Kibera: Příběh slumu. Český film o obávaném africkém slumu | Reflex.cz
nahoru
Lidé a Země | Řecko 365 dní

Místo totální beznaděje, kde nefunguje ani kanalizace. Přesto Češi ukázali život ve slumu Kibera z lepší stránky

FILIP ŠEBEK27. dubna 2019 • 08:30
Místo totální beznaděje, kde nefunguje ani kanalizace. Přesto Češi ukázali život ve slumu Kibera z lepší stránky
foto: Jiří Pasz

Na jihozápadním okraji keňského hlavního města Nairobi se nachází Kibera, jeden z největších slumů v Africe s odhadovanou populací kolem milionu obyvatel. I když zde chybí tekoucí pitná voda či kanalizace, o fungujícím zdravotnictví, školství či policii ani nemluvě, jedná se o pozoruhodné a v řadě ohledů inspirující místo s jedinečnou atmosférou. Zásluhu na tom má celá řada jeho kreativních obyvatel, ať už je to mladý fotograf Don, bývalý boxer Tanker nebo moderátoři místního rádia Pamoja FM. Nevěříte? Tak dejte šanci oceňovanému českému dokumentu Kibera: Příběh slumu. 20. května ho můžete vidět v pražském Francouzském institutu zdarma včetně výstavy fotek i debaty s režisérem.

Zakladateli Kibery jsou núbijští vojáci, kterým byla za službu v britské koloniální armádě před sto lety věnována půda v podobě kusu lesa. Z jazyka núbijských osídlenců tak pochází i jméno slumu (kibra znamená les). Podle hnědých plechových střech se Kibeře mezi místními říká také čokoládové město.

Nápad na natočení dokumentu z prostředí Kibery se zrodil v hlavách Jiřího Pasze a především rozvojové pracovnice Evy Krutílkové, která sem jezdí pomáhat přes deset let. Při jednom z pobytů se spřátelila se dvěma keňskými filmaři – bratry Okongovými – kteří ve slumu strávili celý svůj život a napadlo ji propojit je s filmaři z Čech.

Důvodem byla její nespokojenost s tím, jak je Kibera v médiích stereotypizovaná a stigmatizovaná a jak negativní medializace ovlivňuje i místní obyvatele. „Na Facebook napsala, že hledá české filmaře, kteří by spolupracovali s těmi africkými, z čehož by podle ní mohl vzniknout dokument, který na slum nepohlíží stereotypně, ale snaží se pochopit zdejší společnost zevnitř. To mě zaujalo a hned jsem oslovil další lidi, založili jsme crowdfundingovou kampaň, a tak to celé začalo,“ vzpomíná na vznik filmu jeho režisér Martin Páv.

Když mámy ničí své děti. Psychiatrická diagnóza Münchhausenův syndrom by proxy v…

Neocenitelná pomoc keňských filmařů pocházejících ze slumu

Projekt vznikal dva roky, v zimě 2016 jej odstartovala zmíněná crowdfundingová kampaň, díky níž mohli čeští filmaři slum poprvé navštívit. Součástí týmu se stali i Simon a Raphael Okongo, kteří ve slumu vyrůstali, a štáb tak mohl rychle proniknout do tamní společnosti. „Nechtěli jsme natočit další příběh, který je pouhou interpretací Afriky očima Evropana. Od začátku pro nás bylo klíčové do projektu zapojit i místní filmaře, aby byl pohled vyvážený a co nejvíce odpovídal realitě. Vznikl tak unikátní projekt, který realizoval mezinárodní filmařský tým, zároveň se ale opírá i o spolupráci s experty na mezinárodní rozvoj,“ tvrdí autor námětu Jiří Pasz.

Štáb ve slumu strávil dohromady 5 měsíců a každým dnem se dostával blíže ke svým protagonistům. Po celou dobu filmařský tým žil v domku na okraji slumu v podobně omezených podmínkách, jako místní. Do Kibery chodili jeho členové nejenom natáčet, ale i jíst, nakupovat, nebo i odpočívat a bavit se.

„Jsem moc rád za možnost s místními v podstatě žít. Zjistili jsme, že život ve slumu není jenom jedno velké utrpení. Pod celou tou „fasádou“, která vypadá extrémně, někdy až děsivě odlišně od naší reality, se ve skutečnosti skrývá něco, co je nám všem blízké – chuť žít a realizovat se ve světě, do kterého se narodíme. Ve slumu jsme našli mnoho obdivuhodných lidí, a hlavně blízkých přátel,“ vzpomíná na natáčení režisér Martin Páv.

Ústřední postavou a vypravěčem filmu je mladý fotograf Don, který strávil celý život ve slumu. Svými fotografiemi se snaží dokázat, že Kibera je především místo s velkým potenciálem, plné kreativních jedinců, kteří se naučili prostředí slumu využít na maximum, usilovat o lepší budoucnost a hájit tak svoje práva. Jsou to právě oni, kteří svými aktivitami nahrazují chybějící služby ze strany státu a názorně dokazují, že zdaleka ne všichni obyvatelé Kibery jsou odsouzeni k životu v neštěstí. 

