Andorra je maličká země co do rozlohy i počtu obyvatel. Dohání to ale výškovými metry, neboť na svých 468 čtverečních kilometrech nepěstuje v podstatě nic jiného než vysoké hory.
Vlastně se dá říci, že tuto zemi tvoří na sedmdesát horských vrcholů, nejvyššímu z nich přitom chybí jen 58 metrů k tomu, aby se stal třítisícovkou. A mezi ty vrcholy zdejší lidé tu a tam umístili nějaké menší městečko s typickou kamennou architekturou, jehož životním posláním je být horským resortem. Také zdejší hlavní město Andorra la Vella leží v 1023 metrech nad mořem a je tak nejvýše položeným hlavním městem Evropy. Ač má tento status, není to zrovna lidnatá metropole, neboť tu žije jen asi 23 tisíc stálých obyvatel, ovšem žádná větší a lidnatější tu není. Třeba populace Hradce Králové je větší než populace celé této země, mezi zdejšími pyrenejskými vrcholky bydlí necelých 80 tisíc lidí.
Horské bordes
Přijíždíme sem z Francie, odkud vede do Andorry jediná smysluplná silnice.
Konkrétně z Toulouse, kde se nachází nejbližší mezinárodní letiště. Hned za hranicemi se musíme rozhodnout, zda se dál vydat přímým tunelem, nebo klikatou horskou silnicí. Jasně že vítězí druhá možnost. Když už máme nyní, v dubnu, to štěstí, že je vůbec otevřená, byla by škoda toho nevyužít a nepokochat se krajinou Pyrenejí. Nejspíš ne všude to půjde takhle udělat, některé cesty mohou být kvůli sněhu nesjízdné a možná tam stále hrozí lavinové nebezpečí.
Horské spirály nás postupně dovedou k prvním větším osadám. V každé z nich míjíme úhledné hotely, restaurace či bary, všechny ve stejném provedení kamenné architektury. Takový je ráz Andorry už odpradávna, a tak si jej místní co nejvíce udržují i u nových budov, ba dokonce prý i prostřednictvím zákonů.
„Takovým domům se říká ‚borda‘ nebo v množném čísle ‚bordes‘. Pro horské oblasti bývaly charakteristické dávno v dobách, kdy hlavní obživu zdejších obyvatel představoval chov hospodářských zvířat,“ poví nám později Sílvia Kenmuirová z městečka La Massana, kam máme namířeno k jedinému andorrskému noclehu.
Místa s tradiční architekturou a malebné vesničky jsou určitě jedním z bodů itineráře, jež nelze minout. Kamenné stavby, které dělají AndorruAndorrou, pocházejí mnohdy už z doby kolem roku 1000, a jsou tedy vystavěny v románském slohu. Podél andorrských cest vidíme desítky půvabných kamenných kostelíků, malých a jednoduchých, ale dokonale ladících s horami obepínajícími krajinu. Nejvíc pocestné lákají vesničky Pal a Ordino, kde zvlášť pečlivě dbají na udržování stavebních tradic. V Palu, kde žije něco přes dvě stě obyvatel, stojí kostel z 11. století zasvěcený svatému Klementovi. Místní o něm říkají, že je to jedna z nejstarších budov v zemi, které se dochovaly až do dnešních dnů, jakkoli se kostelík samozřejmě nevyhnul různým pozdějším úpravám a opravám.
Dvě hlavy státu
V sousedství Palu leží zmíněné městečko La Massana. Na dobrou noc ochutnáme místní pivo a těší nás, že i v tak malé zemi má pivovarnictví své místo. Některé jiné instituce se sem ale jednoduše nevejdou. „Velikost a hornatost naší země nám už dnes nepřinášejí žádné těžkosti. Je tu velmi bezpečně, máme dobrou ekonomiku a k tomu všemu blízko k přírodě. Ale můžete tu například studovat jen čtyři obory – učitelství, byznys, informatiku a na zdravotní sestru. Když chtějí studenti jiné zaměření, musí do zahraničí,“ vysvětluje Sílvia.
Zato se sem vejdou dvě hlavy státu, čímž se Andorrské knížectví chlubí jako jediná země na světě. Anomálie pochází ze 13. století, kdy francouzský hrabě z Foix a biskup z urgelské diecéze (jedna ze španělských diecézí) uzavřeli o zdejším území dohodu, jež přečkala středověk i novověk a z níž místní politický systém čerpá i dnes. Formálně se tak od roku 1993, kdy se stala Andorra nezávislou parlamentní demokracií, o roli hlavy státu dělí volený francouzský prezident a papežem jmenovaný urgelský biskup.
