Nový Zéland očima Češky: Krásná země, která nepotřebuje make-up | Reflex.cz
nahoru
Lidé a země | Magická zima v Rakousku

Nový Zéland očima Češky: Krásná země, která nepotřebuje make-up

Vlaďka Kennett6. září 2019 • 07:00
Nový Zéland očima Češky: Krásná země, která nepotřebuje make-up
foto: Vlaďka Kennett

Jaké jsou cizí země očima insiderů? A jak se z daleké perspektivy jeví náš domov, tak často zatracovaný? Vlaďka Kennett žije na Novém Zélandě už roky, podniká tu a je také honorární konzulkou. Co ji tu baví, po čem se jí stýská a kam se podle ní musíte určitě podívat?

Čím se liší mentalita místních od té naší?

Novozélanďané jsou všeobecně velmi vřelí, pohodoví, slušní a přátelští, do jisté míry velmi důvěřiví a nezkažení různými u nás již zcela běžnými nešvary, určitě by se dalo říci až naivní. Na druhou stranu je tu pro nás již méně komfortní anglosaský přístup jisté společenské povrchnosti a pravidlo „jsem stále v pohodě“. „Kiwis“, jak si Novozélanďané sami rádi říkají, jsou také velmi pohostinní.

Čím se liší životní styl místních od našeho?

Životní styl je celkem podobný našemu, i když s mnoha specifiky. Odlišnosti vidím spíše na malých městech, vesnicích. Tam mají lidé opravdu hodně blízko přírodě, jsou s ní hodně sžití. Jejich hřištěm je les, jezera, řeky, hory tráví venku a za každého počasí opravdu spoustu času aktivní rekreací a vedou k těmto aktivitám i děti. Tramping, horské túry, rybaření, vodní sporty, horolezectví, lov divoké zvěře v horách, jachting, motorky...

Na druhé straně těchto nůžek je městský styl života: buď konzum a pohodlí se všemi negativy a dopady, nebo aktivní sportovní a společenský životní styl. Novozélanďané maximálně využívají rozmanitost přírody, ve které žijí — v létě jsou městské pláže v obležení až do pozdních večerních hodin — grilování, voda, pohoda s přáteli. Umějí se skvěle bavit a dokáží být velmi neformální.

Na nejvyšší příčku v kvalitách novozélandské společnosti jednoznačně stavím stále ještě nepokřivený morální kodex a hodnoty. I když i zde se situace bohužel mění, stále ještě není normou, že se běžně lže, podvádí, krade, chytračí k vlastnímu prospěchu — a ještě je člověk za hrdinu, že obešel systém. Policie zde má respekt a není zkorumpovaná. Velmi rozšířené je dobrovolnictví: zdravotní záchranáři, hasiči, obdoba horských záchranářů, nižší úroveň notářských služeb nebo jen organizace jednorázových akcí či projektů – to vše zde lidé vykonávají bez nároku na honorář či odměnu. Odměnou dobrovolníkům je tak „pouze“ vlastní uspokojení a společenské uznání.

Co vás nejvíc překvapilo, ať už příjemně, nebo nepříjemně?

Překvapení mě čekalo v podobě stylu bydlení. Na Nový Zéland jsem poprvé přijela v zimě a ubytovaná jsem po dobu studia byla v hostitelské rodině, kde jsem měla k dispozici vlastní pokoj a koupelnu. Nicméně jsem marně po dva dny hledala zdroj tepla v oné místnosti. Nakonec jsem zjistila, že v pokoji prostě topení není a vlastně ani v žádném jiném — pouze v obývacím pokoji.

Celkově zdejší stavební systém zrovna neodpovídá našim zažitým normám — jednoduchá skla v neustále mlžících se oknech, minimální nebo žádná izolace v obvodových stěnách, systémy topení neekonomické a nepříliš ekologické...

Naopak velmi pozitivně vnímám čistotu – například v každé, byť sebemenší vesničce najdete uklizené, čisté a nepáchnoucí WC s toaletním papírem a vysypaným odpadkovým košem. To vše zdarma!

Je něco, s čím jste se tam dodnes nesmířila?

Tak například zdravotní systém Nového Zélandu není zrovna ideální. Je-li diagnóza složitější, zejména v některých oborech, často se Novozélanďané za zdravotními výkony uchylují k cestě do zahraničí. V ostrém kontrastu s reputací čisté a zelené země je místní třídění odpadů a celkově odpadové hospodářství: v zemi například neexistují ekologické spalovny a spousta farmářů stále ještě po staru zakopává veškerý odpad pod svou vlastní farmu. Nezřídka se po vesnicích i městech pálí odpad v domácím krbu nebo ve venkovním sudu, včetně plastů.

