nahoru

Ašchabat: Monumentální památníky turkmenské metropole

LENKA KABRHELOVÁ24. srpna 2018 • 17:20
Ašchabat: Monumentální památníky  turkmenské metropole
foto: Profimedia.cz

Je horké podzimní odpoledne. Víkendový klid v Ašchabatu ruší jen šum jedné z mnoha fontán, které osvěžují rozpálený vzduch. Stojím před Památníkem neutrality, jednou z dominant turkmenské metropole. Věži vévodí obří 12metrová otáčivá zlatá socha zesnulého prezidenta Saparmurata Nijazova.

Právě za autoritářské vlády tohoto muže, který si nechal říkat Turkmenbaši, vůdce všech Turkmenů, se postsovětská republika proměnila prakticky v izolovaný pouštní ostrov, kam měli zahraniční novináři až na občasnou výjimku vstup zakázán a i turisté se mohli pohybovat pouze pod dohledem. Mramorové paláce, zurčící fontány, zelené parky – stavební horečka, živená obrovskými příjmy z prodeje ropy a zemního plynu, pomalu proměňuje město ve výkladní skříň, která má konkurovat nejedné moderní perle Perského zálivu.

Autem do Tádžikistánu: Expedice k jezeru Kulikalon do samého srdce Fanských hor

V Ašchabatu vyrůstají jako mávnutím kouzelného proutku nové hotely, vládní budovy, ale i množství bizarních památníků, které mají upomínat na turkmenský „zlatý věk“. „Památník neutrality, Památník nezávislosti, Muzeum prvního prezidenta, Muzeum pšenice, Stezka zdraví,“ poklepává průvodkyně v Národním muzeu, které se také ještě blyští novotou, ukazovátkem na vitríny s fotografiemi zářících staveb. Turkmenští činovníci neskrývají svou hrdost na nové pamětihodnosti, jež by podle turistické příručky pro hrstku západních cestovatelů, jimž se do Turkmenistánu podařilo dojet, mohly spíš kandidovat na titul „nejabsurdnější památka“ či „nejokázaleji promrhané peníze“.

Žít „tady a teď“. To je životní motto většiny Uzbeků
Peter Hupka 31. října 2017 • 13:55

Žít „tady a teď“. To je životní motto většiny Uzbeků

V jedné z restaurací uprostřed starší sovětské zástavby, pulsující na rozdíl od pustých mramorových čtvrtí životem, se ptám místních, jak oni vidí změny, jimiž město prošlo v posledních letech. Nové silnice, školy, domy i divadla si vesměs pochvalují, i když připouštějí, že třeba právě kvalitní bydlení zůstane pro většinu nenaplněným snem. Do mikrofonu to ale nahlas nikdo říct nechce. Většina obyvatel pouštního státu žije ve strachu a otevřeně se mluvit bojí. Turkmenistán zůstává i za vlády nového prezidenta Gurbanguly Berdymuhamedova zemí, kde se nesouhlas, ale mnohdy i obyčejná otázka, tvrdě trestají.

Vachánské údolí: Ráj horských velikánů a pohostinných obyvatel pod vrcholem Karla Marxe
V zemi krále Kašpara: Vítejte v nejvýchodnější íránské provincii Sístán

LENKA KABRHELOVÁ




Diskuse ke článku

 

Starší články Lidé a Země