Na motorce po severním Thajsku

Na motorce po severním Thajsku Zdroj: shutterstock

Na motorce po severním Thajsku
Pěstování čaje se rozmohlo počátkem 90. let, kdy ho různými programy začala podporovat vláda
Na motorce po severním Thajsku
V odlehlých vesničkách lidé ještě jakžtakž žijí tradičním způsobem života, do některých ale agentury vozí zástupy turistů jak do zoo
Na motorce po severním Thajsku
8
Fotogalerie

Na motorce po severním Thajsku: Za horským kmenem do vesnice Akhů a bizarním uměním do Černého domu

Jednodenní stodvacetikilometrový okruh po severním Thajsku vás zavede za uměním, ale také za vůní čaje nebo za horskými kmeny. Když si dáte pozor a vyhnete se vesnicím, jež už podlehly náporu turistického průmyslu, poznáte autentický život horských obyvatel.

Malý skútr si půjčuji v Chiang Rai. Město je jen několik desítek kilometrů od hranice s Barmou (Myanmou) a na první pohled se mi zdá trochu ospalé. Centrum tvoří dvě hlavní cesty s pár kavárnami a hotely, pronajímateli skútrů a velkým večerním trhem, který je místem hlavního dění. Jen několik kilometrů za městem se však ukrývají poklady thajského umění.

Černý dům

Uháním z města na sever a občas okusím sezonní ovoce, jež tu místní lidé prodávají podél silnice. První zastávkou na cestě je Černý dům neboli Baan Dam. Okázalé muzeum thajského umělce Thawan Duchaneeho zaujme, překvapí, ale může i pohoršit. V krásně upravené zahradě s potokem stojí přes čtyřicet staveb nejrůznějších tvarů a z různých materiálů. V některých z domů pobýval sám umělec, když se zrovna zdržoval v Chiang Rai. Třeba kamenná budova ve tvaru velryby byla prý jeho obývacím pokojem. Ochránce zvířat však nepotěší vnitřní zařízení – mimo jiné obrovská kupa sloních kostí. Jiné budovy zdobí složitě vyřezávané teakové dřevo a po celém areálu je k vidění mnoho falických symbolů.

Někteří tvrdí, že bizarní objekty jsou symboly strastí, s nimiž se na zemi potkal Buddha. Jiní si myslí, že umělecké exponáty nemají s náboženstvím nic společného, i když několik Buddhů i vyobrazení bohů z hinduismu tu najdeme. V každém případě je Baan Dam lákavou ukázkou toho, kam až může zajít moderní umění, a svou absurdností a bizarností zaujme i ty, kteří umění tak nehoví.

Ztratit se v lesích

Občerstvím se kokosovým ořechem a hlavní cestou pokračuji do městečka Mae Chan. Míjím první kontrolní stanoviště. Od této chvíle jich bude směrem k barmským hranicím přibývat. Rozhoduji se podle mapy, jestli odbočím z hlavní silnice. Náhle ale cesta prudce stoupá do kopce, podél hustých lesů. Snažím se nemyslet na to, co by bylo, kdyby můj skútr přestal fungovat. Po této silnici nejezdí téměř žádná auta. Trochu jsem se v lesích ztratila, ale nakonec jsem vyjela k dokonalým výhledům na okolní kopce.

Míjím malé vesničky horských kmenů: jednoduché domky s vystaveným barevným zbožím, které má nalákat turisty. Místní si prodejem vydělávají na živobytí. Thajské i zahraniční cestovní kanceláře totiž přivádějí do vesnic turisty, aby pozorovali místní lidi, až to někdy vypadá, jako by je vodili do zoo. Jenže vesničanům kanceláře neplatí nic. A tak lidé začali prodávat své výrobky. Já raději navštívím vesnici kmene Akha, již turismus ještě nezasáhl v této dravé podobě. Nejdříve si ale dám čaj…

Konec opia

Výhledy na lesy se mění ve výhledy na čajové plantáže. Možná byste zde spíš čekali opium, vždyť jen několik desítek kilometrů odsud leží Zlatý trojúhelník – oblast mezi hranicemi Thajska, Barmy a Laosu nechvalně proslulá produkcí opia.

I v této oblasti, kde já dnes vidím pláně rostlin čajovníků, pěstovali tuto omamnou rostlinu. Obchod s ní se ještě více rozmohl po příchodu Číňanů perzekvovaných Mao Ce-tungem v začátcích 50. let minulého století. Šlo především o bývalé oponenty režimu. Ti se v Thajsku chopili obchodování a rozběhli ho tak, že z něho profitovali pouze vyvolení, a nikoliv místní obyvatelé nebo členové horských kmenů.

Začátkem 90. let zdejším farmářům a obchodníkům vláda nabídla školení o pěstování čaje a výhodné půjčky, aby mohli začít vydělávat jinak než produkcí opia. Já teď podél cesty vidím jednu čajovou továrnu za druhou. V obchůdcích samozřejmě nabízejí všechny druhy čaje – zelený, černý i oolong. V jednom z nich mi prodavačka ochotně předvádí čajový obřad…

Čajový obřad

Mladá žena přináší „čajové moře“. Dřevěná podložka má dírky, jimiž proteče nepotřebná horká voda. Na podložce spočívá malý porcelánový šálek a větší skleněná nádoba, sítko a samozřejmě čaj, hned v několika vůních a barvách.

Prodavačka nejdříve vypláchne nádoby, pak nasype na dno skleněné nádoby pár lístků – a čeká. Nakonec přelije nápoj do mého hrnečku a vysvětluje mi, jak si vychutnat vůně a jak dlouho podržet čaj v ústech.

