Každý člen věže má svoji roli

Každý člen věže má svoji roli Zdroj: Eva Blechová

Během jedné soutěže se staví různé struktury věží
Oblečení je součástí identity
Omotání faixy je týmová práce. Jeden drží, druhý se točí.
Castells jsou perfektní ukázkou týmové práce
Stavba dosahuje i 12 metrů
6
Fotogalerie

Castells – fenomén lidských věží: Reportáž o úchvatné katalánské tradici, při které může jít o zdraví

Fanfáry dozněly, vedoucí skupiny zadal povel, desítky rukou se nad hlavami semknuly a dav utichl. Ve vzduchu je cítit napětí a lehká nervozita. I tak se dá charakterizovat začátek stavby castells – lidské věže. Tato ryze katalánská tradice je zapsaná na seznamu UNESCO už od roku 2010 jako nehmotné kulturní dědictví.

Colla, tak se obecně nazývá skupina lidí, která tvoří tyto věže, se právě pokouší o něco nového. Něco, co se jen málokomu podaří. Chtějí vytvořit stavbu z 9 pater. Na něco takového ale potřebují desítky lidí. Nemají jich dostatek.

Základem o největším počtu lidí je pinya. Přízemní patro zajišťuje stabilitu. Čím víc lidí, tím větší šance na úspěch. Žádají ostatní o pomoc. Rivalita jde stranou, ostatní colly i z jiných měst se připojují a spoluutvářejí pevný základ. Dokonce jsou mezi nimi i lidé z davu. „Je důležité, abyste při povelu – donar pit – zatlačili do osoby před vámi. Tím se stane stavba konzistentnější,“ vysvětluje vedoucí skupiny castellerů z Terrassy.

Sebemenší chyba může ohrozit nejen celou stavbu

A je to tady. Fanfáry dozněly, nastalo ticho. Nad pinyou se tvoří folre – druhý, menší základ. Po nich šplhají muži i ženy a vytvářejí třetí patro. S každým dalším patrem se snižuje věk i váha castellerů. Šplhají výš a výš. Na přeplněném náměstí je hrobové ticho. Nikdo ani nedýchá. Vytvořit celou stavbu netrvá více než minutu. Přesto to vypadá, jako by se zastavil čas.

S přibývající váhou se mění výrazy v obličejích jednotlivých členů věže. Dá se z nich vyčíst vysoká koncentrace. Nesmějí vypadnout z role. Každý z nich si našel pevný bod v dálce. Nevnímají okolí. Před chvílí ještě uvolněné svaly se nyní proměnily v kámen. Pracují na plné obrátky. Váha přibývá. Nesmějí povolit. Sebemenší chyba, špatný pohyb nebo výraznější zachvění by ohrozilo nejen stavbu jako takovou, ale i jednotlivé členy. Castell by se zhroutili jako domeček z karet.

Proto také v posledních dvou patrech mají helmy. Přece jen jde třeba o osmileté děti. Jde z toho obrovský respekt a velká pokora. Enxaneta, to je zpravidla nejmenší a nejlehčí osoba tvořící nejvyšší patro, zvedá ruku. To je znamení, že je stavba postavena. Dav hlasitě skanduje a tleská. Neuvědomuje si, že castell je ještě potřeba rozložit. Jednotliví členové se spouštějí dolů. Stavba se začíná hýbat a ztrácí stabilitu. „Paradoxně je mnohdy těžší rozložit castell, než ho složit. Když nejmladší a nejlehčí člen vyleze nahoru, zvedne ruku, znamená to, že je castell složený. Pak přeleze na druhou stranu a po té se postupně spouští dolů. Za ním další a další.“ vysvětluje casteller Jordi.

