Kýthira

Kýthira Zdroj: Profimedia.cz

Pohled na letovisko a pláž Kapsáli
Hlavní město Chóra
Klášter Moní Myrtidíon
Klášter Moní Myrtidíon
Kýthira
7
Fotogalerie

Kýthira: Turisty opomíjený řecký ostrov s autentickou atmosférou, kde si užijete klidnou dovolenou

Řecký ostrov Kýthira, ležící kousíček na jih od Peloponésu, na sebe příliš mnoho turistické pozornosti nestrhává. Je to škoda. Najít nepříliš daleko pevniny ostrov s tradiční řeckou atmosférou, to je dnes výhra. Navíc vás ani Kýthira nemusí vyjít nijak draho.

Kýthira byla vždycky trochu přehlížená. Už Afrodita, která se podle některých bájí u jeho jižních břehů poprvé vynořila z mořské pěny, jím pro jeho malé rozměry prý pohrdla a pokračovala ke Kypru. Ovšem na velikosti někdy nezáleží. To věděla i druhá kýthirská krasavice. Nebyla bohyně, ale pouhá lidská princezna. Anglická. Diana. Kýthira byla posledním místem, kde se těšila volnu a krásám moře, než odjela do osudné Paříže, aby v srpnu 1997 podlehla následkům autonehody.

A jak jsme ke Kýthiře přišli my? Z počátku jsme ji vůbec neplánovali. Po objetí Peloponésu jsme chtěli z Pirea přeplout na Krétu. Když jsme se blížili k přístavu Gýthio, vzpomněli jsme si na našeho známého, který na Kýthiru jezdil opakovaně a moc si ji chválil. A protože od roku 2016 byla zřízena trajektová linka Gýthio – Kýthira – krétský přístav Kíssamos, proč ji nevyzkoušet, vyhnout se hektickým Athénám, a ještě poznat ostrov, kde jsme nebyli? Můžeme jen doporučit, i když je pravda, že ferry jezdí jen třikrát týdně a s přepychovými velkými loděmi Anek Line jezdícími na Krétu z Pirea se nedá srovnat.

Loď přijela s hodinovým zpožděním. Ovšem díky opakovaným návštěvám Řecka víme, že skutečný řecký trajekt zpoždění mít musí. Jinak by nebyl řecký. Ionis byla navíc skvělá loď. Jednadvacet let stará a před zahájením provozu této linky dokonale zrestaurovaná. Všude fotky, obrazy, zrcadla, různobarevné stolky a sedadla a uprostřed haly ohromný bar s ochotným baristou. Hned u vchodu do pasažérské části přitahoval pozornost vysoký nástěnný obraz žehnajícího svatého: „Vítejte na řecké lodi.“ Když jsme po týdnu z Kýthiry odjížděli na Krétu, nastupovali jsme jediní a barista i členové posádky nám podávali ruku a vítali nás jako vzácnou návštěvu.

Jiný svět

Teď ale po necelých třech hodinách na Kýthiru teprve připlouváme. „Kam jsme se to vypravili?“ ptáme se sami sebe. Vždyť kromě světel přístavu není vidět nic. Auta vyjela a odfrčela do tmy, brzy zmizelo i ferry a my zůstali fascinovaně stát na rozlehlém opuštěném molu přístavu Diakoftí. To ticho! Nic! Nikdo! Hvězdy nad hlavou. Jen jeden kocour si přišel pro něco k snědku. Pro poznání ostrova je nejlepší vlastní doprava, my ji měli v podobě malého obytného auta (velké se na úzké ostrovní silnice příliš nehodí), ovšem auto se dá pronajmout přímo v přístavu, kde kromě pokladny a malé čekárny není nic jiného než právě ona půjčovna aut.

V okolí přístavu možná dáte za pravdu knižnímu průvodci, že ostrov připomíná víc Kyklády než Jónské ostrovy, ke kterým zeměpisně patří, i když administrativně spadá pod Pireus. Platí to ale jen tady a jen na první pohled. Na severu v soutěskách prýští prameny a tečou potoky, na kterých dřív pracovaly četné vodní mlýny, a o veliké platany a borovice není nouze. Bohužel v srpnu 2016 velkou plochu na severozápadě zničil rozsáhlý požár, při kterém podle slov místní policie zahynulo 23 obyvatel ostrova.

Jejich policejní auto kolem nás kroužilo dost dlouho. Párkrát jako by v rozpacích zastavilo. Nakonec nám bylo policie líto a vyšli jsme z obytky ven. Téměř s omluvou poprosili, zda by si mohli vyfotit naše pasy, když jsme tady mimo sezonu jediné obytné auto. „Zločinnost? Tady žádná není. Známe každého z 3100 místních. Je nás šestnáct a vystačíme se dvěma auty. Kam by taky nějaký zloděj nebo někdo podobný mohl utéct?“ popsali nám svůj rajský rajon. Přijedete-li sem v létě, policie asi tolik času na povídání mít nebude. Ostrov leží nepříliš daleko Athén, ale kromě srpna, přeplněného Athéňany utíkajícími z jejich rozpáleného města, je tady stále klid. To nám potvrdil i starší policista: „Jsem z pevniny a jsem tady už šestnáct let, kde jinde bych našel tak báječně klidné místo na život?“

Snídaně s požehnáním

Dostala nás hned první vesnice Avlémonas. Vlastně upravené pidiletovisko a přístaveček s pár tavernami (i když tak se dá na Kýthiře charakterizovat každé obydlené místo u moře). Kykladská architektura jeho nové části je dokonale zapasovaná do skalnatého břehu okolo úzké zátoky s četnými schůdky do křišťálové vody, místo si zaslouží opravdu podrobnou procházku, při níž vykoupání určitě neodoláte.

Nad dalším letoviskem, Kapsáli, se na kopci bělá správní středisko ostrova Chóra neboli Kýthira. Má celých 550 obyvatel! Určitě se nepokoušejte vjet do ní autem. Od rozlehlého parkoviště vede jeho hlavní, jediná delší a úzká ulice až do hradu z 13. století vládnoucího pobřežní krajině s nádherným rozhledem. Na závěr dne si dopřejte třeba nejkrásnější ostrovní klášter Moní Myrtidíon. Opuštěná krajina, v dohledu žádná vesnice, jen klášter ze 16. století, ve kterém dnes kromě světské rodiny jeho správců žije pouze jeden kněz-mnich. A kus od něho, nalepený na skalnatém pobřeží, svítí v zapadajícím slunci bělostný malý kostelík Ágios Nikólaos. Okolní lesy bohužel sežehl onen velký požár, ale keře během pár týdnů začaly od země obrážet a zeleň, i když jen nízká, brzy zakryje nejhorší černé zbytky.

Do kláštera jsme se vrátili i následující ráno. Tak nám učaroval svým tichem a keři myrty, podle které má své jméno. Správcová nás nejprve zve do kostela, u něhož zalévá kytky v květináčích a pak k sobě domů: „Musíte si dát kávu.“ Máme použít google překladač? Ale vlastně proč? Vždyť si rozumíme i tak. Hlavě rodiny je 82 let a jeho manželka mě objímá jako dávnou přítelkyni. Pak přichází kněz. K silné černé kávě dostáváme všichni tvrdý chléb, který pekárny speciálně upečou, pak rozkrájí a usuší. Máčí se v silné, hodně sladké kávě, to je tradiční místní snídaně. Navíc měkké sladké želé čtverečky lokumi (z ochucené vody a cukru). Na závěr piškot. „Kousek si musíte vzít, on ho požehnal,“ pobízí nás paní a ukazuje na popa. Když se pak na odchodu ve dveřích otočím, vidím, že kněz za námi posílá své požehnání.

Vítejte na našem ostrově

Následující noc jsme zůstali na pláži Limiónas v dobře chráněné zátoce s tamaryšky, nezbytným kostelíkem a sezonní tavernou, kterou nám doporučili policajti. Ráno u nás zastavuje pickup. Trochu se divíme. Proč k nám ten chlap se dvěma igelitkami v ruce jde? „Vítejte na našem krásném ostrově,“ říká anglicky a podává nám tašku citronů a mandarinek. Jeho ostrov je opravdu krásný. Z pláže jsme vyjeli vzhůru do Káto Chóra-Mylopótamós a nechali se unášet představami o životě tohoto dávného byzantského městečka v jeho zčásti opravených ruinách. V samotném Mylopótamu čekala procházka po zarostlé kamenné stezce podél náhonu k vodnímu mlýnu, zrestaurovanému do originální taverny.

Severnější Potamós, ostrovní druhé hlavní město, je obchodní centrum a každou neděli má trhy s místními produkty. Koláč z obdoby listového těsta plněný fetou a špenátem jsme samozřejmě před koupí dostali ochutnat. Místní víno, med, olivový olej i lokumi a sladkosti, to vše si člověk může koupit domů jako suvenýr. A zatoužíte-li po normálním supermarketu, i takový zde najdete. Jeden. Na křižovatce hlavních silnic spojujících letiště, přístav a obě „hlavní“ města.