V zimě, ať jste v Andoře dva, nebo více dní, tu budete nejspíš kvůli lyžování. V létě zase vyrazíte na nějaký horský trek, na kterém možná potkáte místní houbaře, protože lesní houby jsou v andorrských kuchyních velice oblíbené. Dnešek je ale dobrý leda na zmoknutí. Ráno je uplakané, a navíc místo vody prší jakési bláto, sotva pod ním rozpoznáme náš vůz. „Písek ze Sahary, to se stává často, když vane jižní vítr,“ utrousí Sílvia. Leda tak zajít do muzea.
V La Massaně nám doporučují jedno zvlášť zajímavé, jež najdeme při cestě směrem na Ordino. Dokumentuje zpracování železné rudy, což bývalo pro Andořany důležitým zdrojem obživy. „Rossellská kovárna byla postavena mezi roky 1842 a 1846 a je jednou z nejlépe dochovaných v celých Pyrenejích. Spolu s ní je v Andoře už jen jedna, která funguje až do dnešních dnů. Dozvíte se tady vše o procesu přetváření železné rudy v hutní polotovary a hotové výrobky a o významu metalurgie pro Andorru zvláště na konci 19. a začátku 20. století,“ vykládají nám nadšeně v muzeu. Nás nejvíc nadchla ukázka vodou poháněného bucharu.
Dnes se většina obyvatel Andorry živí obchodem a turismem. „V tradičních zemědělských odvětvích, jimiž se lidé dřív obvykle zabývali, dnes pracuje už jen asi půl procenta Andořanů,“ říká Sílvia.
Myslitel nad Andorrou
Mezitím se mraky nad Andorrou alespoň na chvíli rozestoupí, a my tak můžeme vyrazit na vyhlídku Mirador Roc del Quer, otevřenou v roce 2016. Všichni nám slibují, že na ní budeme mít pocit, jako bychom letěli nad Andorrou. A opravdu, z dvacetimetrového vyhlídkového mola je jen osm na pevném podkladu, zbylých dvanáct ční nad údolím. Část chodníku je navíc prosklená a pod nohama máte pěkných pár stovek metrů ničeho. Na konci mola sedí, hledí do dáli a medituje socha myslitele či pozorovatele, kterou vytvořil sochař Miguel Ángel González. Trpíte-li závratěmi z výšek, asi si tady neposkočíte radostí z krásného výhledu (jedna polovina naší skupiny si takto poskočila a ta druhá pro jistotu prchala pryč), ale i tak návštěva tohoto místa stojí za to. Pro slabší povahy je nad molem ještě jedna vyhlídka, jež nikam neční a můžete z ní vyfotografovat své přátele ve společnosti Pozorovatele. A kousek opodál další skulptura od sochaře Jorgeho Dubona „Self-generating structures“ (tedy „samo se vytvářející struktury“).
Pro nás tady naše horské putování končí, propříště nám ale Sílvia doporučuje přijet na delší dobu nebo za lepšího počasí i ročního období a pokořit nejvyšší horu Andorry Coma Pedrosa. „Je tu i spousta jednoduchých tras, které vedou horami kolem řek a jezer. Prostě úchvatná příroda. Třeba v národním parku Vall del Madriu,“ dodává, když se loučíme s horami i s ní a míříme do hlavního města. Andorra la Vella musí být rájem „shopaholiků“, protože zve na nákupy, obchodní domy a duty-free obchůdky či říjnový nákupní festival. Samozřejmě tu najdete také historické centrum a odpočívat můžete v termálních lázních.
Tipy na cestu
Doprava:Andorra nemá žádné své mezinárodní letiště, ta nejbližší se nacházejí například v Toulouse ve Francii nebo v Gironě či Barceloně ve Španělsku. Z letišť jezdí do Andorry pravidelné autobusové linky stejně jako z autobusových nádraží v těchto městech. Další možností je pak samozřejmě pronájem auta nebo cesta vlastním vozem.
Jazyky: Úředním jazykem je katalánština, ale Andorra je mnohonárodnostní země, takže tu často uslyšíte i španělštinu, francouzštinu či portugalštinu.
Ubytování: Bezpočet hotelů a ubytovacích zařízení, možnosti ubytování přes Airbnb (zde jsou často k dispozici ubytování do 2000 Kč za noc a celý byt s kapacitou například čtyř osob) či v kempech. Možnosti jsou uvedeny také na turistickém portálu visitandorra.com
Jídlo: Menu v restauraci od 10 eur. Jako typický pokrm Andořané doporučují ochutnat takzvaný trinxat z brambor, zelí a vepřového masa. My doporučujeme restauraci Primavera na ulici Carrer Callaueta v hlavním městě: bohaté menu za příznivou cenu a výzdoba ve stylu malířky Fridy Kahlové.