O několik kilometrů dál, ve vesnici Mae Salong, jsou v nabídce další desítky, ba stovky čajů. V rodinných továrničkách se zde můžete podívat na proces zpracování. Čajové lístky mají tisíce vůní. Jinak voní na keři, jinak po sběru a úplně jiné, mnohem intenzivnější vůně se vzduchem nesou z továren. V Mae Salongu je to hotový čajový ráj!

Trochu jiná vesnice

Čeká mě poslední zastávka mého výletu – Ban Lorcha, vesnice Akhů, jednoho z horských kmenů Thajska. Ohledně turismu tu mají ve všem zcela jasno. „Turistické aktivity mají být v rukou vesničanů. Turista tu zaplatí symbolické vstupné a vesničané se k němu chovají jako k hostovi. U brány je jeden obchod, ve kterém můžeš nakoupit, nic víc,“ vysvětlil mi Alberto Herrero de La Fuente z organizace PDA.

A skutečně, už na mě čeká místní žena, jež mě provede vesnicí. Předvádí mi s pýchou a radostí tradiční nástroje, které Akhové používají na lov ptáků a jiných zvířat. Ukáže mi i opuštěnou školu – dětí je ve vesnici bohužel málo, stejně tak mladých, kteří odcházejí do města za studiem a prací.

Před školou zatančí několik dívek tradiční tance. Za školou tká starší paní tradiční oblek. Tradiční oblečení však prý Akhové nosí jen při významných příležitostech. Starší vesnický pár mě zve dovnitř, na obhlídku jejich skromného, ale útulného domu. Akhové nemají na tradičních domech okna, zato mají oddělenou mužskou a ženskou část. V té druhé se vaří a v první se podává čaj.

Vracím se zpátky do Chiang Rai. Před městem vidím několik značek lákajících do vesnic kmene Karen, v nichž žijí proslulé dlouhokrké ženy. Prý je často vozí až z Barmy, pro turistické účely. Nejlepší by bylo nechat horské kmeny žít vlastním životem. Jde to ale ještě?


Thajsko a motorky

  • Cestování na motorce je v Thajsku velmi levný způsob přepravy.
  • Motorku si v Chiang Rai půjčíte zhruba za 200 Kč na den, záleží na výkonu stroje.
  • Palivo je levnější než u nás a za plnou nádrž neutratíte víc než 60 Kč.
  • Na hlavních silnicích a ve městech je celkem dost aut a motorek, takže pokud nemáte zkušenosti s jezděním, doporučuji si najít zkušenějšího řidiče, jenž vás odveze. Na silnicích, které nejsou rušné, si pak můžete vyzkoušet jízdu sami.
  • Já jezdím vždy s helmou a v pevné obuvi (nikoliv v žabkách) pro případ, že bych potřebovala z motorky nečekaně sesednout. Také se doporučuje nosit dlouhé oblečení.
  • Mějte u sebe mezinárodní řidičský průkaz pro případ, že vás zastaví policie.

7 věcí, které musíte zažít v Chiang Rai

1) Navštívit Bílý chrám

Umělecké dílo Wat Rongkhun vytvořil thajský moderní umělec Čalemčai Khositphiphat. Jde o moderní a netradiční ztvárnění buddhistického chrámu, jehož hlavní budova (jedna z devíti) je celá bílá s mozaikou vytvořenou ze skleněných částí. Bílá zde symbolizuje čistotu Buddhy, zatímco sklo odrážející sluneční paprsky Buddhovu moudrost i buddhistické učení Dharma. Kromě sochy Buddhy však uvnitř naleznete i malby zobrazující aktuální dění ve světě – především to negativní. Dostanete se sem místním autobusem, vstupné je necelých 50 Kč.

2) Pročíst všechno v Muzeu horských kmenů

Muzeum pod správou organizace PDA vám prozradí vše o horských kmenech žijících v Thajsku. Dozvíte se o zvycích, tradičním oblečení i způsobu života Akhů, Hmongů, Karenů a dalších. Expozice také upozorňuje na to, jakým výzvám členové kmenů čelí.

3) Najíst se na nočním trhu

Jde o místo setkání místních i turistů. V nabídce jsou suvenýry, a hlavně výborné jídlo. Najdete tu mořské plody, smažené nudle, kokosovou zmrzlinu servírovanou v kokosovém ořechu i suši. Každý večer je zde také kulturní vystoupení místních muzikantů a tanečnic.

4) Užít si víkendový večer

Další příležitost pro gastronomické i kulturní vyžití a nákupy je v sobotu a neděli večer. Ve městě uzavřou jinak poměrně rušné ulice a vy se na nich můžete tlačit u stánků s thajským pouličním jídlem nebo si oddechnout u masáže chodidel za 60 Kč.

5) Ochutnat kao soi

Pro mě nejlepší polévka a vůbec nejlepší jídlo, jaké na severu Thajska dostanete. Jde o pálivou polévku z kokosového mléka s chřupavými i uvařenými vaječnými nudlemi a kouskem masa, jaké si zvolíte. Servírují ji vždy s limetkou, šalotkou a nakládanými čajovými lístky (nebo jinou zeleninou). Můžete se na ni zastavit třeba na samém konci Jedyod Road, naproti hodinové věži měnící barvy.

6) Dopřát si chvilku v kavárně

Má oblíbená kavárna je Nangnon Café na hlavní turistické ulici Jedyod Road. Mám ji ráda, protože kávu, kterou zde připravuje mladý manželský pár, mají z plantáže rodičů, nedaleko Chiang Rai. Kromě toho, že je jejich káva organická, umějí udělat i kapučíno se správnou pěnou.

7) Relaxovat na thajské masáži

Bez masáže z Thajska nemůžete odejít. I v Chiang Rai vás budou lákat ze salonů všech cenových kategorií.