Jaroslav Marvan: Přizpůsobivý chlapík i skvělý herec, který dokázal povýšit i průměrné…

Dramatické události během prezidentských voleb

Jednou z nejdramatičtějších událostí celého natáčení byly prezidentské volby v roce 2017, jejichž výsledky byly zpochybněny opozicí, a tedy i mnoha obyvateli Kibery. Napětí vygradovalo do několikadenního povolebního násilí s desítkou mrtvých obyvatel slumu. Štáb tyto události zaznamenával, a snímek tak nabízí i jedinečný pohled na tyto dramatické momenty z pohledu „běžných“ lidí.

Problémem Keni, stejně jako mnoha jiných afrických zemích, je, že se při volbách projevuje tribalismus. Na keňském území kdysi žilo přes 40 různých etnických skupin, které si od založení koloniálního státu, a především získání nezávislosti, mají říkat jeden národ, což bohužel ne vždy nefunguje. Lidé tak volí kandidáta často na základě etnické příslušnosti. Když jejich kandidát prohraje, mají pocit, že je porazilo jiné etnikum. A někteří politici toho mohou zneužít. I to je dobré si uvědomit při záběrech na hořící pneumatiky a občanské nepokoje v Kibeře během prezidentských voleb.

První světová válka ve filmu. 10 nejlepších snímků o Velké válce, které byste měli vidět

Pozitivně vyznívající portrét města s vlastními zákony

Hlavní poselství snímku ale spočívá především v nabourání rozšířené představy o tom, že městský slum, navíc jeden z největších v Africe, znamená automaticky to nejhorší možné místo pro život. V případě jeho portrétu pak musí nutně vzniknout depresivně vyznívající dokument plný lidské bídy a utrpení. Tvůrcům filmu se však podařil pravý opak. I když se jedná o neformální osídlení, kde chybí státem zprostředkovávané služby, jako je tekoucí pitná voda či kanalizace, o fungujícím zdravotnictví, školství či policii ani nemluvě, je ve filmu Kibera ukázána i jako pozoruhodné a v řadě ohledů inspirující místo s jedinečnou atmosférou.

Místní rádio Pamoja FM kupříkladu spojuje komunitu vysíláním zpráv o všem dobrém, co se zde děje, podobně jako hlavní postava filmu Don, který se snaží focením zdejších komunitních projektů a ukázek občanského aktivismu zprostředkovat světu málo známou tvář Kibery. Život v Kibeře není snadný a nelze ho glorifikovat. Jak ukazuje dokument, někdy se stává i dějištěm násilností. Ve filmu je například zachyceno, jak lidé vykonávají davovou spravedlnost vůči zlodějovi, k níž se bohužel uchylují tehdy, když nevěří, že ji mohou očekávat od bezpečnostních složek. Navzdory tomu Donovy snímky mění pro běžného Evropana obávaný slum v místo, kde spolu dokážou žít lidé z různých etnik po většinu času bez zásadnějších rozporů. Pozitivnímu vyznění snímku také pomáhá velmi kvalitní filmové zpracování, od kamery, střihu, dramaturgie až po skvělou hudbu, v níž byly vedle skladeb Ondřeje Mataje využity i písně místních umělců.

Řešení problémů třetího světa? Africký slum Kibera na to přišel - pomůže si sám!

Cenu diváků z jihlavského festivalu i uvedení na festivalu Jeden svět si tento silný snímek neodnesl náhodou. „Skutečnost, že stereotypizujeme a škatulkujeme lidi a pak se jich bojíme, i když je vůbec neznáme, je hrozná hloupost. Bojíme se totiž toho, co jsme si vytvořili v naší představě. O tom vypráví i náš film. Myslím si, že s Afrikou budeme mít co dočinění v budoucnu čím dál, tím víc. A pokud si o Africe budeme myslet jen to, že jsou tam žirafy a nevzdělatelní divoši, tak nikdy nezačneme spolupracovat. A když, tak hodně špatně,“ říká Martin Páv, jehož cílem je uspořádat projekci filmu také v Kibeře a rozvinout debatu o životě ve slumu nejenom v Keni.

Nový český celovečerní dokument Kibera: Příběh slumu můžete vidět v pondělí 20. května od 18.00 ve Francouzském institutu v Praze. Projekci snímku, který získal na mezinárodním festivalu dokumentárních filmů v Jihlavě cenu diváků a na stránkách csfd.cz má v současnosti hodnocení 80 %, přichystala Česká rozvojová agentura. Po skončení filmu promítaného s českými titulky následuje debata s režisérem filmu Martinem Pávem a dalšími hosty pouze v angličtině. Vstup na akci pořádanou v rámci Týdne Afriky je zdarma, místo v sále je ale z kapacitních důvodů nutné si rezervovat na stránkách Francouzského institutu.

Děti ulice v Nairobi: Pach smetiště, pouliční gangy a čichání lepidla
Jakub Zahradníček 24. května 2018 • 14:12

Děti ulice v Nairobi: Pach smetiště, pouliční gangy a čichání lepidla

Kandidáti do eurovoleb: první český celoevropský lídr, staré tváře i mladé pušky a…

FILIP ŠEBEK




Diskuse ke článku

 

Nejnovější články
Články odjinud
Starší články Lidé a Země