Zámek Konopiště v sychravém počasí na konci léta

Zámek Konopiště v sychravém počasí na konci léta Zdroj: Jaroslav Jindra

Neobvyklý tvar kostela na Zelené Hoře u Žďáru nad Sázavou, díla slavného architekta Santiniho zapsaného na seznamu kulturního dědictví UNESCO
Skalní útvar Čtyři palice ve Žďárských vrších. Proplést se po startu s dronem mezi stromy není nic lehkého.
V krajině se občas objeví nečekané prvky. Například řeka Vltava těsně předtím, než se vlije do Lipenské přehrady, tvoří spleť romantických meandrů, kterým se mezi těmi, co se na svět dívají shora, přezdívá České srdce.
Horní nádrž přečerpávací vodní elektrárny Dlouhé stráně v Jeseníkách je populárním cílem hlavně pro milovníky cyklistiky, ale i místem, kde větroně, padáky a závěsné kluzáky sbírají termické proudy na dlouhé přelety.
Větroně čekající na start, Moravská Třebová
9
Fotogalerie

Česko z výšky: Prohlédněte si krásy naší vlasti z ptačí perspektivy

Začalo to paraglidingem, pokračovalo vírníkem a teď je na pořadu dne dron. Cestovatel, dokumentarista a fotograf Jarda Jindra je posedlý zaznamenáváním krajiny a pohled z výšky mu dává tu správnou perspektivu. Víte, kde najdete České srdce a který český les má „oko“?

Už jako malý kluk jsem zvedal zrak k obloze vždy, kdy se na ní objevil kroužící pták nebo letadlo. S očima přimhouřenýma jsem si představoval, jak asi vypadá svět z pohledu toho, kdo se na něj kouká z nebe. Jak šly roky, touha pozorovat svět z výšky rostla, a když dospívající kluk opravdu chce, dokáže cokoliv, co si umane. V roce 1984, v pouhých sedmnácti, jsem se přihlásil do Aeroklubu. Pár lekcí s kniplem větroně v ruce brzo vystřídala lákavější nabídka zařadit se mezi chlapácké parašutisty. Pak už to šlo rychle. Vojna a hned po ní objev nového sportu – paraglidingu. Ty nepopsatelné zážitky doby kamenné textilního letectví jsem od začátku toužil zaznamenávat. Fotoaparát jsem si vlastně koupil právě kvůli lítání a od té doby jsem ho ve vzduchu snad nikdy nesundal z krku. Tedy do doby, než období fotomaniaka vystřídalo období videomaniaka, které se mě drží dodnes. Paragliding časem vystřídalo vírníkové létání, které je přece jenom přívětivější pro lenochy mého ražení, a zejména pro ty, co chtějí na svět koukat i tam, kde podmínky pro paragliding stojí za starou bačkoru. Rotor nad hlavou mě totiž dostane téměř všude, kam potřebuji.

Ovšem ty pravé obrázkové orgie nastaly až s příchodem malé moderní vychytávky – dronu. Skládací přístroj s kvalitní kamerou se vejde do brašny a můžete ho s sebou vozit v podstatě všude, kam vám to předpisy dovolí. Vůbec mi při tom nevadí, že sám zůstávám na zemi. Vždyť od počátku mi šlo hlavně o ten pohled shora, a kde jsem při tom já, pro mě zas tak velkou roli nehraje. Dnes si snad neumím představit cestu, při které bych s sebou ten malý bzučící aparát neměl. Jsem létání všeho druhu vděčný za to, že mi otevřelo nové obzory. A pohledu přes objektiv zase vděčím za fakt, že mě naučil vnímat věci a děje, které běžnému smrtelníkovi většinou unikají.

Snímky si můžete prohlédnout v naší fotogalerii: