Osídlíme spíš moře než Mars, říká český geolog a oceánograf Zdeněk Kukal | Reflex.cz
nahoru
Lidé a Země | Řecko 365 dní

Osídlíme spíš moře než Mars, říká český geolog a oceánograf Zdeněk Kukal

Vladimír Mertlík28. února 2019 • 09:45
Osídlíme spíš moře než Mars, říká český geolog a oceánograf Zdeněk Kukal
foto: Ondřej Szollos

Ve svých knihách vyvracel legendy o záhadných zmizeních v bermudském trojúhelníku či o existenci Atlantidy. Na výzkumných lodích plul Atlantským oceánem, Perským zálivem i Černým mořem. Světově respektovaný geolog a oceánolog Zdeněk Kukal říká, že na Komorní Hůrce je hmota hornin mírně roztavená. Může se magma prodrat na povrch?

Viděl jsem dokument, v němž geolog dokázal z vrstev usazenin na obnaženém odkryvu doložit události staré stovky milionů let. Šlo o nadsázku, nebo to geologie opravdu dokáže?

Jistě, tomu, jak počítat a sestavit pořadí jednotlivých vrstev a určit jejich stáří, říkáme stratigrafie. Umožňují to analýzy označované C 14, podle izotopu uhlíku, který rozpozná stáří horniny s přesností plus minus padesát až sto let. Ve Svatém Janu pod Skalou máme travertin, z něhož přečteme vrstvy až 900 000 let zpět.

Často jsou nalézána celá města úsvitu novověku, pod povrchem, zasypaná. Co je příčinou, zvětšuje se snad objem Země?

Země se maličko zvětšuje, jsou na to důkazy. Ale to, co zmiňujete, má příčinu v něčem jiném. Jde o eolické, tedy větrné nánosy, spraše, tzv. váté písky, které mohou i několika metry nánosu ukrýt ruiny. Platí to i u nás v případě Velkomoravské říše, Kalendáře věků s Věstonickou venuší či pozůstatků keltské kultury.

Po nálezu fosilií či artefaktů necháváte volné pole archeologům, nebo nadále spolupracujete?

Vzájemně se potřebujeme. Archeologové potřebují vědět od nás, z jaké doby nález je, jak staré jsou horniny v jeho místě, jaké složení mají půdy a za jakého podnebí vrstvy pod povrchem vznikly. Jindy potřebujeme pomoct my, zvláště v případě nálezů z období čtvrtohor. Když nenajdeme kámen, ale keramiku, musí přijít archeolog, aby určil stáří a zjistil, k jaké kultuře nález patří. Naše znalosti se prolínají i v případě nálezů stavebních kamenů.

Co je vůbec hlavním smyslem geologie? Mají i dnešní výzkumy zásadní význam pro poznání Země?

Samozřejmě, neustále přicházejí další překvapení. Příkladem je objev z roku 1967 poblíž italské obce Gubbio, což je největší geologický objev za posledních padesát až sto let. Americký geolog Walter Alvarez v zářezu silnice objevil vysoké množství iridia v jílové vrstvě mezi druhohorní křídou a nejstaršími třetihorami. Ukázalo se, že objev je svědkem katastrofy způsobené dopadem planetky na Zemi ve středoamerickém Yukatánu v kritické době před 66 miliony let. Jeho důsledkem bylo hromadné vymírání druhů. Pád planetky u Yucatánu zřejmě způsobil největší katastrofu v dějinách existence Země.

Cestovatel Vladimír Plešinger: Je potřeba si umět říct, že ono to nějak dopadne…

Kdy začala největší renesance a rozkvět geologie jako vědy?

Na přelomu 18. a 19. století Frédéric Cuvier a s ním další Francouzi povýšili paleontologii, tedy výzkum zkamenělin, na skutečnou vědu. Kdo by u nás neznal jméno Joachim Barrande! Tento inženýr a paleontolog se stal světově známým vědcem díky výzkumu geologických útvarů a zkamenělin ve středních Čechách. Svými nálezy prokázal zdejší existenci mělkého moře v době prvohor a jako první na základě nálezů fosilií vytvořil už zmíněnou stratigrafii, tedy sled vrstev od kambria až po devon.

Na výzkumných lodích jste plul Atlantským oceánem, Perským zálivem i Černým mořem. Vaše kniha o oceánech se stala učebnicí oceánografie. Jak daleko bylo od geologie k oceánografii? Kdy a kde jste opustil pevninu?

První šplouchnutí přišlo již v rámci tématu mé diplomové práce: Výskyt vápenců a dolomitů v Barrrandienu. To je oblast blízko Berouna, veřejnosti známá zatopeným lomem Amerika u Mořiny, a tamní vápencové útesy nejsou nic jiného než pozůstatky teplých a mělkých moří.

