nahoru

Za jedinečnými architektonickými skvosty jižních Čech aneb Tour de selské baroko

Richard Grégr1. listopadu 2018 • 07:20
Za jedinečnými architektonickými skvosty jižních Čech aneb Tour de selské baroko
foto: Richard Grégr

Na nádražíčku ve Lčovicích stojí lokálka sotva minutu. Jsme v kraji selského baroka. Ze Lčovic na trati Strakonice–Vimperk jsme si připravili „cyklokolečko“. Měří necelých čtyřicet pět kilometrů a vede přes nejzajímavější objekty selského baroka, malované statky s ozdobnými nápisy, pěkné brány i poutní cestu.

Pojedeme po vyznačených cyklotrasách. Největší stoupání čeká zpočátku, už za Libotyní cesta spíše klesá do Vlachova Březí a odtud přes Dolní Nakvasovice, Bušanovice, Předslavice do Jiřetic a nakonec do Volyně. Může to být i tip na výlet pěší a lze ho projet autem.

Dnešní Lčovice pronikly i do filmu. Právě tady na nádraží v roce 1980 režisér Podskalský natáčel hudební film Trhák s hvězdami tehdejšího filmu a hudby. Dnes už tady nikdo ani neslouží. Ostatně na této železniční trati je „slavných“ nádraží více. V Hošticích zase natáčel Troška své Slunce, seno a pár facek. A typická architektura upoutala filmaře častěji. Třeba místo Kovandova statku v Putimi použili jiřetický statek v č. 4 i ve filmu o Janu Cimburovi z roku 1941.

Rohlík i žejdlík

Nedaleko lčovického nádraží se před námi zvedá kopec Věnec s keltským hradištěm, šlapeme však po silnici do kopečka na Zálezly a pak dál na Kovanín. Dávná hospoda v č. p. 15 už nemá valbovou střechu, ale přehlédnout ji nelze. Na straně do silnice tady stále vidíme na zdi reliéfy rohlíku, půllitru či holby, láhev, žejdlík. Dva měsíčkové sledují, jak dvojice andělů podpírá kalich. Z nápisu zůstal jen horní řádek: RENOWACI STALO SE WISTAWENI ROKU STAL, ten druhý, připomínající rok „vystavení“ 1843, je zamalován.

Jihočeské Kestřany: Malá obec na Písecku skrývá zámek a dvě tvrze

Nápisy jsou typickou ozdobou staveb legendárního zedníka a štukatéra Jakuba Bursy. Jeho stavby dýchají jakousi romantikou a neobvyklostí. Jako by přišly zdaleka, z jiného světa, kde není zla ani spěchu.

Bursův kraj

Legendy o Jakubu Bursovi vyprávějí, že stavěl bez znalosti plánů, v podstatě intuitivně. Prostě přišel na místo, kde měla stát chalupa, načrtl na zemi, co kde bude stát, a parta zedníků se dala do práce. Každý týden je pak v hospodě vyplatil, počastoval a v pondělí se začínalo znovu.

Čertovy hlavy: Vyražte na trek na Kokořínsko a objevte „český Mount Rushmore“
Markéta a Michael Foktovi 25. ledna 2018 • 11:47

Čertovy hlavy: Vyražte na trek na Kokořínsko a objevte „český Mount Rushmore“

Narodil se 21. červen­ce 1813 v Dolních Nakva­sovicích č. p. 17 jako prvorozený syn chalupníka Jana Bursy a jeho manželky Anny. A přestože se později přestěhoval do Vlachova Březí, kraj mezi Volyňkou a Blanicí se stal jeho životním prostorem. Tady žil i tvořil. Zemřel 19. srpna 1884 ve Vlachově Březí. Podobných zedníků pracovalo v kraji několik. Jakub Bursa vynikal typickými ozdobami, dnes bychom řekli štukatérskou prací, která jeho typické stavby povyšuje na umění, jež k nám zaznívá z dávných časů vzdálenou laskavostí a vstřícností. Stavěl v okruhu zhruba 15 km, kam stihl den co den dojít pěšky…

Kdo se kamene dotkne…

Ze silnice v Kovaníně do lesa k Budilovu se asfalt na krátký úsek ztratí a zůstane široká lesní cesta. Nepřehlédneme tabulku s nápisem Královácký kámen. Tady byla hranice zdejší královácké rychty, kterou spravoval rychtář. Na kameni najdeme vytesána mučicí znamení – sekeru, kolo… Jasným způsobem určovala, co se stane provinilci, jenž by kámen posunul a provinil se proti místnímu právu. Ostatně to nejlépe určovala i průpovídka: „Kdo na budilovské pastvy sáhne, na kámen tento hlavu nahne!“

Za křesťanskými tradicemi na Chodsko aneb Osudné Petříkovo čtvrteční odpoledne

Silnice mírně stoupá až do Radhostic. Také tady stojí hospoda v č. p. 23, hned proti kapličce. Ze statku v čísle 18 už mnoho bursovského nezbylo, hospoda s fasádou Jakuba Bursy je docela zachovaná. Nad vchodem jsou ze štuky lvi, ovšem majitelé protestují proti fotografování. „Měli jste si chalupu kdysi koupit…“ A tak jen zdáli zahlédneme dva anděly nad vchodem a pohlédneme na zadní štít stavení.

Tři stavby libotyňské

Silnice už mírně klesá. Před námi je Libotyně. Tady se dochovaly tři bursovské stavby. Od kapličky Panny Marie sjedeme dolů po cestě, jež nás dovede až na konec obce k lesu, kde stojí kovárna v čísle 24. Patří k nejlépe dochovaným stavbám Jakuba Bursy, který se na čelní fasádě mezi rostlinnými motivy podepsal svými počátečními písmeny – GB. Nechal si ji postavit kovář Tomáš Kouba; Bursa tady sice uvádí „Renowace 1842“, ale šlo o novostavbu. Zajímavé je uvedení čísla popisného jako Ruo 24. Z tehdy užívaného slova Numero vzniklo chybnou výslovností RUMERO a z toho i uvedená zkratka. Kovářský mistr už o šest let později kovárnu přenechal jinému kováři – Šimonu Volduchovi – za 446 zlatých konvenční měny, ale jeho iniciály TK i se znaky kovářského řemesla se na štítě jeví dodnes.

Sluneční hodiny v Čechách: Historický architektonický prvek, který nás donutí k zamyšlení

Vracíme se. U mostku přes potok je na průčelí nový nápis: RENOVACE 2009. Ano, Bursovo dílo inspiruje i po půldruhém století. Libotyňští sousedé se tenkrát rozhodli vydat peníze získané od kováře Kouby za prodej pozemku pod kovárnou na stavbu kapličky. Plány připravil zednický mistr a schwarzenberský stavitel ve Vimperku Josef Štěpán hned L. P. 1842. Ale původních šedesát zlatek bylo málo, sousedé proto prodali kus pastvin. Kaplička Panny Marie i se zvonicí tady vedle a pod silnicí stojí dodnes. Zdobil ji věřící Bursa. Na průčelí si poradil po svém s biblickými písmeny IHS, která bývají překládána třeba jako „Ježíš, hříšných spasitel“, ozdobil je srdcem, přidal různé rostlinné motivy, spirály. A povšimněte si jemných, ušlechtilých ozdob bočních okének…

Jak asi vypadala tehdy stavební parta? Na kapličce mimo vedoucího Štěpána zedničili čtyři muži, jeden mistr tesař a jako fasádník Jakub Bursa. Tam, kde byl mistrem sám, stačili mu dva kladeči, jeden nádeník či podavač a jeden maltář. Takovýhle kolektiv se dal dohromady na sezonu…

Pustina v Podkrušnohoří aneb Vydejte se do míst, kde se natáčela temná česká detektivka

Mistr Jakub zdobil i Dudákův statek v č. 6. Kromě pěkné brány se sloupky najdeme na průčelí statku tzv. Arma Christi, předměty připomínající události kolem Ježíšova ukřižování. Statek patří k nejznámějším i nejdůležitějším pracím zednického mistra Jakuba Bursy.

Do Vlachova Březí

Zpátky na kolo! Před námi je pětikilometrový víceméně sjezd do Vlachova Březí. Objevuje se slunce a záhy i Vlachovo Březí se žlutým barokním kostelem Zvěstování Panny Marie. Kousek pod kostelem na radnici Bursu připomíná pamětní deska. A v turistickém informačním středisku, které žel není otevřené o víkendu, si lze koupit turistickou mapu zaměřenou právě na bursovské památky i další literaturu. Zajímavá je kniha Ondřeje Fibicha Jakub Bursa a jihočeská venkovská architektura.

Jak si zpestřit návštěvu Znojma? Vydejte se po kozích stezkách na blízké Hradiště!

