Projeďte se minibusem z lyžařského střediska Ferejdún Šahr až k vodopádu Poneh Zar uprostřed majestátního pohoří Zagros

Projeďte se minibusem z lyžařského střediska Ferejdún Šahr až k vodopádu Poneh Zar uprostřed majestátního pohoří Zagros Zdroj: Martin Půlpán

Určitě vyzkoušejte vodní dýmku!
I v Íránu existuje vyhlídková železnice, jaké známe například ze Švýcarska. Kroutí se údolím řeky Dez mezi městy Dorud a Andimešk a nabízí krásné výhledy.
V uličkách se setkáte  s tradičními řemesly  a také vám tu vyčistí boty
Jeden z nejznámějších vodopádů v Íránu, vodopád Bišeh v pohoří Zagros, má výšku 48 m
Na venkově chodí lidé tradičněji oblečeni, ale dogmata je nesvazují
8
Fotogalerie

Přátelská a pohostinná kráska jménem Írán: Nádherná země se špatnou pověstí

Írán miluji a považuji ho za svůj druhý domov. Ohromil mě už při první návštěvě před mnoha lety. Procestoval jsem 87 států, přesto pro mě zůstává jedinečnou zemí, jež má od všeho trochu. Hlavním pokladem této země jsou ale místní lidé, jejich srdečnost a vřelost a bezmezná pohostinnost.

Pokud vnímáte Írán jako nebezpečnou zemi, mýlíte se. Z mé zkušenosti jsou všechny oblasti, a to včetně hraničních pásem, bezproblémové. Nikdy jsem se nebál. Stejnou zkušenost měly i ženy, které po zemi cestovaly samy. Samozřejmě že například v Teheránu existují místa, kde bych nedoporučoval vycházet po půlnoci ven, ale taková jsou všude včetně Česka. Nálepka krásné země se špatnou pověstí se za poslední desetiletí bohužel nezměnila. Život v Íránu se přitom razantně proměňuje.

Změny k lepšímu

Změny se dějí přirozenou cestou, Íránci přijímají prvky moderní doby, i když některé z dnešního pohledu staromódní způsoby zůstávají. Bohužel zrovna ty jsou hodně na očích a dost se o nich píše. Klidnou cestou se země propracovává k běžnému životu. Hodně se uvolňuje napětí týkající se oblékání a fyzického kontaktu na ulicích. Dnes jsou ve městech vidět legíny, což bylo před pár lety nemyslitelné. Místo šátků začínají některé ženy nosit klobouky, kšiltovky či kapuci.

Na ulicích se vyrojili hudebníci, kteří se častokrát nedrží tradičních hudebních stylů a zpívají i současné zahraniční hity. Ty se již bez problému linou z okýnek aut a častokrát drze vyplňují veřejný prostor. Mimochodem to je jedna z nejviditelnějších změn – na íránských silnicích rapidně narostl počet moderních čínských aut, což vnímám jako jednu z mála spíš negativních změn, majících dopad na celkovou atmosféru země. Neuvěřitelným způsobem se rozmáhá kavárenská kultura. Ještě nedávno bylo pití kávy považováno za západní výstřelek, dneska se spíš v očích mladých Íránců dočkáte podiveného výrazu, když kávu nepijete.

Okrádání nehrozí

Vehementně se rozvíjí i infrastruktura, staví se řada moderních nákupních středisek, hotelů a restaurací. Jako velmi pozitivní vnímám to, že se změny odehrávají celoplošně, téměř žádná z oblastí země nezůstává pozadu. Například v nenápadném městě Kazvín vláda investovala nemalé prostředky do opravy bazaru a dalších prostranství, takže tam s čistým svědomím pošlu návštěvníky aspoň na krátký výlet, než budou pokračovat na pevnost Alamút.

Zároveň je obdivuhodné, že Írán nepostihla tzv. turistická nemoc, tedy nevnímám žádné negativní dopady na kulturu a chování místních. Nikdo se nesnaží turisty okrást, ani taxikáři. To kouzlo, jež mě dostalo hned napoprvé, stále zůstává i po boomu, který Írán zažil za Obamovy éry, kdy došlo k uvolnění vztahů a cestovatelské servery začaly zemi označovat jako destinaci stojící za návštěvu. Jsem velmi rád, že mezi národnostmi, které do Íránu jezdí v nejhojnější míře, jsou i Češi. Kromě nás si ho oblíbili také Němci, Italové, Poláci, Korejci, Číňané a Japonci.

