1) Ve světě žraloků

1) Ve světě žraloků Zdroj: Markéta a Michael Foktovi

2) Pyramidy v rytmu moderny
3) Zapomenutá metropole
4) Víno mnichů
5) Po rybářských stopách
6) Teleport do minulosti
10
Fotogalerie

Francouzský jih jménem Okcitánie: 10 tipů pro vaší dovolenou

Ochutnejte víno mnichů, vydejte se po stopách rybářů a nakonec se nechte teleportovat do minulosti. Tohle všechno vám umožní okcitánské pobřeží.

1) Ve světě žraloků

V přímořském městečku Le Grau-du-Roi můžete poznat obyvatele Středomoří i tropů, aniž byste si namočili jediný čtvereční centimetr kůže. V mořském akváriu Seaquarium na vás čeká přes tři sta druhů ryb a dalších obyvatel slaného živlu. Ve středomořské části cení zuby dvoumetrové murény a svýma komorovýma očima vás pozorují chobotnice řešící experimentální úlohy v bludišti stejně dobře jako kočky či potkani. Část věnovaná korálovým mořím přímo vybuchuje barvami v podobě klaunů, klipek, čtverzubců a dalších elegánů útesu. Největší bombou je však nově otevřená expozice „Requinarium“. Milion litrů vody, třicet druhů žraloků a rejnoků a nádrž přes dvě patra budovy je zkrátka něco, co se jen tak nevidí.

2) Pyramidy v rytmu moderny

Kdyby se chtěli předkolumbovští Američané rekreovat v Evropě, zaručeně by zamířili do La Grande-Motte v oblasti Petite Camargue. Cítili by se tu totiž jako doma. Městečko zaměřené na letní rekreaci sice vyrostlo kompletně na zelené louce v šedesátých a sedmdesátých letech dvacátého století, architekt celého díla Jean Balladur se však nechal inspirovat prastarými pyramidami, jež stojí třeba v mexickém Teotihuacánu. Na 750 hektarech plochy přidal k pyramidovým hotelům i jachetní přístav, park a kemp. Celé místo je unikátní svou architektonickou jednotností a stojí za krátkou návštěvu, i když se nebudete chtít připojit k těm dvěma milionům turistů, kteří tu každý rok tráví dovolenou.

3) Zapomenutá metropole

Katedrále svatého Petra a Pavla v Maguelone se dnes s humorem přezdívá „Cathédrale des Sables“, tedy Písečná katedrála. Stojí tiše na písečné šíji mezi mořem a pobřežní lagunou Étang de l’Arnel jižně od Montpellieru. Kdysi to skutečně bývalo hlavní město celé oblasti a sídlo biskupů, než je výboje pirátů a kardinála Richelieua donutily přesídlit právě do Montpellieru. Dnes svatostánek s novými mozaikovými okny s motivy mořských vln obklopují borovice, vinice, zátoky s rybářskými sítěmi — a samozřejmě dlouhé písečné pláže, podle nichž získal svou přezdívku. O stavbu se stará spolek Compagnons de Maguelone, díky němuž si tu můžete užít třeba ochutnávku vína nebo červnový hudební festival.

4) Víno mnichů

Po příjezdu do kláštera Fontfroide, ležícího 15 kilometrů na jihozápad od Narbonne, můžete ochutnat víno z okolních vinic oblasti Cobrières ještě před prohlídkou areálu, který cisterciáčtí mniši definitivně opustili už před sto lety. V devadesátých letech tu na místě hřbitova vzniklo rozárium s třemi tisícovkami růží a celý areál je přístupný díky skupině umělců, kteří ho koupili v dražbě a zachránili před chátráním. Klášter byl založen už na přelomu prvního tisíciletí a v době křižáckých výprav proti katarům sloužil jako oáza „pravé“ katolické víry. Dnes jsou klášterní terasové zahrady oázou klidu a odpočinku v zeleni.

5) Po rybářských stopách v Sète

Rybářská atmosféra prostupuje Sète do morku kostí. Jedním z nejkrásnějších způsobů, jak město poznat, je plavba po kanálech „francouzských Benátek“ na lodi s otevřenou střechou, jež pasažéry zaveze i do laguny Étang du Thau přímo mezi ústřičné plantáže u vesničky Bouzigues. Kdo si chce užít námořnickou atmosféru suchou nohou, může navštívit sètoiský maják na Môle Saint-Louis nebo bývalý rybářský trauler Louis Nocca trvale zakotvený na nábřeží generála Duranda (quai Général Durand), který je přeměněný v plovoucí muzeum i s několika mořskými akvárii na palubě.