Bursa pracoval i na zdejší křížové cestě. Hned pod ní na hřbitově postavil a vyzdobil márnici lebkou a hnáty a letopočtem L. P. 1868. A poslední dochované dílo na naší cestě najdeme v Pražské ulici č. p. 21, zdejší rohová kovárna je snad ještě učňovské dílo tohoto stavitele a zedníka-umělce, jak ho pojmenovávají v Dolních Nakvasovicích…

V mistrově rodné vísce

Máme to sem zhruba čtyři pět kilometrů. V Dolních Nakvasovicích se mistr Jakub narodil. Chalupa ve svahu s číslem popisným 17 už ovšem dávno neexistuje. Ale místní si svého rodáka považují. Je po něm pojmenována hlavní ulice, tedy průjezdní silnice, a na obrovském balvanu ho připomíná kovová deska. Opodál v zatáčce pak č. p. 9. Na starých fotkách ze šedesátých let je statek vážně poškozen. Dneska je už rekreační objekt opravený a majitelé nám s pochopením odjedou s autem, aby nerušilo na fotkách. Na štítu vidíme opět Arma Christi, na protější sýpce, pod větracím otvorem ve tvaru srdce, nápis STALO SE NOWE WISTAWENI ZA WRANCE TWRZICKIHO ROKU 1847 ukazuje, že přepis jména stavebníka Františka Tvrzického tehdy nebyl ustálen. A tak Franc býval třeba Wrangi, Wranci…

Za pozůstatky našich slovanských předků aneb Příběh tajemného balvanu

Také dolnonakvasovičtí hasiči se inspirovali místními stavbami. A přestože jejich nápis BOHU ČEST, VLASTI ZDAR, OHNI ZMAR na hasičské zbrojnici s letopočtem 1930 a znaky „hasičského řemesla“ vznikal asi osmdesát let po Bursovi a postrádá jeho ovály a lehkost, je to hezké připomenutí lidových tradic.

Cyklotrasa by nás hnala přes Benedu, ale my si to do Bušanovic zkrátíme po silnici. Mezi místními statky upoutá číslo 24.

Dvě předslavické brány

Tady, v Předslavicích, jsou pod kostelem dvě brány. V čísle 4 u Malinů a v č. p. 18 u Blumů. Sedláci rodu Malinů tady sídlili již před rokem 1655. Barokní štít brány zdobil Bursa v roce 1848. Dnes tady čteme „ni tomu domu wistawel sem newim komu gedine samemu panu bohu LP 1848. Čislo 4“. Během let v textech i malbách docházelo k úpravám. Pro nové generace mohl být původní text nesrozumitelný. Nejspíše do oprav v roce 1888 původní název zněl trochu nostalgicky: „Pozehnani tomu domu wistawel sem newim komu gedine samému bohu LP 1848.“ A také dnešní svatý Václav ve výklenku mohl být v bursovských dobách spíše tehdy uctívaným sv. Janem Nepomuckým či sv. Floriánem, chránícím před požárem... Ostatně i v Bušanovicích se z č. p. 24 stalo 27.

Cesta do minulosti plná tajemství. To je návštěva poutního kostela na Zelené hoře

A roky poznamenaly i bránu u Blumů, kde voluty částečně zmizely v pozdější přístavbě. Tady bylo 1. května 2017 otevřeno Muzeum venkovského života.

Zajímavé chyby

Zdejší stavby selského baroka i s výraznými díly Jakuba Bursy ovlivňovaly české umění. Okouzlený Ladislav Stehlík je nemohl minout při svých toulkách Zemí zadumanou, stejně jako volyňský rodák z pekařské rodiny, malíř Maxmilián Boháč. Dnes tady, v Jiřeticích, nenajdeme na zaasfaltované velké návsi rybníček s kapličkou a zástupem hus známý právě z Boháčova obrazu. Na jeho konci ho ohraničují dva statky, č. p. 4 a 12, s barokními štíty. Autorství Jakuba Bursy na obnovené modře natřené čtyřce z roku 1843 se považuje za jisté; pravděpodobně stavěl čtyřku a o devět let později i dvanáctku, která je dnes v podstatně horším stavu. Impozantní jsou právě dlouhé nápisy s jeho chybami. Vznikaly v době, kdy písemný český jazyk nebyl ustálen, nebylo jasné, kdy psát „i“ a kdy „y“, ostatně do čtyřicátých let předminulého století se „J“ psalo jako „G“ a místo „v“ „dvojité W“, dnes typické pro polštinu. Slova oddělují tečky, někdy nebývají oddělena vůbec.

Blíží se konec výletu. Cyklista už toho má plné zuby. Šlapat, rozhlížet se po budovách, fotit. Ještě zbývá pár kilometrů do Čepřovic a za Litochovicemi je poslední stoupání, pak už následuje dlouhý sjezd až do Volyně. Vynechali jsme hrad Helfenburk a tři kilometry nad Volyní i Zechovice. I když tady Jakub Bursa ne­tvořil, také stojí za to. Tak snad příště.

Petrovské „plže“. To jsou unikátní vinné sklepy poblíž Strážnice
Historický přechod přes Svratku: Krytá lávka v Černvíru stojí již 300 let

Richard Grégr




Starší články Lidé a Země