Tentokrát vše ustáli. Dav přihlížejících stále tleská a k němu se přidávají i castelleři. Skákají, zpívají a radují se. Napětí vystřídala euforie. Je to něco nepopsatelného. Celé je to takové intimní, přesto velmi otevřené. Stojím u nich a připadám si toho všeho součástí. Ta radost a nadšení je pokaždé, kdy se stavba podaří. Nezáleží na tom, jaká skupina to je. Dav se raduje, castelleři se radují, i konkurenční colly tleskají.

„Nejlepší na castells je ta sociální soudržnost. Máš pocit, že jsi součástí komunity. Když sestavíme těžký castell, přemůže nás radost, kterou sdílíš s ostatními členy, skáčeme a společně zpíváme,“ dodává Jordi.

Součástí lidské věže se může stát kdokoliv

S každým dalším metrem navíc ale přibývá také nebezpečí. Vrchol lidské věže dosahuje třeba 12 metrů. Každé patro navíc vyžaduje jak obratnost a mrštnost, tak i nízkou váhu. Z tohoto důvodu tvoří vrchol lidské věže ti nejmladší a nejlehčí členové. V každé skupině se proto najdou zástupci všech věkových kategorií.

Členem castells může být každý. Jsou potřeba statní a silní muži, vysocí lidé, ale také lehké ženy a obratné a pružné děti. Čím víc lidí je k dispozici, tím mohou sestavit lepší, náročnější a vyšší castell. Když chybí dostatek lidí z vlastních řad, často požádají, aby se přidali i ostatní. Třeba i přihlížející. Ti jsou samozřejmě pouze součástí základu. Ale dobrý a pevný základ je nejdůležitější součástí stavby.

O strategii jednají i na místě. Vedoucí drží tvrdé desky s nákresy. Vypadá to jako stavební projekt. A vlastně je. Poslední detaily, rozmístění lidí i reakce na předchozí kola ostatních skupin. Každý chce být ten nejlepší.

Důležitou součástí je i oblečení

Jordina se připravuje na další vystoupení. Otře si kapky potu, vydechne a napije se. Za pár minut ji i její skupinu čeká další výkon. „První kolo je za námi. A další čtyři ještě před námi,“ vysvětluje. Před dalším výkonem si upravuje své oblečení. To je součástí identity jednotlivých skupin, ale má i důležitou funkci. Každý casteller má bílé kalhoty, černou faixu – dlouhý černý šátek a košili.

Košile jsou barevné a každá skupina má svoji vlastní barvu. Díky barvě je lze snadno identifikovat. Castelleři z Barcelony mají tmavě modrou a druhá barcelonská skupina červenou barvu, ti ze Sabadell jsou zelení a z Terrassy zase růžoví. „Někteří členové mají na košili ještě látkový odznak. Ten získáš po nějaké době, pak si ho můžeš přišít na košili. Je to symbol aktivního členství příslušné colly,“ vysvětluje Jordi, který je součástí své colly už 6 let.

Faixa má hned dvě funkce. Jednak zpevňuje záda a tím se snaží zabránit povolení svalů pod váhou castellu a jednak slouží ostatním jako „schůdek“, po kterém mohou snáz zdolat další metry.

Během celé akce každá colla staví čtyři nebo pět věží. Jednotlivé skupiny se střídají. Nejen Jordina, ale i celá colla mají dnes soutěž v Barceloně. Castellers vystupují při zvláštních příležitostech, městských oslavách, ale mnohdy i jen tak. „Vystupujeme většinou o víkendech, a to během celého roku,“ říká Jordina. Dnes mezi sebou bojují celkem čtyři skupiny. Čeká je náročný úkol. Musejí vymyslet strategii, naplánovat strukturu lidské věže. Čím je stavba náročnější a vyšší, tím více získají nejen cenných bodů, ale i obdiv přihlížejících.

„V castellu jsem byl jen párkrát, většinou náhodou. Cítíš při tom hrozně moc věcí a záleží to na každém momentu. Jednou se cítíš velmi pohodlně, jindy tak nějak polapen.“ říká Teixi, který se přijel podívat na skupinu, ve které vystupují jeho přátelé.