V knize Záhada bermudského trojúhelníku, fantazie a skutečnost (1985) vyvracíte legendy o záhadných zmizeních v tomto prostoru. Podobně odmítáte mýty i v díle Atlantis ve světle moderní vědy. Co je vůbec motivem pro vznik mýtů?

Někteří lidé vytvářejí mýty schválně, jiní si je vsugerují. Hlavní příčinou je však nejčastěji touha po penězích, pozornosti a slávě. Mezi bermudským trojúhelníkem a Atlantidou je ale rozdíl. Atlantida je jako myšlenka ušlechtilá věc a pro Řeky rodinné stříbro. Každé dva roky organizují archeologickou konferenci, kde se diskutuje, co Platóna vedlo k napsání díla o Atlantidě a nakolik je dokumentem či mýtem. Osobně se domnívám, že Platón dílo napsal ze společensko-politických důvodů. Dost jsem to za svůj názor schytal – jeden z mých odpůrců dokonce napsal: Jak si může dovolit obyčejný geolog zpochybnit slova Platóna, největšího filozofa na světě! Tak jsem mu odpověděl: Znáte Aristotela? Právě tento jeden z největších filozofů historie napsal, že Platón si Atlantidu vymyslel.

Podle geologických průzkumů se ukazuje, že na místě pouští byla mnohdy tropická moře. Co je příčinou těchto změn?

Jsou dvě. Především kontinenty nezůstávají na místě, ale pohybují se v průběhu času do různých zeměpisných šířek i délek. Důležité jsou šířky, ty určují podnební pásma: tropické, subtropické, zóny pasátů i absolutního bezvětří. Když seznam největších pouští porovnáme s jejich zemskou šířkou, zjistíme, že leží vždy na 40. stupni. Jak severní, tak jižní šířky. Příčinou jsou právě pasáty, jež všechnu vlhkost odfouknou na sever nebo na jih k rovníku. Tak vznikají pouště. No a pak se kontinenty pohnou o kousek dál a už máte v místě vlhkost, srážky a vznikají močály i jezera. A to se stále mění.

Fotograf a publicista Karl Ammann: Na záchranu divokých zvířat už je pozdě
Markéta Kutilová 26. července 2018 • 14:07

Fotograf a publicista Karl Ammann: Na záchranu divokých zvířat už je pozdě

Je pravda, že i v místě Středozemního moře byly kdysi pouště?

Šlo o jednu z největších pouští na Zemi. Stalo se tak dokonce několikrát za sebou. Pravda, před šesti miliony let, ale to je pro nás geology docela nedávno. Středozemní moře vyschlo, když se ucpala Gibraltarská úžina, protože jeho výparnost je několikrát větší než přítok vod. Je spočítána i délka doby úplného vyschnutí. Budete překvapen, ale netrvalo to miliony let. Pouhých tisíc sto let stačilo, aby Středozemní moře vyschlo a zůstaly po něm jen pouště, dokonce solné pouště! Jejich zbytky jsou dodnes na Sicílii, v jižní Itálii a na jihu Španělska.

Na našem území byly kdysi činné sopky. Mohou být znovu aktivní?

Aktuálně velkým projektem je výzkum chebské a podkrušnohorské pánve, kde jsou otřesy největší, až čtyři magnituda. V místech je vrty zkoumán geotermální vývoj, jak moc stoupá teplota s hloubkou. A nedávno zjistili na Komorní Hůrce, že v hloubce pouhých 25  km je hmota hornin mírně roztavená! Tedy magma, které by se mohlo – říkám mohlo – dostat na povrch.

Ve své knize Oceán – pevnina budoucnosti (1984) představujete vizi plovoucích měst a života v nich. Opravdu nás to čeká dřív než osídlení jiných planet?

Tvrdím, že v blízké budoucnosti nám bude mořské dno známé stejně dobře jako pevnina a v dohlednu můžeme osídlit části moří. Vzpomínám si na skvělý rozhlasový rozhovor geologa Richarda Ballarda s astronautem Buzzem Aldrinem. Ten připomněl všechny hrozby, jež lidstvo zničí (od oteplování Země po války, terorismus či pandemie), a vyzval k odchodu na Mars. Není divu, je zakladatelem výcvikového tábora astronautů v Utahu, kteří by jako první navěky odletěli na Mars. Ballard mu oponoval náklady i tím, že by z takové cesty nebyl návrat. Argumentoval také více než miliardou lidí, kteří již dnes žijí na moři a živí se díky němu.

Takové vize předpokládají schopnost pohledu do budoucna. Známe budoucnost oceánů?

Už dnes na 75 procent víme, jak to s nimi bude. Například Perský záliv nebude existovat, a jeho zánik přitom nebude trvat miliony či stamiliony let. Bude stačit pouhých 600 000 let! A proč? Protože bude zanesený! Řeky Šatt al-Arab, Eufrat a Tigris do něj přinášejí spoustu materiálu. Navíc ze Zagrosu v Íránu proudí řeka Karún, a když spočítáme, jak rychle vlna suspenzí písku a jílu postupuje, je jasné, že brzo vytlačí z Perského zálivu veškerou vodu.

Flamenco, to je stesk i radost, říká česká učitelka tance Jana Drdácká
Zuzana Šprinclová 11. září 2018 • 11:26

Flamenco, to je stesk i radost, říká česká učitelka tance Jana Drdácká

Jsou změny podnebí a mizení živočichů katastrofa, nebo jde o přirozený koloběh? Jak to ovlivňují geologické změny?

Geologie se tímhle primárně zabývá. Mezinárodní projekt Eventy z historické geologie sleduje události podobné těm, jejichž pozůstatky se našly u Gubbia. Šlo o katastrofu, jejíž následky trvaly statisíce let, kdy byla Země bez slunečního záření a zničily se všechny lesy i všechna potrava pro býložravce, což přivodilo vyhynutí dinosaurů. Zachránili se jen droboučcí savci, z nichž jsme se později vyvinuli my. A to byla jen jedna katastrofa z dlouhé řady. Další, v čase mezi prahorami a prvohorami, způsobil opět pád asteroidu, ale nevíme to jistě. Proč se najednou okysličily vody moře? Proč najednou došlo k bleskovému rozvinutí fauny? Co se stalo? Další katastrofa přišla během prvohor a následovala ji jiná během prvohor a druhohor, jež podle vědeckých tezí byla co do počtu vyhynulých rodů a druhů největší vůbec.

Dají se vystopovat v tom, co nalézáte po pádech říší a dynastií, i periody sociologického vývoje?

Díky spolupráci s ostatními odborníky ano. Například archeologové kopou v Sumeru, pak přijdou geologové a jsou schopni spoluodpovědět na otázky, co stálo za zánikem říše či zmizením jejích sídel. Byla to povodeň? Zasypaly je eolické neboli větrné nánosy? Takových otázek jsou stovky. Proč byli zničeni Chetité? Kam se poděli Nazcané? Proč zmizela říše Mayů? Někdy jde o vnitřní problém, jindy vnější, přijdou války, změna klimatu či geologických podmínek. Proč zanikla západořímská říše? Většina historiků i archeologů sází na vnitřní rozbroje, ale zajímavá je i teorie, že příčinou bylo to, co jedli a pili. Měli totiž nádobí z olova a zvolna se trávili. Byly vyspělé civilizace i na místě dnešní Sahary? Jistěže byly! Příčinou jejich zániku byla klimatická a poté i geologická katastrofa, kdy všechno zasypal eolický materiál. A tak bychom mohli pokračovat do nekonečna.

Je nějaká událost či místo čekající na potvrzení existence objevem, u něhož byste rád byl?

Je toho víc. Naše země je geologicky velice pestrá. Na většině území jsou pevné staré štíty, ale například v jižních Čechách nebo na Českomoravské vrchovině jsou metamorfované horniny, změněné tlakem a teplem. Dodnes nevíme, jakého jsou stáří. Jestli jsou to metamorfované sedimentární horniny prvohor, nebo starohor.

To znamená, že za velkými objevy není třeba jezdit na druhý konec světa?

Ne bezpodmínečně. Víte, myslím, že každý objev je tak velký, jak velký jste vy sám a jak velké je úsilí, které objevu věnujete.


Zdeněk Kukal (85)

Český oceánolog, geolog a oceánograf, autor řady vědeckých i populárně-naučných prací. Vystudoval geologii na UK v Praze. Pracoval v Ústředním ústavu geologickém, dnes České geologické službě, kde byl v letech 1992–97 i ředitelem. Působil deset let v zahraničí, především v zemích jihozápadní Asie. Byl profesorem na univerzitách v Bagdádu a Kuvajtu a také hlavním geologem ve státní geologické službě Iráku. Na výzkumných lodích plul Atlantským oceánem, Perským zálivem i Černým mořem. Jeho kniha o oceánech je důležitou učebnicí oceánografie. V populárně-vědecké knize Záhada bermudského trojúhelníku, fantazie a skutečnost vyvrací legendy o údajně záhadných zmizeních v bermudském trojúhelníku.

Fotografie je také služba, říká český fotodokumentarista Karel Cudlín

Když se něco naučím, začnu se nudit, říká právník a dobrodruh Alexander Boldizar





Nejnovější články
Články odjinud
Starší články Lidé a Země