6) Teleport do minulosti

Na břehu laguny Étang de Canet v oblasti Canet-en-Roussillon u Perpignanu můžete na vlastní kůži zakusit, jak tu ještě před sto lety žili místní rybáři. Deset chýší je postavených povětšině z naplaveného dřeva a střechy mají z rákosu nasekaného v pobřežních mokřadech. Každá z nich má malou komůrku na skladování rybářského náčiní, o málo větší ložnici a jedinou další společnou místnost. Zdánlivě chatrné stavby jsou překvapivě odolné proti vodě i větru a při dobré péči můžou vydržet celé čtvrtstoletí. Uprostřed vesnice stojí ústřední chata, kde se rybáři scházeli a vařili hustou polévku z úhořů zvanou bouillinade. Kromě hadovitých ryb v ní plave i sádlo, česnek, pikantní papričky a brambory. Všechno se navrství do velkého hrnce, zalije vodou a nechá vařit na ohni.

7) Zachráněný středověký skvost

Opevněnému městu Carcassonne, kam dnes míří statisíce turistů, hrozila ještě v polovině devatenáctého století totální devastace. Pak se do věci vložil architekt Eugène Viollet-le-Duc a zahájil obsáhlou rekonstrukci. Co na tom, že se dopustil několika chybek — třeba na střechy věží použil tmavou břidlici, která se jinak používá spíš v severské Bretani. Výsledek jeho snah se i tak dostal na seznam kulturních památek UNESCO, a zcela právem. Zachovalé opevnění zdobí přes padesát věží a uvnitř hradeb trůní centrální hrad chráněný příkopem. V uličkách uvnitř citadely se můžete snadno ztratit stejně jako v deskové hře, jíž se Carcassonne stalo předlohou. S vlastním nalezením ale nespěchejte. Užijte si zdejší atmosféru i obchůdky s tradičními produkty.

8) Trek na hraně a adrenalin s větrem v zádech

Útesy u vesnice Leucate spadají k moři z výšky několika desítek metrů. Procházka zdejší chráněnou oblastí je doslova zážitek mezi nebem a zemí. Cestou můžete obdivovat i červeno-bílý maják (Phare) du Cap Leucate z roku 1950, vysoký dvacet metrů, jehož světlo je na moři vidět do vzdálenosti skoro čtyřiceti kilometrů. Držte se však na silnici — maják je nepřístupný a bránu hlídá pes. Odvázat se však můžete na okolních plážích, které jsou díky pravidelnému větru tramontana, foukajícímu skoro 300 dní v roce, rájem windsurfingu, kitesurfingu a dalších aktivit vyžadujících vítr do plachet.

9) Nekonečný roh hojnosti

Když se mě někdo zeptá na věci, které bych doporučil, restaurace to bývají jen zřídka. V tomto případě si však nemohu pomoct, protože v hodování na langustách, pršutech a grilovaných masech vidím do očí bijící srovnání mezi českým a francouzským přístupem k věci. Koncept „sněz, co můžeš“ u nás není nic neznámého. V restauraci Les Grands Bufetts v Narbonne ho však pozvedli na úroveň pro nás neuvěřitelnou. V secesně pojatém interiéru zdobeném uměleckými díly celá jedna místnost přetéká mořskými plody, v další se směje padesátka sýrů a třetí zdobí tolik sušených šunek, že si člověk připadá jako v červeném lese. Ochotní kuchaři vám obratem ruky připraví kraby, bifteky či humry tak, jak si řeknete. To vše v přepočtu za 900 korun v zemi, kde i restauratéři chtějí mít na výplatní pásce trojnásobně vyšší částku než u nás. V Praze by se mohli učit, jak vytvořit ambientní atmosféru!

10) Plavba po unikátu UNESCO

Francouzský šlechtic Pierre-Paul Riquet řešil v sedmnáctém století zapeklitý problém, jak vypálit rybník Španělům. Cílem bylo dopravovat po vodě zboží z Atlantiku do Středomoří a vyhnout se oklice přes Gibraltarský průliv. Výsledkem je skoro 250 kilometrů dlouhý Canal du Midi, vedoucí z Bordeaux do Sète na pobřeží Středozemního moře. Jako perlový náhrdelník spojuje Toulouse, Carcassonne, Béziers a další architektonické perly. Odbočka vodní cesty vede i do Narbonne. Unikátní dílo se dostalo i na seznam kulturního dědictví UNESCO. Dnes se většina zboží přepravuje po železnici a kanál představuje vodácký zážitek na druhou. Ročně po něm propluje deset tisíc turistických lidí a jejich posádky si z překonávání třiašedesáti zdymadel dělají nezapomenutelnou dovolenou.