Na severu ostrova se nedá vynechat tzv. Pomerančový pramen ve vesničce Karavás. Stačí někde na silnici zaparkovat a sledovat šipku. Stejně tak je milou povinností i bývalý trajektový přístav Agía Pelagía. Z něj je lepší dojít než dojet na zajímavou pláž Lagada u ústí zdola neprůchodné stejnojmenné soutěsky zvané též Barbarossa podle slavného piráta řecko-albánského původu. Na opačném konci soutěsky, ve vnitrozemí, kousek od Potamu, začíná procházka k Paleochoře, opevněnému městu duchů, opuštěnému a mimo civilizaci. Šipky zpočátku navedou na vyšlapaný chodníček, po většinu doby člověk klopýtá a zakopává o kameny přes dvě údolí. Ovšem pohled od zřícenin do dvousetmetrových srázů soutěsky Lagada stojí za to.

Prý i na dalších opuštěných místech jsou v noci vidět duchové. Myslím, že není třeba se jich bát. I oni by vám určitě řekli: „Vítejte na našem krásném ostrově.“


Levné ubytování

Na řeckých ostrovech zrovna lacino nebývá. Hledáte-li levnější ostrov, zabrouzdejte po internetu a vydejte se tam, kam vás nedoveze žádná cestovka. Pak sice nemá letiště, ale na všechny ostrovy se dostanete trajektem, nejčastěji z Pirea nebo ze sousedního většího ostrova či z přilehlého pevninského přístavu jako právě na Kýthiru. Pokud byste se však rozhodli pro romantický podzimní týden a věnovali trochu času i cestě na Kýthiru, pak budete mít ostrov jednak sami pro sebe, jednak poznáte, jak bezvadně se dá o ubytování smlouvat. Hotely budou sice z velké části zavřené, ale stačí sednout si do taverny někde ve vnitrozemí, protože nikde stejně není k moři daleko, objednat si třeba jen frappé a pak rozvinout téma room for rent (anglicky se všude domluvíte). Výsledkem můžete být víc než mile překvapeni.


Co ochutnat dobrého?

  • Souvlaki. Špíz na grilu, vepřový, kuřecí, jehněčí, většinou s hranolky.
  • Musaka. Vrstvy lilku či cukety, proložené mletým masem a brambory, zalité bešamelem a zapečené.
  • Feta. Slaný ovčí sýr. Lepší než balený pro sámošky je odkrojený z většího celku, např. u pultu lahůdek v samoobsluze. Pak pozor při skladování - pouští „vodu“.
  • Taramasalata. I v hotelu vás může překvapit tato až jedovatě fialová pomazánka. Původně šlo o pomazánku z nasolených jiker, často tresčích. Přidává se namočený bílý chléb, cibule, citronová šťáva, olivový olej a sůl. Poctivá pomazánka je slabě nahnědle růžová. Jedovatou barvu dělají umělá barviva.
  • Fasoláta. Speciální postní polévka z obřích bílých fazolí, vařená s rajčaty, mrkví, cibulí, petrželkou, česnekem a kořením. Mimo půst možno přidat i kousky masa, popř. zahustit jogurtem.
  • Jogurt. Tradiční jogurt je z ovčího mléka (popř. i trochy kozího), někdy se prodává v originálních hliněných miskách, které stojí za to odvézt s sebou domů. Nejčastěji se s ním setkáte v tzatziki: jogurt, nastrouhaná okurka, česnek, kopr, sůl, pepř.
  • Frappé. V řeckých tavernách znamená frappé totéž co nescafé. Může být teplé nebo studené, s ledem. Ke kávě dostanete sklenici nebo malou lahev vody. Pokud ne, lze pochybovat o autentičnosti zařízení. Doma si frappé připravíte v mixéru z ledu, plnotučného mléka a dobré instantní kávy.
  • Víno. Ve správné taverně dostanete i k pouhé sklenici vína malou porci mezedes: pár oliv, kousků fety nebo salámu, plátků rajčete a chlebových sucharů, nebo aspoň mističku oříšků. To se neplatí. Pokud ano, bar asi vlastní na pravé řecké zvyky ještě neadaptovaný cizinec.

Snímky si můžete prohlédnout v naší fotogalerii: