Opékání takového množství cibulí se musí neustále hlídat

Opékání takového množství cibulí se musí neustále hlídat Zdroj: Eva Blechová

„Když víš jak ji sloupnout, jde to velmi snadno“
Každé sousto je třeba si vychutnat
Pěstitelé na soutěž o nejhezčí cibuli přinesli celé svazky, dokonce i s hlínou
Kromě plného břicha si vítězi odnášejí i několik plných lahví vína a sektu
Druhou fází Calçotady je grilování masa
9
Fotogalerie

Vychutnejte si typické cibulobraní ve slunném Katalánsku

Sluncem zalité odpoledne, dokonale čistá modrá obloha. Teplota přes den se lehce dotýká 16 stupňů. Ideální čas na první jarní grilování. Ta vůně se táhne již z dálky. Rozdíl je v tom, že není jaro, ale konec ledna. V katalánském městě Valls to znamená jediné. Tisíce místních i turistů oslavují Calçotadu – česky řečeno „cibulobraní“. V celém Katalánsku si podobné akce užijete až do konce dubna.

Část malého Olejového náměstí je zasypaná pískem. Vypadá to na malou pláž. Jen zde chybí slané moře. Na zlatavém písku je nažhaveno několik ohnišť, na kterých se již na otevřeném ohni opékají calçots – asi 40centimetrové jarní cibule. Je ještě brzo a na náměstí je zatím jen pár lidí. Klid poloprázdných ulic však za pár hodin zaplní tisíce turistů. Opékači v bílých košilích, černých vestách a na hlavě s typicky katalánskou červenou barretinou mají jediný úkol. Ugrilovat přes 60 tisíc kusů cibulí. Přendávají plné rošty, přehazují cibule a starají se o oheň. Ugrilované cibule pak ještě za horka balí do alobalu po 15 kusech a předávají je do výdejního stánku.

„Jak se pozná, že jsou hotové a nejsou spálené?“ Ptám se jednoho z opékačů. „Zkušené oko i ucho to pozná. Stačí se podívat a zaposlouchat se. Vidíš tady ty bublinky?“ Zve mě blíže k ohni, abych se podívala. „Jakmile se začnou objevovat, je to signál, že stačí už jen pár minut.“ Zároveň je slyšet takové syčení. Připomíná mi to jeden velmi oblíbený, v Česku také sezónní zvuk. Ihned si vybavím krásně zlatavou barvu sladkého a chutného burčáku, který vydává to charakteristické jemné šumění.

Bryndák nutností

Můj průvodce Joan mi vysvětluje, že si musím zakoupit balíček. V něm prý najdu vše potřebné ke svému cibulovému obědu. Hledáme výdejní místo s nejmenší frontou. Na Pšeničném náměstí je doslova hlava na hlavě. Kromě fronty na balíčky je právě zahájen festivalový průvod. Ten zahajují místní Castellers – skupina lidí vytvářející několikapatrové lidské věže. Na tomto náměstí je také soutěž pěstitelů o nejhezčí calçots. „Vypěstovat takovouhle cibuli trvá asi 5 měsíců. Aby byla připravená už koncem ledna, je potřeba ji zasadit ideálně v polovině srpna,“ ukazuje pěstitel Gerard a podává mi do ruky jeden ukázkový vzorek. Vypadá to jako naše jarní cibulka – dokonce i přesně tak voní, akorát má velikost našeho pórku.

Frontu na balíčky tvoří několik desítek hladovějících lidí. V tomto případě opravdu platí, že kdo dřív přijde, ten dříve mele. Jsou připraveny asi jen 4 tisíce balíčků. Zatímco čekáme, ochutnáváme krokety z calçots i zelený chléb. Město je doslova posedlé cibulí. Je všude, kam se podíváte, vidíte cibuli. Asi osmiletá holčička drží plyšovou cibuli, lidé si dělají selfíčka s cibulí, dokonce městem prochází asi dvoumetrový cibulový maskot. Stánkaři prodávají přívěsky ve tvaru cibulí, jiní lákají na omeletu z cibule, paellu s cibulí, jiní zase na párek v rohlíku s cibulí. Všude samá cibule. Na paměť mi přichází western Vůně cibule s Francem Nerem v hlavní roli, který se vyžíval v pojídání syrové cibule.

Taška, kterou jsem si právě zakoupila, obsahuje 15 opečených, ještě teplých, cibulí zabalených v alobalu, kelímek s omáčkou „salsa romesco“, dva plátky chleba, lahvičku červeného vína, dezert v podobě pomeranče a bryndák. Jenže jak se to jí? Nikde žádný talíř, ani příbor. „Tak to bude sranda,“ říkám si.

Stejně jako další stovky lidí procházíme městem a hledáme místo, kde si svůj oběd vychutnáme. Kousek od hlavního náměstí je další menší Česnekové náměstí. Desítky stolů tvoří tři řady, ale konečně nacházíme volný plácek. Calçotada je velmi společenská událost. Návštěvníci tohoto festivalu jsou skupiny místních i turisté, jednotlivci i rodiny s dětmi. „Turisty poznáš podle času oběda. Místní, totiž začínají obědvat až kolem druhé,“ říká smějící se Joan. Všichni pohromadě však mají jeden cíl. Dobře se najíst a pobavit se. Atmosféra je velmi uvolněná. Lidi se usmívají a smějí jeden druhému, když jim ukápne omáčka na bryndák nebo jinam.

Spálená pochoutka

Vyndávám ještě teplý balíček. Všechny cibule jsou úplně černé. Na první pohled jsou spálené na uhel. Joan mě ujišťuje, že takto je to správně. „Vezmeš do ruky jednu cibuli, druhou rukou se snažíš tu černou opálenou vrstvu stáhnout,“ radí mi Joan. V jeho podání to vypadá jako hračka. Cibule je na první pohled měkká, připomíná uvařený pórek. Všude se line vůně opečené cibule a už se mi sbíhají sliny. Nikdy předtím jsem to nezkusila.  Mezitím, co zkouším oloupat první cibuli, a že mi to zas tak jednoduše nejde, Joan stahuje už osmou.

Vysvětluje dál: „pak ti zbude jenom krásně čistá bílá cibule. Její konec pořádně namočíš do omáčky. Pak už jen to poslední… zakloníš hlavu a cibuli s omáčkou se snažíš vsunout do pusy.“

Pečlivě ho sleduji, jak si vychutnává každé sousto. Už jste se někdy zkoušeli trefit do pusy dlouhou cibulí s omáčkou? Ta chuť je sladká a svěží, příjemně klouže do krku. Salsa romesco je typická katalánská rajčatová omáčka s paprikou a kousky ořechů. Její lehce nasládlá a přece mírně pikantní chuť vytváří s chutí cibule naprosto dokonalou harmonii. Je to vážně lahůdka. A to nejsem žádný cibulový fanda. Chutná všem – masožravcům, vegetariánům i veganům. Ruce mám úplně černé, omáčku kolem pusy i na nose. Cpu do sebe jednu cibuli za druhou. Bryndák dostál svému účelu a já jsem úplně plná.

Soutěž v pojídání calçots

Hodiny právě odbíjejí hodinu po poledni a na hlavním náměstí začíná soutěž v pojídání calçots. Mezi 20 soutěžícími jsou muži i ženy, ostřílení jedlíci i úplní nováčci. Prázdná břicha soutěžících jsou připravena. Před každým z nich leží omáčka romesco, tradiční džbán s červeným vínem, bryndák a samozřejmě balík s 50 cibulemi. Až jej dokončí, dostanou další.

Slavnostní gong zazněl. Lidé skandují a povzbuzují své favority. Někteří si nejprve připravují a očišťují cibule, jiní se do toho pustili hlava nehlava. Trošku popela nevadí, jde přece o čas. „Dělej, první padesátka je jak jednohubka,“ křičí urostlý asi padesátník na mladou soutěžící. Uběhlo prvních 15 minut. Tato drobná slečna právě pokořila první balík. Dav jásá. Své malé vítězství oslavuje douškem červeného vína. Není ale čas ztrácet čas. Organizátoři jí přinášejí druhý balík. Pouští se do něj se stejnou chutí. Oči má zavřené. Vychutnává si každé sousto, ale přitom nasadila téměř vražedné tempo. Uplynulo dalších 15 minut a dav jásá i podruhé. Koukáme se na vítězku?

Jak plyne čas, lidé na zaplněném náměstí fandí o to více. Posledních 5 minut do konce. Nechápu, jak právě teď může nastat taková rivalita. Soutěžící se po očku koukají po ostatních. Každý se v poslední chvíli snaží ještě zrychlit. Zazněl gong. Konec soutěže.

A teď je čas na počítání výsledků. Nejen, že se počítá počet snězených cibulí, ale také jejich váha. Čekání na vítěze je trochu zdlouhavé. Nejprve se vyhlašuje vítěz nejhezčích cibulí. Třetí místo, druhé místo i finalista. Vyhlášení dalších výsledků – tentokrát za nejlepší omáčku. Třetí místo, druhé místo i finalista. No a nakonec naši jedlíci. Mladá brunetka má ještě stále popel na tváři. Nicméně může se radovat. Sice nevyhrála první cenu, ale umístila se na třetím místě. Snědla celkem 159 cibulí o váze 2,195 kilogramů. Vítěz odchází o 2,245 kilogramu těžší a za snězení 184 cibulí si odnáší bednu katalánského sektu – cava – a několikalitrovou lahev červeného vermutu.

V odpoledních hodinách se festival Calçotady blíží ke konci. Avšak oheň stále jede na plné obrátky. Byla by škoda toho nevyužít. Někteří si přinesli z domů butiffary (něco jako katalánské jitrnice) i pořádné steaky z hovězího masa. Na horkých roštech se pomalu opékají zbytky cibulí a maso. Ta pravá vůně jarního grilování se městem táhne až do pozdních odpoledních hodin.

Období Calçotady je zahájeno. Od této doby až přibližně do poloviny dubna se v různých městech Katalánska konají veřejné oslavy tohoto jídla. Pokud jste nestihli ten největší ve Valls, ať už jedete v této době kamkoliv, je pravděpodobné, že si budete moci tuto pochoutku vychutnat.


Cibulová data:

  • 40 000 -počet očekávaných návštěvníků.
  • 60 000 cibulí je potřeba ugrilovat.
  • 1982 - rok zahájení Calçotadobraní ve Valls.
  • 184 - vítězný počet snězených cibulí během 45 minut.
  • 2,245 - konečná váha snězených vítězných cibulí.