. Dřevěné kolo Schaubmarova mlýna se poprvé roztočilo zhruba před dvěstěpadesáti lety. Nejdříve tento výnosný podnik vlastnil šlechtický rod Pálffyových. Později se jeho majiteli stali Schaubmarovi, co se sem přistěhovali z Bavorska. Mlýn se schovává trochu stranou, utopený uprostřed obytných domků. Uvnitř tají kompletní technické vybavení z dob vrcholu své slávy. Zároveň turistům umožní nahlédnout do procesu proměny obilného zrní na bílou mouku, doprovázeného pořádnou dávkou dřiny i potu. Navenek Schaubmarův mlýn připomíná zámožný selský dvůr s výstavní hlavní budovou a nízkými hospodářskými doplňky. Ty prošly adaptací na útulnou kavárnu. A prostornému travnatému plácku, kde se za hezkého počasí příjemně lenoší u venkovního posezení, pak vévodí zelená koruna statné moruše obsypané lepkavými sladkými plody.

Vodní mlýn bez vody

Překvapilo mě, že jsem nikde nenarazil na klasický mlýnský náhon. Navíc k potoku je tu odtud kousek cesty. „Počátkem padesátých let došlo k direktivnímu odstavení všech soukromých mlýnů na Slovensku,“ informoval mě průvodce. „Zároveň proto zde byl překopán náhon a voda z něj odvedena,“ doplnil. Tenkrát se poslední mlynář vrátil zpět do Bavor. O pár desetiletí později zakoupila mlýn od mlynářovy příbuzné Slovenská národní galerie. Ta v prostorách někdejší mlynářské světničky provozovala stálou expozici naivního umění. Na ni ještě stále upozorňují informační brožury. Teď těžiště prohlídky představuje původní vybavení mlýna. Veškeré zařízení je ovšem oproti realitě plného provozu úzkostlivě čisté. „Během žní jel mlýn nepřetržitě. Mlynář měl k dispozici pomocníky a tovaryše,“ sdělil průvodce. „A za 24 hodin dokázal vyrobit pět až šest kubíků mouky,“ pokračoval. „Nejdříve se zrno mlelo nahrubo, případně na šrot, teprve poté se dle nastavení jemnosti mlela mouka,“ doplnil. „Sedlák dostal z metráku šedesát kilo,“ uzavřel průvodce. Úhledný krasopis pečlivě vedených účetních knih, poskytuje svědectví o poctivosti majitele.  

 

Obnovený sad

Byť Schaubmarův mlýn pozbyl své charakteristické vodní kolo, pořád dokáže vyčarovat iluzi plného nasazení. Sotva průvodce stisknul tlačítko přidaného elektromotoru, okamžitě se rozeběhla soustava ozubených kol, převodů, transmisí a řemenic. Na hřídel se dle potřeb napojila rovněž pila, nebo mlátička. Ostatní vnitřní prostory zabírá galerie. Tu se konají výstavy. A areál mlýna příležitostně ožívá různými kulturními akcemi. Dále se zde zazelenal obnovený ovocný sad. „Jestli tam zrovna bude něco zralé, tak si klidně narvěte,“ přátelsky mě vybídnul průvodce. Hrst vyzrálých sladkých meruněk už znamenala jen příjemný osvěžující bonus k návštěvě zajímavé památky.

Umění i bakchanálie

Prohlídka s výkladem začíná každou celou hodinu. Kromě mlynářská expozice nyní mlýn hostí dlouhodobou výstavu „Do divočiny“. Přehled programů a praktické informace, zjistíte z webu www.sng.sk/pezinok. Pezinok současně tvoří součást Malokarpatské vinné cesty.   K nejlepším vinařům vás nasměrují stránky www.mvc.sk.