Moje srdcovky

Mám-li dát tip na výlet, o němž se v knižních průvodcích tolik nepíše, pak by to byl úžasný hrad Rudchán nedaleko města Fuman, vyhlášeného vynikajícími skořicovými koláčky. Stojí na vrcholu hory a trochu mi tím připomíná české Trosky. Ačkoli v podhradí najdete moderní turistickou infrastrukturu, z hradu ji neuvidíte. Cesta lesem je lemovaná potůčky, rozmanitými obchůdky a malými čajovnami, občerstvit se můžete u některé z místních babiček, jež na obrovských pánvích smaží karbanátky a další íránská jídla.

Kdybych měl vybrat svá další nejoblíbenější místa v Íránu, jednoznačně by se v čele ocitlo město Jazd. Je úžasné hlavně tím, že se daří udržovat místní architekturu, jejíž ráz si místní nenechají narušit ani potřebou po moderních turistických zařízeních. Velmi rád se vracím i na ostrov Kešm v Perském zálivu, který vnímám jeho krajinou jako velice unikátní. Na opačné straně země i v úplně jiném klimatu se nacházejí nádherné čajové plantáže u Kaspického moře. Lidé si často Írán představují jako vyprahlou zemi, a najednou stojíte mezi zelenými kopci obsypanými čajovníky s vyhlídkou na moře. V oblibě mám i oblast u afghánských hranic, kde máte možnost zažít „bezpečný Afghánistán“, protože se tam samozřejmě kultura ze sousedního státu přelévá.

Můžu doporučit i návštěvu vesnic, kde jsem nikdy neměl pocit, že by mě svazovaly konzervativní hodnoty. Venkované sice chodí třeba tradičněji oblečeni, ale když si tam mládenec z města pustí z reproduktoru moderní hudbu, stařík pracující na vedlejším poli se na něj usměje, zamává a dost možná si spolu dají cigaretu či sklenku čaje. Město a venkov zkrátka žijí v harmonické symbióze. Lidé si navzájem rozumějí, všechno se přirozeně prolíná. V tom vlastně spatřuji asi vůbec největší kouzlo – v tom, jak v Íránu dokážou lidé společně fungovat a pracovat v jakýchkoli podmínkách. Pohromadě je drží laskavost, morálka a hrdost na svůj národ, což je dost unikátní kombinace.

Peršané

Většinu obyvatel Íránu tvoří Peršané – klidní, hrdí, do popředí dávají svou čest, za každých okolností si chtějí udržet úroveň. Jsou to džentlmeni! Jejich přístup k ženám je podstatně uctivější než v arabských zemích. Ženy například vykonávají řadu pracovních pozic ve veřejném prostoru. Setkáte se s nimi v bankách, obchodech, v metru, informačních centrech… A když vyrazíte do bazaru, prodavači na vás nebudou pokřikovat a nebudou se mračit, pokud jim dáte košem. Naopak se na vás budou usmívat, nanejvýš vás decentně pozvou do svého obchodu.

Kulinářské orgie

Snad s výjimkou zarytých vegetariánů je íránská kuchyně ideální pro všechny. Není překořeněná ani nepříjemně pálivá (ale může být), vyznačuje se pestrou škálou chutí. Je barvitá, používá různé druhy mas a vyznačuje se řadou originálních receptur a pokrmů, které jinde neochutnáte. Jedním ze základů je kebab: velké špízy, mezi nimiž jako místní specialita vyniká ten s kuřecím masem naloženým v šafránu. Dál můžu doporučit třeba ghorme sabzi – pokrm na způsob zeleninové omáčky s křehkým masem, fazolemi, limetkou a rýží. Nebo kofte tabrízi – obrovská rýžová koule, lehce ze všech stran připečená, v níž se ukrývá vejce, meruňka a maso.

Vzhledem k zákazu alkoholu se místní vyřádí v nealkoholickém odvětví. Neustále opakující se samozřejmostí jsou čaje a čajové směsi. Můžete si ale dopřát i spoustu různých druhů sycených limonád, energetických nápojů, čerstvých ovocných šťáv, nealkoholických chmelových nápojů nebo dúgh, což je v podstatě kefír se solí, mátou a bylinkami. Zkrátka fascinující množství nápojů, mezi nimiž si určitě každý najde ten svůj.

Na závěr mám už jen výzvu: Jeďte do Íránu! Uvědomíte si, jak je nádherné, když společnost funguje na základě vzájemné podpory a džentlmenství. Naplno to pochopíte jen tehdy, když to prožijete na vlastní kůži.


Vladimír Váchal

Milovník a znalec Íránu, tlumočí pro českou ambasádu, firmy či na veletrzích, pořádá expedice a zajišťuje průvodcovské služby. Írán vám prý ukáže v celé jeho kráse i za pět dní. „Vpřed mě žene obava z nesplněných slibů,“ říká o sobě.

Snímky si můžete prohlédnout v naší fotogalerii: