Horó Onoda na počátku 2. světové války

Horó Onoda na počátku 2. světové války Zdroj: Profimedia.cz

Onoda nebojoval až do konce. Bojoval mnohem déle
Onoda kapituloval až v roce 1974
Onoda se vzdal až svému bývalému veliteli, který osobně přicestoval na Filipíny
Poté, co odešel do civilu, napsal knihu Moje třicetiletá válka
4
Fotogalerie

Norio Suzuki a Hiró Onoda: Objevení vojáka, pro kterého 2. světová válka skončila až v roce 1974

„Najdu poručíka Onodu, divokou pandu a yettiho, a to v tomto pořadí,“ pravil japonský cestovatel Norio Suzuki.

V roce 1972 totiž filipínská policie zastřelila muže, který měl být už dávno mrtev nebo v Japonsku. Kinšiči Kozuka spolu se svým spolubojovníkem Hiróem Onodou zrovna pokojně pálil rýži sklizenou místními farmáři, protože plnil rozkaz k diverzním akcím. Na tom by vzhledem k japonské politice během druhé světové války nebylo nic divného, kdyby od kapitulace neuběhlo už 27 let.

Jenže Kozuka ani Onoda o tom nevěděli. Letákům, které po válce shazovala letadla na filipínské ostrovy, nevěřili, a protože nedostali rozkaz vzdát se, bojovali dál. Po smrti parťáka Onoda pokračoval v diverzních akcích jménem Japonského císařství sólově, dokud v únoru v roce 1974 na ostrov Lubang nepřijel Suzuki a nezačal pátrat po úvodním bodu svého seznamu.

Vrátím se pro své muže

Onoda ale zvěstem o konci války dál tak docela nevěřil, a hlavně – jako japonský voják mohl poslechnout jen rozkaz svého velitele – majora Jošimiho Tamigučiho, který v té době už jako starý muž a dávno ve výslužbě pracoval v knihkupectví. V březnu se tedy Tamiguči na Lubang vypravil, aby oficiálně Onodu zprostil služby a splnil tak svůj slib z roku 1944, kdy prohlásil, že se pro své muže vrátí, ať se stane cokoli.

Tehdejší filipínský prezident Ferdinand Marcos udělil Onodovi milost a následoval velkolepý návrat do Japonska, sláva, kniha – a taky zklamání. Moderní Japonsko ctilo jiné hodnoty než ty, kvůli nimž Onoda bojoval, takže se usadil v Brazílii. I když se později do Japonska vrátil, zůstal až do své smrti v roce 2014 občanem starého samurajského Japonska, které to – na rozdíl od vytrvalého vojáka – vzdalo už dávno.


Poslední bojovník

  • Norio Suzuki svůj objevitelský seznam nakonec naplnil – aspoň to tvrdil. Brzy po Onodovi našel divokou pandu a v červenci 1975 prý poblíž nepálské hory Dhaulágirí z dálky zahlédl i yettiho. Zahynul o jedenáct let později v lavině při dalším pátráním po sněžném muži.
  • Hiró Onoda si Brazílii nevybral náhodou – žije tu největší (dvoumilionová) japonská menšina na světě, vzešlá z chudých přistěhovalců počátku 20. století.
  • Onoda se v roce 1976 oženil a po návratu z Brazílie v Japonsku založil vzdělávací tábory pro mládež vedené v konzervativním duchu.
  • Poslední japonský bojovník druhé světové války poté sympatizoval s otevřeně revizionistickou organizací Nippon Kaigi, založenou v roce 1997 a usilující o obnovení administrativní moci monarchie.