Nevypadnout z role

Každý člen má při stavbě nějakou roli. I když se to možná nezdá, všechny role jsou důležité a mají svůj význam. „Role se mění podle typu stavby, kterou budeme právě provádět. Já jsem v první linii pinya. Tam řadí vysoké lidi, kteří dosáhnou svýma rukama pod zadek lidí nad nimi. Mým úkolem je tlačit je do středu, zajistit jim stabilitu a držet je zablokované. Také bývám mans altes. To jsou lidé v zadní části prvních linií, s rozšířenými pažemi. A také vents, což jsou většinou chlapi mezi dvěma lidmi v prvním patře. Cílem je držet je od sebe. Jak ruce, tak lidi nad nimi,“ popisuje svoji roli Jordi.

„Já jsem zase většinou součástí trupu, konkrétně ve čtvrtém patře. Dost často ale bývám i v roli crossa v základu nebo ve folre. Crossa je osoba, která je umístěná uprostřed dvou lidí ve výšce jejich paží a pomáhá jim udržovat paže v horizontální pozici. Ta poslední role je ale velmi náročná, protože ve folre, kdy sama stojíš někomu na ramenou, musíš udržovat svoji stabilní pozici a zároveň i stabilitu ostatních,“ vysvětluje Jordina. Málokdo si dokáže představit, jak skutečně náročné to je. Venku je horko, castelleři jsou jeden na druhém. Podávají fyzicky velmi náročný výkon.

Nejednou se stalo, a je to poměrně časté, že se při rozkládání stavba zbořila. Stačí, aby jeden povolil. Stavba se začne hýbat a trvá jen pár vteřin, než spadne. Pak je to boj o sekundy. „Cítíš, když se castell začne hýbat, cítíš, když se začne přetáčet a není přímo ve vertikální pozici. Taky vnímáš pocity přihlížejících a to tě hodně ovlivňuje. Když slyšíš jejich nervózní hlasy a expresivní výrazy, znejistí tě to. Například jednou jsme dělali sestavu po 4 lidech do výšky osmi pater. Okamžitě, jak se podařilo castell sestavit, lidi na náměstí začali tleskat. V ten moment jsem cítil, jak se celý castell začíná třepat a ztrácet stabilitu.“ vzpomíná Jordi.

Když castell ztrácí stabilitu, náměstím jsou slyšet nervózní hlasy a taková ta zasyknutí. V moment, kdy se věž začíná hroutit, hlasy zesilují. Pak nastane opět ticho. Každý nervózně čeká, zda je někdo zraněn nebo ne. Členové castellu padají z několikametrové výšky. Většinou padají na ostatní členy, kteří tvoří pinyu – základ. Ten tak brzdí následky pádu. Přesto se nějaké zranění může objevit. Od tragické události v roce 2006, kdy jeden člen colly na následky pádu zemřel, nosí nejvyšší patra helmy. V tomto případě se po chvíli rozkřiklo, že je vše v pořádku. Nervozitu vystřídala úleva, ticho prolomil potlesk.

Castells je možné potkat během celého roku, převážně o víkendech. V posledních letech je to hit a tak se v jednotlivých městech tvoří další colly. V Katalánsku jich je přes 50. Každá colla má své webové stránky, na kterých je většinou i kalendář akcí, na kterých budou vystupovat. Stačí si vytipovat termín a místo a svůj pobyt v Katalánsku okořenit tímto jedinečným zážitkem. Kdo ví, třeba se stanete součástí stavby i vy.

Infobox

1712 – první „colla“ skupina castellerů pochází ze města Valls

2010 – zápis Castells na seznam UNESCO

2010 – Minyons de Terrassa jako první sestavili a rozložili věž po 3 lidech v 10 patrech

2015 – Minyons de Terrassa jako první sestavili a rozložili věž po 4 lidech v 10 patrech

50 a více coll je po celém Katalánsku

10 a více coll pochází ze zbytku světa