Vesnice v okolí Prahy se za posledních sto let změnily k nepoznání. Patří sice k nejbohatším v republice, ale něco jim chybí. Zcela se z nich vytratila malebnost českého venkova. Snad jedinou výjimkou jsou Konojedy na Černokostelecku. Tato nevelká obec si dodnes jakýmsi zázrakem zachovala svůj původní ráz.
Konojedy upoutají již při pohledu zdálky. Leží uprostřed nádherné přírody, takže se člověku ani nechce věřit, že jsou jen pár kilometrů od Prahy. Přes hustou hradbu lesů není vidět nikam do okolí a louky nehyzdí žádné okázalé chaty Pražáků jako v sousedních vesnicích. Příjemné překvapení čeká návštěvníka i na návsi. Nenajde tu uniformní samoobsluhu z dob komunismu, jak je v kraji zvykem, ale nádherný soubor starých stavení a statků. Snad nejkrásnější barokní štít patří místní hospodě.
Královská krčma
První historicky doložená zpráva o obci pochází z roku 1352, kdy na jejím místě stál dřevěný kostel zasvěcený svatému Václavovi a farní škola. Dějiny Konojed jsou však mnohem starší, neboť podle jiných písemných záznamů se tu ve čtrnáctém století kromě křesťanského svatostánku nacházely i ruiny čtyřboké věže zaniklého hradu.
Kroniky uvádějí, že v roce 1416 byly Konojedy pouhým statkem s tvrzí. Celá usedlost patřila jistému šlechtici, jenž si říkal „pán Kuneš z Konojed“. Jeho potomci ji později prodali spolu s rodinným sídlem na hradě Zlenice za 1400 kop grošů. K snad nejpamátnější události v dějinách Konojed došlo roku 1459. Tehdy ve zdejší krčmě (nynější č. p. 28) přenocoval král Jiří z Poděbrad při tažení z Prahy na Moravu proti Matyáši Korvínovi. S noclehem byl panovník natolik spokojen, že věnoval hostinci „zvláštní právo královské na věčné časy“, o čemž existuje zmínka v dobových královských registrech. Z archivních pramenů také víme, že tehdy žilo v obci s „výsadní krčmou“ celkem devatenáct gruntovníků.
Bouřlivá historie
Dominantou Konojed je nádherný barokní kostel svatého Václava, jenž byl vysvěcen roku 1778. Jeho velikost svědčí o dřívějším značném bohatství obce, která se dnes vylidňuje a má jen necelých dvě stě stálých obyvatel. Chrám je poněkud zchátralý, ale to mu dodává zvláštní kouzlo. Bohužel bývá mimo bohoslužby zavřený.
Původní dřevěný kostel vyhořel po zásahu bleskem roku 1530. Později byl nahrazen kostelem zděným, který byl sice katolický, ale načas se ho zmocnili i husité. Roku 1652 tu bylo započato psaní matrik. V pořadí druhý svatostánek spolu s přilehlou farou zanikl během třicetileté války, po které zůstalo v obci i mnoho zpustlých hospodářství. Obnova Konojed probíhala však poměrně rychle. Při povinném číslování domů na konci osmnáctého století měla vesnice už třicet čtyři stavení. Roku 1838 dovolil rostoucí blahobyt místním věřícím dokonce postavit kapličku zasvěcenou svatému Janu Nepomuckému, která je v současné době jednou z nejvýznamnějších památek v celé obci.
Pozornost si zaslouží i kamenný kříž z roku 1813, který byl vztyčen nad hrobem Napoleonových vojáků, a také památník věnovaný mistru Janu Husovi s nápisem Pravda vítězí. Stojí na návsi u kostela, pod štíty rázovitých chalup z počátku století.
Záduška a Zlodějka
K dalším místním specifikům patří státem chráněný Konojedský smrk, jehož výška je asi 45 metrů a obvod kmene dosahuje úctyhodné čtyři metry, a zdejší studánky a prameny. Studánka u dvou lip v lokalitě zvané Záduška tvoří jeden ze dvou pramenů Nučického potoka. Řadou lidových pověstí je opředena studánka Zlodějka, jejíž pramen prý nikdy nevysychá. Některou vám jistě rádi převypráví v místní hospodě, kde můžete procházku po vsi zakončit.
Venkovskou idylku najdete i v sousedních Oplanech. Staré chalupy seskupené kolem bílé kapličky, kachní rybníček na návsi, prostě vesnička jako vymalovaná od Lady. Ostatní obce v okolí Kostelce nad Černými lesy již přetvořili chataři a novodobí zbohatlíci k obrazu svému.
Tajemný Aldašín
Vydejme se proto raději do hlubokých lesů po stopách vsí dávno zaniklých. Ty jsou totiž raritou tohoto kraje. Jejich konec bývá někdy spojován s třicetiletou válkou, ale historici soudí, že k odchodu přinutily jejich obyvatele v 17. století hlavně neúrodná půda a bída. Polohu některých zaniklých sídlišť prozrazují dnes už jen osaměle stojící kostelíky.
