Capri

Capri Zdroj: Shutterstock

Faraglioni, skály u pobřeží ostrova
Lodě pro turisty už čekají v maríně...
Capri, Via Krupp
Capri, přístav v Tyrhénském moři
Vila San Michele Axela Muntheho
11
Fotogalerie

Ostrov Capri: Rajská zahrada v Tyrhénském moři

Ať už sem pojedete kvůli palácům římských císařů, nebo nadčasové vile filantropa Axela Muntheho, úchvatné Modré jeskyni, nebo prostě jen dobrým drinkům, ostrůvek Capri si vás zaručeně získá. Nevelká rozeklaná skála čnící z moře má zvláštní kouzlo. Zmocnilo se během času i mnoha slavných lidí, a tak se připravte, že tu rozhodně neušetříte.

Připlouvali jsme ke Capri lodí ze Sorrenta. Kymácela se ve vlnách na okraji Neapolského zálivu. Po pravé straně jsme přes hladinu sledovali Vesuv s tajemným mrakem nad ústím kráteru. To je obraz snů a člověk musí myslet na Pompeje a Plinia Staršího, který tehdy při výbuchu sopky zahynul v nedalekých Stabiích. Je to tajemný a dech beroucí záliv.

Jenže náhle nás ještě více zaujal cíl naší krátké mořské pouti. Před námi se jako zvíře se dvěma mohutnými hrby vynořoval ostrov Capri. Nejkrásnější z italských ostrůvků. Je to premiant ve své kategorii, neboť nelze poměřovat dvě hory, jež ční z moře, s ostrovními obry, jakými jsou Sicílie nebo Sardinie. Hned nám bylo jasné, že tohle veliké mořské zvíře nám zblízka ukáže přívětivější tvář. A také že ano. Pár desítek metrů od břehu již vidíme, že tento ostrov je vskutku spanilý krasavec.

Ostrov Axela Muntheho

Vydal jsem se na Capri kvůli knize. V troskách někdejšího buržoazního života mých prarodičů z matčiny strany jsem našel Knihu o životě a smrti. V dobách první republiky to byl ohromně úspěšný bestseller celé evropské smetánky a lepší střední vrstvy. Knihu, jež se v originále jmenuje Příběh San Michele (čteme „mikéle“), napsal švédský spisovatel a lékař Axel Munthe, který zasvětil mnoho let životu na tomto ostrově.

Capri objevil už v mladém věku, kdy v Paříži provozoval psychiatrickou a neurologickou ordinaci pro pacienty z lepších i nejlepších společenských vrstev. Vedle vydělávání peněz na paničkách s migrénou se ovšem také věnoval nejchudším pacientům a v blízké Neapoli pomáhal v boji s epidemií cholery. Na Capri pak našel útočiště před smutnými stránkami svého lékařského a filantropického poslání a naplno se tu oddával snění, pití vína a hledání římských artefaktů v milém ostrovním prostředí, jež se na počátku dvacátého století stále ještě více blížilo vesnickému životu. Až později se z většiny zdejších rybářů a sedláků stali hoteliéři a lodníci výletních bárek.

Jak již bylo řečeno, Capri jsou vlastně dva obří vrcholy vysoko nad mořem. Tyto vrcholy s vesnicemi Capri a Anacapri jsou v nižší části propojeny údolím, v němž vedle bílých vil najdeme i vinohrady a olivové háje. Axel Munthe koupil na stráni vedoucí z tohoto údolí do mnohem vyšší oblasti Anacapri pěkný pozemek. Byla tu jen zahrada, kterou zušlechtil, a pak ruiny starého zdiva s kaplí.

Munthe odkrýval hlínu a začal nacházet poklady. Nejprve krásné mozaiky z doby antického Říma a pak džbán plný římských mincí s portréty starých císařů. Pak s úžasem zjistil, že si koupil parcelu, na níž měl jeden ze svých dvou paláců samotný císař Tiberius, během jehož vlády žil Ježíš Kristus. V Tiberiově druhém a patrně mnohem větším paláci, dnes známém pod jménem Villa Jovis, vysoko nad vesnicí Capri, se ukazuje místo, kde císař stál a hleděl na moře, když právě v Jeruzalémě jeho vojáci Ježíše Krista ukřižovali.

Axel Munthe si toto místo dokonale zamiloval a začal zde s pomocí prostých a prý vesměs negramotných vesničanů stavět svůj nový dům, z něhož se pak radoval dlouhá léta téměř až do konce života. Při stavbě domu neměl údajně žádné architektonické plány a žádné nákresy. Vesničané mu stavěli dům „all occhio“, tedy jen podle oka. Když se ho jeho přítel švédský velvyslanec zeptal, v jakém stylu dům staví, tak mu odpověděl, že to se ukáže, až když bude postaven. Přesto o něm měl jasnou vůdčí představu: „Chci, aby můj dům byl otevřený slunci a větru a hlasu moře jako řecký chrám. A hlavně světlo, světlo, světlo ať je všude.“ Tak to stojí v jeho knize a tak to učinil.

Vila Axela Muntheho je jednou z mnoha atrakcí ostrova Capri. A jeho vznešenost a slohová čistota ukazují, že Italové mají estetiku v krvi a mohou klidně stavět rozlehlé vily „podle oka“. Lidé si sem přicházejí odpočinout a mnozí se zde také inspirují Muntheho životním a stavitelským stylem, v němž hlavní roli hraje neustálé vědomí obrovského prostoru všude kolem, protože přece „duše potřebuje více prostoru než tělo“. Tak to stojí v knize.

Tento příběh švédského filantropa završme výčtem jeho dalších životních lásek. Nebudeme ale mluvit o ženách. Ty měl Munthe dvě a kupodivu o nich nikde nemluví. Zato víme, že miloval psy. Kdykoli mohl, trávil s nimi svůj volný čas. Psí život má ovšem smutnou vlastnost: trvá krátce. A tak tu Munthe založil svůj psí hřbitov.

Pak měl také rád ptáky. O těch zpěvavých mluvil jako o operních pěvcích. Proto vstoupil s plnou autoritou do života italských ostrovanů, kteří měli ošklivý zlozvyk lovit stěhovavé ptáky, již si chtěli na kusu pevniny uprostřed moře odpočinout při svém dálkovém letu. Munthe vesničany přesvědčil, aby ptáky nechali letět dál. Od té doby je nad vilou ornitologická stanice s množstvím ptactva.

Když Munthe postavil svoji krásnou vilu nad dlouhými fénickými schody a ve stráni vysoko nad mořem, vybavil ji květinami, starožitnostmi a egyptskou sfingou, která z balustrády hledí na záliv. Zde sedával pod pergolou s výhledem na moře a popíjel zdejší víno Capri bianco nebo Capri rosso. I vy to tu můžete udělat stejně. Ten klid a obrovský prostor všude kolem vás zde stále mohou dokonale prostoupit.

Ostrov boháčů a celebrit

Capri už dávno není ostrovem prostých vesničanů, kteří ještě na počátku dvacátého století neuměli číst a psát. Dnes je to naopak ostrov, kde jsou všichni bohatí. Zdejší usedlíci jsou bohatí proto, že se umějí dokonale postarat o bohaté lidi, kteří sem neustále proudí z Neapole, ze Sorrenta a také na jachtách ze všech koutů světa. Jeden místní dobře situovaný obyvatel se mě ptal, kam odtud pojedu. Řekl jsem, že do Neapole. Skoro si odplivl a prohodil: „To nemyslíte vážně? K těm špindírům?“

Jen pro letiště tu není místo. A není tu dokonce místo ani pro auta. Jen místní občané tu jezdí svými malými autíčky a najdete tu ovšem také taxíky i miniaturní autobusy, jež neustále překonávají serpentýny v závratných výškách či úzké uličky ve vilových čtvrtích pod borovicemi a piniemi. Již za života Axela Muntheho sem jezdívali jednotliví příslušníci honorace z celé Evropy. Byli to ale nejprve spíše duchovní požitkáři a individualisté a ztratili se mezi cypřiši. Byl to kupříkladu Maxim Gorkij, který zde hostil dvě nám známé osobnosti. Tou první byl český profesor Tomáš Garrigue Masaryk a tou druhou Vladimír Iljič Lenin. Zachovaly se nám fotografie, jak zde Masaryk s ruským spisovatelem vedou bouřlivou diskusi či jak Gorkij hraje s Leninem šachy na terase nad mořem. Po Leninovi zde zbyl jakýsi nevábný menší pomník, pokud vím, jeden z mála Leninových pomníků v Itálii. Je to spíše jen kamenná deska s reliéfem a najdeme ji cestou k Augustově zahradě.

