Chystáte se na výlet do Berlína a hledáte zajímavý tip? Potom nezapomeňte asi 40 km před Berlínem sjet z dálnice směrem na Wünsdorf. Právě do tohoto městečka a jeho okolí vtěsnal osud snad ta největší německá vojenská tajemství. Testoval se tu legendární kanon „Tlustá Berta“ a za druhé světové války i rakety „V“. To nejzajímavější ale je pod zemí.
V komplexu bunkrů s názvem Maybach I se v době druhé světové války nacházelo vrchní velitelství německé branné moci. Na zdejších chodbách klapaly podpatky generálů, jako byli Franz Halder nebo Heinz Guderian. Částečně podzemní prostory byly ve své době dokonale zamaskované a prakticky nezničitelné. „Všechny německé bunkry v této lokalitě přečkaly druhou světovou válku beze škod, přestože se 15. března 1945 staly terčem masivního amerického bombardování. Přesto se nám železobetonové komplexy nedochovaly v původní podobě.
V letech 1946–1947 jich Sověti většinu vyhodili do vzduchu. Bunkry totiž byly na seznamu vojenských objektů třetí říše, které měly být podle závěrů Postupimské konference zničeny,“ vysvětluje místní „bunkrolog“ Werner Borchert. Sovětská armáda si trochu pozdě uvědomila, že by mohla unikátní prostory využívat pro vlastní účely. Coby spojovací centrálu vrchního velitelství svých bojových sil v Německu tak Rusové alespoň přebudovali a využívali bunkr „Zeppelin“. V devadesátých letech ho opustili v pozoruhodně zachovalém stavu s množstvím vnitřního vybavení. Ani to se ale bohužel do dnešních dní nedochovalo.
„Zemská vláda v Braniborsku totiž vynaložila velké množství peněz na tzv. demilitarizaci tohoto bunkru. V praxi to znamenalo, že všechno, co připomínalo byť jen trochu přítomnost sovětských vojáků, bylo německýma rukama napřed rozkradeno a posléze skončilo na skládce nebo bylo odvezeno,“ rozčiluje se Werner Borchert. Stopa 60 000 tisíc sovětských mužů, žen a dětí, kteří žili ve vojenském prostoru Wünsdorf-Zossen, je ale samozřejmě dodnes nepřehlédnutelná. Pro občany NDR šlo o „zakázanou oblast“. Kvůli přímému železničnímu spojení s ruskou metropolí se Wünsdorfu říkalo „Malá Moskva“.
Dalším pozoruhodným místem je zdejší lesní válečný hřbitov, kde jsou pochováni vojáci z první světové války. Šlo hlavně o Indy, Západoafričany a Severoafričany, kteří bojovali v britské a francouzské koloniální armádě a padli do německého zajetí. Zemřeli vesměs ve zdejším zajateckém táboře. „Během první zimy byla nesmírně vysoká úmrtnost indických vojáků. Nebyli zvyklí na zdejší klima. Pak se podmínky v táboře přece jen zlepšily,“ popisuje někdejší starosta Wünsdorfu Werner Lese. Hřbitov je perfektně udržovaný a určitě stojí za to ho navštívit.