Jedním z nich je tajemný Aldašín, který stojí v lesním přítmí na poloviční cestě z Konojed do Jevan. Za necelou hodinku sem dojdeme po modré turistické značce. Cesta vede přes Šimralovu lávku (též Šemrincova lávka) v odlehlém údolí Bohumilského potůčku a míjí ohradu, která odděluje od okolí veřejnosti nepřístupnou oboru černé zvěře. Malý kostelík obklopuje nevelký hřbitov s mechem porostlou zdí, ke které je přilepena zchátralá márnice. Původně se tomuto tajemnému místu říkalo Udašín, někdy také Vodašín. Existují dvě teorie o původu tohoto podivného názvu. Jedna ukazuje na jméno pravděpodobného zakladatele Udajsi či Udaše a druhá vychází ze spojení německých slov wald (les) a asche (popel), což odkazuje na popelnicové hroby starého osídlení.
Aldašín je poprvé písemně doložen v roce 1344 jako pastevecká osada. Původně gotický svatostánek zasvěcený svatému Jiří pochází ze čtrnáctého století. Po zániku vesnice dlouho chátral, ale v roce 1729 byl opraven a získal barokní báň. Interiér stavby je přístupný jen v době konání církevních obřadů. Na přilehlém hřbitově se stále pohřbívá.
Zbytky vesnice Aldašín ovšem dnes laik v lesním terénu vůbec nepostřehne. Přitom jde o mimořádně významnou archeologickou lokalitu, která každým rokem vydává překvapivé nálezy. Detailní terénní průzkum prováděný v letech 2005–2007 odhalil v sousedství kostela nečekaně velkou usedlost (patrně rezidenční hospodářský dvůr s věžovitou střechou), pozůstatky několika rybníků a mlýn na horní vodu. Zcela ojedinělé fragmenty keramiky z povrchového sběru datují vznik vesnice již do 13. století.
Vydrancovaná svatyně
Hluboké lesy na Jevansku skrývají zbytky nejméně čtrnácti dalších opuštěných osad. Zatímco Aldašín dodnes připomíná kostelík a hřbitov, po jiných zbylo již jen jméno: Bohumil, Cukmantl, Drbohlavy… Všechny zanikly během třicetileté války, kdy je vyplenily švédské pluky. To se však přihodilo i mnoha dalším českým vsím, které byly ale znovu obnoveny. Zde však scházela vůle. Obyvatelstvo vyhnala pryč chudoba. Vesnice na Černokostelecku stojí na neúrodné kamenité půdě, která dává jen nevalnou úrodu. Odedávna to byl nuzný kraj, což se odráží i v názvech vesnic, které zůstaly. Kromě výše zmíněných Konojed najdeme na mapě například Vyžlovku, Štíhlice, Mrzky, Nouzov nebo Výžerky.
K místům s lehce hanlivým označením patří bezpochyby i Kozojedy, u kterých stojí v polích na místě další zaniklé vsi půvabný kostel svatého Martina. Původně románský objekt vznikl v roce 1220 na místě někdejšího pohanského pohřebiště. V 16. století byl svatostánek přestavěn goticky a později barokně. Dnes je jeho dřevěná věž dominantou širokého okolí. Dříve v ní visely dva zvony. Větší z nich byl ukraden v roce 1850. Osaměle stojící svatyně byla později znesvěcena zloději ještě mnohokrát. Při poslední krádeži v roce 1996 zmizela poslední cenná součást vnitřního vybavení – obraz svatého Martina nad oltářem.
Kostelu však toto bezbožné drancování na důstojnosti a vznešenosti nijak neubralo. Naopak, málokterá svatyně zapůsobí na vnímavého poutníka tak mocným dojmem. Stačí spatřit zdálky její charakteristickou siluetu a člověka se hned zmocní touha přijít blíž, zastavit se ve stínu zubem času ohlodaných zdí a chvíli naslouchat hlasu minulosti.
Konojedy
Obec Konojedy leží 5 km jihovýchodně od Kostelce nad Černými lesy. Je rozložena podél nepříliš frekventované silnice do Stříbrné Skalice. Z Prahy se sem autem snadno dostanete asi za půl hodinky po trase Říčany–Mukařov–Kostelec nad Černými lesy. Přímý autobus z Prahy do Konojed jezdí od stanice metra Skalka. Železnice v Konojedech není. Do Konojed vedou nepříliš frekventované silnice z několika směrů, cyklisté mohou toto místo proto snadno zahrnout do itineráře své projížďky. Výlet je možné spojit s návštěvou nedaleké chráněné krajinné oblasti Voděradské bučiny či koupaliště v Jevanech. Pokud jste houbaři, tak velký košík s sebou. Lesy kolem Konojed vás rozhodně nezklamou.