Na počátku dvacátého století se na Capri také objevili představitelé podnikatelské honorace. Nejslavnějším z nich je německý ocelář Alfred Friedrich Krupp, jenž trávil na Capri každý rok i několik měsíců. Tento syn legendárního zakladatele gigantické firmy dodávající ocel na železnice snad po celé Evropě se vyznamenal dvěma činy. Jednak tím, že převzal a pak posunul otcovu železářskou výrobu směrem k těžkým zbraním hromadného ničení, kterými vybavil říšskou armádu a podepsal se tak na kataklyzmatu první světové války. Druhým jeho „slavným činem“ byl homosexuální skandál, jenž měl jádro svého příběhu právě zde, na ostrově Capri.

V roce 1902 zveřejnil neapolský list Mattino upozornění, že v katolické Itálii se stává, že cizinec zatahuje místní chlapce do homosexuálních aktivit a že takové praktiky se odehrávají na Capri. List napsal tuto zprávu na základě bonzu místního učitele, kterého Krupp odvrhl, protože si našel jiného lektora italštiny. Na Capri bylo ale všeobecně známo, že Krupp udržuje vztah s místním holičem a hudebníkem Adolfem Schianim. A nejen s ním. Když jsem jednou plul kolem Capri malou lodí, tak mi osmdesátiletý lodník s nadšením ukazoval mořské jeskyně v útesech, kam si Krupp brával italské chlapce z Capri na orgie. Skandál se přenesl z italských novin do německého listu sociálních demokratů Vorwärts, jejichž redakce s rozkoší zveřejnila i usvědčující fotografie, aby názorně předvedla hloubku morálního úpadku jednoho z nejmocnějších továrníků. Případem se zabýval i samotný císař Vilém. Kruppova manželka zešílela a on po týdenním skandálu zemřel. Zřejmě se čestně zastřelil.

Tím se ostrov Capri zapsal do dějin bulváru a kompromitujících informací. Po Kruppovi ale zbyla na Capri pozoruhodná cesta vytesaná do skály, vedoucí k romantickému přístavu, a hlavně pláži Marina Piccola. Některé jeskyně Kruppových orgií jsou v dosahu nedaleko odtud lodí a je moc příjemné si je prohlédnout. Nejkrásnější z nich je Modrá jeskyně (Grotta Azzurra).

Od těchto časů se traduje pověst ostrova coby luxusního místa pro vyvolené. Není tu ani žádným velkým překvapením, když tady potkáte některou z hollywoodských celebrit nebo nějakou vyhlášenou modelku s italským fotbalistou.

Příroda, historie a lenošení

Capri je součástí Kampánského souostroví. Své jméno prý ostrov dostal podle latinského výrazu pro vilu „caprea“. Stejně přesvědčivě však zní informace z některých průvodců, že název pochází od latinského slova koza (caprarum) nebo divoké prase (kapros). Najdeme tu všechno, kozy i prasata, jen vil je tu nejvíce.

Capri bylo výletní destinací již v dobách římské republiky, kdy Kampánii osídlili zčásti Řekové a zčásti italické kmeny, jež si Římané podmanili. Capri bylo již tehdy rajskou zahradou a pro nebezpečně mocné Římany mělo jednu zásadní výhodu. Z mnoha míst je odtud výhled na moře, a to rovnou na všechny světové strany. Bylo tudíž jednoduché ohlídat, zda se odněkud neblíží nepřátelské lodě. Tuto vlastnost ostrova ocenil právě již zmíněný císař Tiberius, který si na nižší ze dvou hor postavil monumentální palác (Villa Jovis). Právě odtud má člověk dokonalý přehled o situaci na širém moři. Tiberiova paranoia nebyla zjevně bez opodstatnění. Řídil totiž odtud krvavou likvidaci spiknutí v hlavním městě říše.