Je něco, co vám tam z domoviny chybí?

Každému českému patriotovi s vřelým vztahem k domovu v cizině vždycky něco chybí počínaje kulinářskými evergreeny přes typicky české tradice a kulturu až po naši milou, českou krajinu. I proto zde na Novém Zélandu vznikla řada krajanských aktivit, klubů, spolků nebo projektů. Tady, na druhém konci světa, tak můžete vidět třeba poslední české filmové novinky v rámci Czech Film Festivalu Queenstown, poslechnout si koncert některého právě hostujícího českého interpreta nebo učit česky své děti na některé z místních českých škol.

Vědí místní o Česku? Jak reagují, když se zmíníte, odkud pocházíte?

Po prvním ročníku Czech Film Festivalu v Queenstownu jsme zaznamenali velký zájem o naši zemi napříč celým spektrem od politické situace přes životní úroveň až po možnost vycestovat a Česko navštívit. Starší ročníky nás sice stále vidí jako jednu ze zemí bývalého Sovětského svazu, ale s vyšší frekvencí výjezdů do Evropy se i tento obrázek konečně mění a z východní Evropy se pomalu, ale jistě posouváme do jejího středu. Synonymem Česka však i tady vždy bude dobré pivo, dobré jídlo, Zbrojovka Brno, Jágr a krásná pražská panoramata...

Jaké jsou cestovatelské zvyklosti místních? 

Novozélanďané jsou vcelku konzervativní národ a také díky komplikované logistice, cenám letenek a velké vzdálenosti „kamkoliv jinam“ nikdy nepatřili mezi velké cestovatele, ale i tento trend se poslední roky hodně změnil a zájem o poznávání světa roste.

Tradičními cílovými destinacemi dovolených zůstávají i dnes Austrálie, ostrovy Pacifiku (Fidži, Tonga, Samoa), Evropa a její historické památky samozřejmě, no a díky vazbám na svůj přistěhovalecký původ Anglie, Skotsko, Irsko. Nebo třeba Turecko, které se na seznam nutných návštěv řadí díky vojenské účasti Novozélanďanů v bitvě u Gallipoli v letech 1915-16.

Oblíbené je cestování po krásách vlastní země, často karavanem nebo obytným vozem. Proslulé jsou cesty lodí podél novozélandského pobřeží – ať už jachtou, nebo větším cruiserem, jež často kombinují plavby s ostrovy Pacifiku nebo Austrálií.

Jakých pět míst byste ukázala svému nejlepšímu kamarádovi z Česka, který v této zemi ještě nebyl?

Pokud bych měla na Nový Zéland pět dní a každý den by měl reprezentovat zemi tak, aby vznikl ucelený dojem, „o čem to tu je“, patrně by můj výběr vypadal následovně:

  • Poloostrov Coromandel: jako vzorek krásných, bílých pláží bez lidí (pokud víte, kam jet!) a azurového Pacifiku, tady také ještě relativně teplého...
  • Rotorua, Taupo a Národní park Tongariro: pro demonstraci geotermálních sil a vulkanické činnosti a jako kontakt s původní, maorskou kulturou a zvyky (tady je ale potřeba se obrnit proti všem symptomům masové turistiky).
  • West Coast, západní pobřeží Jižního ostrova: pro svou drsnou, dramatickou pobřežní krásu.
  • Hory Národního parku Mount Aspiring a Glenorchy (Queenstown klidně jen projeďte): nádherně odlehlá místa plná úžasných výhledů na jezero Wakatipu a žilnatiny řek Rees a Dart.
  • Fjordy Národní park Fiordland (UNESCO): ideálně se ale vyhněte turisticky unavenému Milford Soundu a nasměrujte se do neméně krásného fjordu Doubtful Sound.

Vaše nejoblíbenější místo či zážitek?

Mým jasným favoritem je dvoutýdenní plavba na dvojstěžníku ve vodách Tasmanova moře pobřeží Národního parku Fiordland a obeplutí jihovýchodního pobřeží ostrova Stewart Island.

Vaše oblíbené místní jídlo?

Nejspíš ryby a plody moře (losos, langusta, slávka zelenoústá, ústřice), ideálně připravené na grilu na pláži před západem slunce, se sklenkou (nebo dvěma) některého ze skvělých ročníků místního vína Chardonnay nebo Sauvignon Blanc.

Pět výrazů charakterizujících Nový Zéland?

Všechny formy přírody – nekomplikovaná pohodová společnost – cestovní ruch a jeho specifika – národní hrdost a identita – maorský vliv a historie.

Snímky si můžete prohlédnout v naší fotogalerii:

Vlaďka Kennett




Nejnovější články
Články odjinud
Starší články Lidé a Země