nahoru

Manželé Foitovi: Odjeli do Afriky na devět měsíců a vrátili se po jedenadvaceti letech

Michaela Mysha Košťálová19. srpna 2018 • 11:30
Sochař František Vladimír Foit odjel se svou ženou do Afriky původně na devět měsíců. Inspirací mu byli příslušníci tamních kmenů, jejichž plastiky modeloval. Foitovi nakonec v Africe zůstali dvacet let.
Sochař František Vladimír Foit odjel se svou ženou do Afriky původně na devět měsíců. Inspirací mu byli příslušníci tamních kmenů, jejichž plastiky modeloval. Foitovi nakonec v Africe zůstali dvacet let.
• foto: 
archiv muzea Telč

Osud je vrtkavý a neštěstí nechodí po horách, ale po lidech. Když se manželé Foitovi v roce 1947 chystali na cestu po Africe, plánovali tam zůstat asi devět měsíců. Nakonec se vrátili po jedenadvaceti letech. Často jim šlo o život, místo dítěte měli opičku, jihočeský domek vyměnili za hliněnou chatrč.

Když jsem před několika lety jela do Telče poprvé, Irena Foitová ještě žila. V malém, prostém bytě, vyzdobeném zašedlými fotkami manžela a afrických přátel, mě uvítala vitální jednadevadesátiletá paní. Vlasy měla úplně bílé a obličej tak rozzářený, jako by z něj sálalo africké slunce. Pamatuji si, že mi nabízela čaj s mlékem a říkala: „Takhle jsem ho musela pít v Africe, to byla jedna z věcí, na které jsem si dlouho zvykala. Nevadilo mi žít roky ve stanu nebo chalupách, prodírat se pralesy a večeřet na zemi. Jen ten čaj mám přece jen radši s rumem.“

Cesta za kmenem Pygmejů do srdce Afriky: Nejmenší z malých
Milan Daněk 16. srpna 2017 • 13:52

Cesta za kmenem Pygmejů do srdce Afriky: Nejmenší z malých

Za manželů Foitových byla Afrika kontinentem kolonií. Do dnešních dnů se mnohé změnilo, dost toho ale zůstává při starém. Primitivní podmínky, chudoba a jak říkala paní Foitová, „necivilizace“. „Naučili jsme se mít jiné životní priority, než je trendem v západním světě. Neexistovalo nějak se pěstit, všechno ubíhalo přirozeně, stylem afrického života,“ vzpomínala a mně se zdálo, že se jí ve tváři zračí klid a moudrost. Na Telčsko, odkud pocházel její manžel, se vrátila až na stará kolena.

Město TelčMěsto Telč

Měli nás za lidožrouty

Irena Foitová se uvelebila v křesle, nalila mi další šálek čaje a pokračovala ve vyprávění. Do Afriky se vydala roku 1947 se svým manželem, sochařem Františkem Vladimírem, který získal grant ministerstva kultury na devítiměsíční studijní pobyt, z nějž měl přivézt plastiky příslušníků přírodních národů. „Manžel modeloval a já mu pomáhala,“ vyprávěla paní Foitová, „rychle jsem odkoukala hodně výrazů a i když jsme si s domorodci nerozuměli ani slovo, dokázala jsem je navigovat - hlavu trochu doprava, sklonit a podobně.“

Cesta za kmenem Pygmejů do srdce Afriky: Ta naše písnička Bambutijská

Jak se to stalo, že Foitovi nakonec na černém kontinentě zůstali místo necelého roku přes dvacet let? „Manželovy práce jsme posílali do belgické části Konga, a tam vyvolaly modely černošských obličejů vzpouru. Místní považovali plastiky za odříznuté skutečné hlavy a nás za lidožrouty. Z běsnícího davu mě zachránila jedna Američanka.“ V Kongu se tehdy shromáždil dav patnácti tisíc lidí a belgická koloniální správa nevěděla, jak zakročit. Nakonec byli Foitovi obviněni z šíření myšlenky komunistického režimu a izolováni v buši. Paradoxně mezitím v Československu proběhl převrat a manželé doma přišli o všechen majetek. Nebylo cesty zpátky.

Sochař František Vladimír FoitSochař František Vladimír Foit

„Jednou se za námi zastavil konzul československé ambasády s žádostí, abychom mu dali pasy, že nám je v Československu prodlouží. Dopadlo to tak, že už jsme nikdy neviděli ani konzula, ani pasy,“ vzpomínala Foitová. Následovala dvě desetiletí mimo Evropu. Navzdory tomu, co Irena Foitová v Africe prožila, na ni vzpomínala s láskou: „Cestovali jsme, spřátelili se s Pygmeji, od kamarádů dostali opičku, co pak všude jezdila s námi. Ničeho nelituji, je to běh života. Někdy to jde těžko, ale žít se dá všude.“

Cesta za kmenem Pygmejů do srdce Afriky: Pavel Šebesta - český otec Pygmejů

Na konci 60. let se Foitovi rozhodli vrátit se zpátky do Evropy. Měli však dvě podmínky: vystavení celoživotní práce a jistotu důchodu. Československo jejich požadavky odmítlo akceptovat, tak se rozhodli vydat do tehdejší Jugoslávie. František Vladimír Foit však v době organizace stěhování zemřel, a tak se do Evropy vrátila jen Irena. V Telči, která jí byla tak blízká v prvních letech šťastného manželství, se zase usadila až v polovině devadesátých let. V roce 2005 tu zemřela.

 

Cesta za kmenem Pygmejů do srdce Afriky: Konečně lovci
Milan Daněk 16. srpna 2017 • 14:15

Cesta za kmenem Pygmejů do srdce Afriky: Konečně lovci

Podivná tradice Hererů: Za svobodou v uniformách katů
TOMÁŠ LINDNER 19. ledna 2018 • 12:14

Podivná tradice Hererů: Za svobodou v uniformách katů

Michaela Mysha Košťálová




Diskuse ke článku

 

Starší články Lidé a Země