Na Capri vplouváme skrze roztomilý přístav Marina Grande, a když nás nezahubí výprava Japonců svými selfietyčemi, tak se necháme unést záplavou květin na bíle omítnutých domech v olivových hájích. Do městečka Capri se dostaneme lanovkou, protože během příkrého pěšího pochodu vzhůru bychom vypustili duši.

Capri je půvabné městečko s krásnými kavárnami, bary a s restauracemi s oslňujícími výhledy na moře a na skály. Když přejdeme na opačnou stranu ostrova, tak se nám otevře nejprve výhled na úžasný středověký kartuziánský klášter Certosa di San Giacomo. Později spatříme ze stráně ohromné útesy, jež jako dva až tři solitéři ční vznešeně z moře nedaleko od břehu. Jmenují se Faraglioni. K těm nejhezčím zábavám patří proplout lodí branou v jednom z nich a hodně křičet do skalních stěn kvůli ozvěně. Moře je samo tak hlasité, že nebudeme nikoho rušit.

Kdo si chce vychutnat na Capri klidnější chvíle, měl by se zde ubytovat přes noc někde dále od centra městečka Capri, v němž probíhá někdy až příliš živá zábava. Většina hotelů má bazény, k nimž se chodí po dlouhých schodištích a u nich postává obvykle číšník s koktejly. Přirozeně že Capri je jedním z nejefektivnějších vysavačů vašich peněz. Množství butiků a značkových krámů a pestrá paleta skvělých restaurací a barů se o takový silný vír spolehlivě postarají. Proto dobrá rada na závěr: Neberte si sem marnotratné ženy, a už vůbec ne dospívající dcery. Anebo je sem vezměte, ale pak se ničemu nedivte.


Co musíte zažít na Capri

  • Objíždění ostrova pronajatou lodí či bárkou s lodníkem. Klíčová je návštěva Modréjeskyně  a proplutí branou v osamocených kyklopských útesech Faraglioni. Pozor, právě v těchto vodách vábily nymfy nešťastné námořníky svým zpěvem, aby je pak zabily.
  • Výlet na pláž do Marina Piccola. Ten je třeba zahájit hned brzy ráno, protože pláž mezi skalami je malinká. Je odtud krásný výhled na Faraglioni.
  • Mystický výlet do kartuziánského kláštera Certosa di San Giacomo,
    kde na vás dýchne středověk. Pak odtud pokračujte do blízké Augustovy zahrady, což je ráj botaniků.
  • Lenošení na Piazzetě v Capri, vznešeně pojmenované jako náměstí Umberta I. Není těžké se tu zapomenout při pohledu na krásné bílé domy a na průhledy ke skalám nad mořem. Kousek od vás stojí malebný kostelík svatého Štěpána a Hodinová věž.
  • Výlet na Anacapri a výjezd lanovkou na Monte Solaro nebo až ke špičce ostrova k jednomu z dvanácti zdejších Tiberiových paláců, k vile Damecuta se středověkou „saracénskou věží“, odkud je nádherný výhled na Ischii.
  • Zajděte si do Zahrady filozofů na planině Anacapri. Jde o stezku málo upravenou krajinou, jejíž okraje jsou osázeny majolikovými tabulkami se šedesáti citáty, od delfského orákula až po Annu Achmatovovou.
  • Vystoupejte k Tiberiovu hlavnímu paláci, který je tu znám pod jménem Villa Jovis. Za prudký výstup se odměníte překrásnými výhledy skrze borovice a nahoře u trosek vily se zamyslíte nad císařem, jenž tu stojí v zadumání právě ve chvíli, kdy v Jeruzalémě ukřižovali Krista.
  • Najděte si hotel s bazénem a výhledem na moře a nechte si nosit k lehátkudobrékoktejly. Tenhle zážitek vám po náročném pracovním roce zaručeně udělá dobře.
  • Zajděte si v městečku Capri do restaurací Verginiello nebo Mamma na jedinečné plody moře. Vynikající jsou v salátové úpravě. Dáte-li přednost výhledu, tak hned vedle je Ristorante Panorama.
  • Samozřejmě nezapomeňte navštívit Villu San Michele, kvůli níž jsem ostrov Capri před mnoha lety s radostí objevil.