Indické útočiště krále zvířat aneb Za lvem asijským do národního parku Gir | Reflex.cz
nahoru
Lidé a Země | Řecko 365 dní

Indické útočiště krále zvířat aneb Za lvem asijským do národního parku Gir

Jana Martinková18. dubna 2019 • 09:20
Indické útočiště krále zvířat aneb Za lvem asijským do národního parku Gir
foto: Jana Martínková

Lev, pro mnohé symbol moci a síly, je v myslích lidí obvykle spojován s Afrikou. Ta však není jediným kontinentem, kde král zvířat vládne. Poslední divoká populace vzácného poddruhu této velké kočkovité šelmy - lva asijského - žije v národním parku Gir v západní Indii.

Gudžarát není právě nejoblíbenější z turistických lokalit. Ke zlatému indickému trojúhelníku Dillí-Ágra-Džajpur je to daleko a z Bombaje zase míří většina cestovatelů na jih. Západní cípek země, oblast Sauráštra na Káthijávárském poloostrově, je stále tak trochu odstrkován a opomíjen - podobně jako asijský lev, o kterém většina turistů ani netuší, že existuje.

Cesta do Paňdžábu aneb Jak dnes žije dvacet milionů hrdých Sikhů

Panthera leo persica, lev asijský (také indický nebo perský), přitom žil na území celé severní a střední Indie ještě v devatenáctém století. Původně sahala plocha jeho výskytu dokonce od střední Indie přes Persii až do Malé Asie. Intenzivní lov a úbytek přirozeného prostoru však téměř celou populaci asijského lva velmi rychle zdecimoval. Poslední lev byl nedaleko Dillí zastřelen v roce 1834, následoval Bihár, Bundélkhaňd, centrální Indie a rok 1870 byl osudný pro lvy v Rádžasthánu.

Osvícený Naváb

Koncem devatenáctého století přežívala v Indii hrstka lvů a bylo téměř jisté, že moderní svět se bez nich bude muset obejít. Stal se ale zázrak. Gudžarátský místodržící Naváb z Džunágadhu, lovec lvů, totiž náhle vzplanul pro myšlenku, že zachránit živé tvory je důležitější než zachránit památky. Zdravý rozum konečně zvítězil. Naváb vytvořil pro posledních dvanáct lvů malé útočiště v Gudžarátu, a právě z této malé skupinky se zrodila nová populace lvů, která dnes vládne girským lesům.

Hvězdy parku

Podle sčítání z roku 2005 žije dnes v girském parku a přilehlé rezervaci 359 asijských lvů. Patří jim krajina o rozloze 1400 kilometrů čtverečních tvořená převážně trnitými keři a vysokým opadavým lesem. Dělí se o ni s početnou populací indického levharta a mnoha druhy menších savců, jako jsou hyeny, šakali, dikobrazi a luskouni. Park se také pyšní největší populací bahenního krokodýla v Indii. „Hvězdami“ parku ovšem zůstávají lvi. Od svých slavnějších afrických příbuzných se nijak výrazně neliší - snad jen podélným lalokem volné kůže na břiše a naopak chybějící břišní hřívou.

Tygr a já aneb Tiger, tiger, burning bright, in the forests of the night...
Vladimír Čech ml. 11. září 2018 • 11:26

Tygr a já aneb Tiger, tiger, burning bright, in the forests of the night...

Podstatný je rozdíl genetický. Současná světová populace je natolik silně spřízněna, že dlouho panovaly obavy o rozmnožovací schopnosti samců. Naštěstí se nepotvrdily a dnes má park spíš problémy opačného druhu. Při stávající rozloze už není schopen poskytnout více než třem stům lvů dostatečný životní prostor, a tak se lvi vydávají hledat nová území. Dnes podle odhadů žije mimo území parku čtyři až pět skupin lvů a jejich počet vzrůstá.

Ještě závažnějším problémům bude ovšem park podle odborníků čelit v budoucnosti. Jedinou světovou populaci asijského lva žijící na tak malém prostoru a natolik těsně geneticky spřízněnou by jakákoli epidemie mohla během velmi krátké doby vymazat z mapy. Podobná situace nastala už v roce 1994 v národním parku Serengeti v Africe. Nákaze virem psinky zde podlehla třetina lvů, kteří přitom žili na území desetkrát větším, než je plocha parku Gir. Řešení této situace je nasnadě -nalézt pro lvy další dostatečně velký prostor. Realizace je však zřejmě v nedohlednu.

Gudžarát si drží monopol

Před několika lety ministerstvo životního prostředí sestavilo speciální komisi, která z vhodných národních parků vybrala nejlepšího kandidáta pro přesun malé části populace asijského lva. Vítězem se stala rezervace Kuno v Madhjapradéši. Splňuje všechny požadavky - má rozlohu 300 kilometrů čtverečních, dostatek zvěře a hlavně by poskytla nové populaci domov daleko od populace původní. Riziko epidemie by se tak snížilo na minimum.

Jeden den v Sámode aneb Malý návrat do minulých časů
Jana Ašenbrennerová 5. března 2019 • 13:28

Jeden den v Sámode aneb Malý návrat do minulých časů

Na lvy se Kuno ovšem zatím těší marně. Gudžarát se o svou výjimečnost nechce v žádném případě dělit. Založení nové populace ve střední Indii odmítá a do boje o svůj monopol na lvy zapojuje všechny dostupné argumenty. Jedním z nejnovějších je tvrzení, že madhjapradéšské parky neprokázaly schopnost ochránit na svém území ani populaci tygrů, a také to, že koexistence lva a tygra je velice problematická. Vědci ovšem tato tvrzení odmítají s tím, že Indie je jediná země, ve které tygr a lev vždy žili, a jejich soužití ve stejné krajině by nemělo ohrozit ani jeden z těchto druhů. Zdá se, že ve hře jsou mnohem spíše peníze, které plynou z turistického ruchu, než obava o nedostatek pozornosti, která by lvům v jiných rezervacích byla věnována. Vzácná myšlenka Navába z Džunágadhu je opět ohrožena.


Ášokovy sloupy

K Indii lev asijský nerozlučně patří. Jeho nejslavnější zpodobnění - čtveřici lvů sedících zády k sobě na hlavici jednoho z Ášokových sloupů - si do svého znaku vybrala v roce 1950 i nově vzniklá moderní Indie. Sloupy nechal v průběhu 3. století př. n. l. vztyčit král Ášoka na severu Indického subkontinentu a jsou na nich vyryty nápisy známé jako Ášokovy edikty, které měly sloužit k šíření buddhismu.

Bollywood na zástěrkách: Indičtí řidiči tuk-tuků si svá vozítka zkrášlují obrázky…
Div techniky i šikovnosti dávných řemeslníků: Železný sloup, který nerezaví

Jana Martinková




Diskuse ke článku

 

Nejnovější články
Články odjinud
Starší články Lidé a Země