Náročný trek s duchovním rozměrem aneb Vyčistěte si hlavu na Svatojakubské pouti

Náročný trek s duchovním rozměrem aneb Vyčistěte si hlavu na Svatojakubské pouti Zdroj: Honza Čermák

Šestý den na cestě. Jsme na španělském pobřeží. Panuje spalující vedro.
Šestý den na cestě. Jsme na španělském pobřeží. Panuje spalující vedro.
Trasa je dobře značená
Jeden z mnoha kostelů na cestě
Vítané ochlazení najdete v úzkých křivolakých uličkách zdejších měst
10
Fotogalerie

Trek s duchovním rozměrem aneb Vyčistěte si hlavu na Svatojakubské pouti

Potřebujete si pročistit hlavu? Máte za sebou těžké období a uvítali byste odříznutí od každodenní reality? Nebo jen chcete pojmout dovolenou jinak než doposud? Pak byste mohli uvažovat o tom, že se z vás na několik dnů nebo týdnů stane poutník. Tohle je totiž přesně ten případ, kdy cesta je cíl. Zveme vás na svatojakubskou pouť!

Tím formálním cílem je hrob svatého Jakuba Staršího v katedrále ve španělském městě Santiago de Compostela, proto se také ve španělštině pouť nazývá Camino de Santiago. Ačkoli byl dříve účel pouti pro naprostou většinu lidí pochopitelně úzce spojený s křesťanstvím, dnes na trase potkáte spoustu lidí, pro něž není tenhle aspekt klíčový. Duchovnímu rozměru cesty se ale jen tak nevyhnete, protože máte spoustu času a příležitostí na přemýšlení. O životě, o sobě, o svém okolí, zkrátka o čem potřebujete nebo chcete.

Začínáte? Buďte opatrní!

Existuje dvanáct základních tras, které začínají ve Francii, v Anglii, ve Španělsku a v Portugalsku. Značky s vyobrazením žluté mušle hřebenatky ale najdete i v Česku, kde je vytyčeno hned několik tras, z nichž ta nejstarší začíná v Praze u zbraslavského kláštera. Vydat se do Santiaga z naší domoviny by byl hodně odvážný krok, na nějž vám dva týdny dovolené rozhodně stačit nebudou. Pro začátek zkuste raději jednu z nejkratších tras, kterou je cesta portugalská. Můžete si u ní vybrat mezi pobřežní a vnitrozemskou variantou. Jakožto poutníkovi ze země postrádající moře mi lákavější připadla ta pobřežní, na niž jsem se nakonec opravdu vydal. Podle slov těch, kteří měli možnost srovnání, je ze zmíněných dvou jednodušší a hezčí.

Zahájit se dá v Lisabonu, ale pokud je to váš první pokus o pěší turistiku takového rozsahu, raději se spokojte s Portem. I tak vás bude čekat zhruba dvě stě osmdesát kilometrů po svých, což byste měli zvládnout za dvanáct dnů. Pro mě osobně je Porto jedním z nejkrásnějších měst v Evropě. Nejspíš vás o tom přesvědčí už výhled od místní katedrály, kde si za dvě eura vyzvednete nezbytný pas poutníka. Do něj cestou sbíráte razítka v kostelech, ubytovnách, restauracích, kavárnách, obchodech a na dalších místech. Razítka jsou nejen hezkou památkou, ale také nezbytnou podmínkou pro to, abyste se mohli ubytovat v poutnických ubytovnách a na konci pouti získat diplom za absolvování cesty.

Pouť bolí

Ale pojďme se už vydat na cestu. Co vás čeká? Zpočátku převážně moře. Krásné pláže, vlny tříštící se o útesy, rybářské vesnice, městečka a města. Rovinky a svěží mořský vánek, což během teplejších měsíců v roce určitě oceníte. Stejně jako úzké stinné uličky vinoucí se historickými městy nebo chladivé prostory kostelů. Těšit se budete i na první ubytování. Po prvních 27 kilometrech jsem nesnil o ničem jiném než o sprše a posteli. Poutník by měl přespávat ve speciálních „albergues“, které jsou nejjednodušší a také nejlevnější volbou. Ovšem z okolních paland se bude ozývat chrápání cizích lidí a někteří z nich budou vyrážet na další úsek pouti dřív než vy, takže klidný spánek bude spíš výjimkou. Na druhou stranu únava vás uspí spolehlivě.

Ráno nejspíš zjistíte, že pouť bolí. Ale nedá se nic dělat, čekají vás další kilometry. Každý den je to jiné. Někdy procházíte zemědělskou oblastí, přes vinohrady, jindy krásnou přírodou, kouzelnými lesy, historickými městy, postupně se přidávají i stoupání. Tu a tam se vrátíte k osvěžujícímu moři. Pátý den překročíte hranici mezi Portugalskem a Španělskem. I když slovo překročíte zrovna v tomhle případě není úplně přesné: přes zátoku vás totiž převeze člun.

Španělská část cesty se liší nejen jazykem, ale i rázem krajiny, architekturou, chováním místních a atmosférou. Já osobně jsem se lépe cítil v Portugalsku, kde jsem se například zamiloval do jednoho starého domu s největší magnolií, jakou jsem kdy viděl. Stála u kamenného mostu, pod nímž potok s ledově studenou vodou lákal k osvěžení bolavých nohou. Předposlední den pouti jsme se ubytovali v kamenném domě u starších manželů, kteří nám svou srdečností vehnali slzy do očí.

Bolest i odhodlání

Celá pouť je vlastně mozaikou takových zážitků, setkání, okamžiků. A hlavně dlouhých hodin, během nichž si můžete srovnat v hlavě spoustu věcí. Proto možná nebudete v cíli před katedrálou v Santiagu skákat štěstím do nebes. Aspoň u mě se žádná velká euforie nedostavila, spíš úleva. To hlavní se totiž událo v předchozích dnech, kdy jsem přemýšlel mimo jiné o opojnosti nezávislosti. O tom, že si každý jdeme svou vlastní cestou a všechno máme ve svých vlastních rukou. Uvědomil jsem si, že bolest je součástí života a je jenom na nás, jak s ní naložíme. Zda budeme sedět v koutě a brečet, nebo každý další den vstaneme, nasadíme na svá ramena a bedra batoh a půjdeme dál na své cestě bolesti navzdory.


Dobré vědět

Pokud si pohráváte s myšlenkou vydat se na Svatojakubskou pouť, bude se vám hodit následující desatero tipů. Vztahují se k absolvování portugalské cesty v létě.

  • Sbalte si toho co nejmíň. Pamatujte na to, že každé kilo představuje zátěž nejen na záda, ale na celé tělo, a hlavně na nohy, které na takovou tíhu nejsou zvyklé a prostě se brání. Budete se pohybovat v civilizovaných zemích, kde se dá všechno koupit nebo vyprat.
  • Boty jsou ideální lehké, dobře prošlápnuté, netlačící a s měkkou podrážkou, vzdušné. Pohorky bych si nebral. Budete se pohybovat po různých druzích povrchu, od dřevěných desek a lesních cest až po nepříjemné dlažební kostky.
  • Nepotřebujete žádnou mapu. Trasa je dobře značená, i když někdy chvilku trvá, než šipku zahlédnete.
  • Neumřete hlady ani žízní. Po trase jsou kavárny, restaurace, stánky, obchody nebo samoobslužné automaty. Jen je potřeba dát pozor na siestu – odpoledne je naprostá většina uvedených zařízení zavřená a otevře se zase až večer. Samozřejmě je potřeba mít s sebou vždycky vodu.
  • Platební karty vám někde budou k ničemu (například i v ubytovnách), ale ve větších městech jsou platební terminály i bankomaty běžné.
  • V létě vycházejte co nejdřív. Vedro může být hodně nepříjemné, teplota kulminuje mezi třináctou a patnáctou hodinou, ještě pozdě odpoledne může být opravdu horko. A aspoň budete mít večer sílu a čas se projít po městech, do nichž dorazíte, často je co k vidění. Krom toho budete mít větší šanci na postel v ubytovně.
  • Nepřeceňujte se. Osobně považuju za mezních 25–27 kilometrů denně, víc už nebylo příjemných a tělo potřebuje čas na regeneraci. Doporučené denní trasy a zastávky neberte jako dogma, klidně si je upravte, ubytování se vždy nějaké najde.
  • V Santiagu nedostanete diplom v katedrále, ale v budově nazvané Pilgrim’s Reception Office.
  • Angličtina není hlavně ve vesnicích a v městečkách ještě úplně běžnou výbavou, takže pár základních výrazů ve španělštině (případně i portugalštině) rozhodně není na škodu. Poutníci se zdraví Bom caminho (v Portugalsku) nebo Buen camino (ve Španělsku).
  • Vydejte se na pouť! Je to nevšední zážitek, na který jen tak nezapomenete. A třeba vás ta cesta někam posune – a nemyslím tím jenom do Santiaga de Compostela. Pokud se na to necítíte sami, klidně vyrazte ve dvojici nebo i větší skupině. Osamocených poutníků tolik nepotkáte.

Co si dopřát večer?

  • Pokud vám ještě zbudou síly, projděte si města, kam doputujete. Půvabné je malé Viana do Castelo, větší Baiona má charakter přímořského letoviska. Krásné je i cílové Santiago de Compostela.
  • Užijte si atmosféru místních svátků a slavností. V Pontevedře se první zářijový víkend koná středověký festival Feira Franca. Místní si ho užívají v dobových kostýmech, v ulicích se tančí a zpívá.
  • Bydlete u místních. Jednou se na nás nedostalo místo v ubytovně, a tak jsme se museli poohlédnout jinde. Majitel nádherné usedlosti se o nás nejen postaral, ale také si s námi povídal o životě a zajistil nám degustační večer.
  • Dopřejte si výbornou večeři. Nejlepší atmosféru měl večer na zahrádce restaurace na náměstí města Vigo, kde život vřel do nočních hodin. Největší gastronomický zážitek mě čekal v Santiagu de Compostela v restauraci Casa Marcelo. Nic si neobjednávejte a nechte se překvapit šéfkuchařem.
  • Ochutnejte nápoj zvaný Sangría de Cava. Běžnou sangríu určitě znáte, ale tuhle světlou variantu jsem pasoval na nejlepší alkoholický nápoj, který jsem v životě ochutnal. Jen to moc nepřehánějte, ať druhý den vyrazíte fit a svěží.

Snímky si můžete prohlédnout v naší fotogalerii: