Cesta za poznáním starobylého Íránu: Kouzlo perských bázárů | Reflex.cz
nahoru

Cesta za poznáním starobylého Íránu: Kouzlo perských bázárů

Jiří Sladký6. srpna 2018 • 07:20
Cesta za poznáním starobylého Íránu: Kouzlo perských bázárů
foto: Jiří Sladký

Na počátku bylo perské slovo, jaké má u nás dnes spíš hanlivý nádech - označení pochybného trhu. Ne tak v Íránu, kde bázáry vzkvétají do velikosti a krásy. Bázár je především místem s největší koncentrací neurčitosti. Hledáte-li místo, kde se může člověk ztratit na pár chvil, bezvýsledně bloudit celé hodiny, ale i beze stopy mizet, nezapomeňte na bázár.

Co dělá Írán nefalšovanou zemí Orientu, je bezpochyby duch a kouzlo tamních bázárů. Bázár, to je pronikavá záře žárovek, nezvyklá směs vůní orientálních pamlsků a bůhvíčeho všeho, pára z čajových konvic a kouř z opékaného ovčího masa. Bázár má v sobě moc, kterou návštěvníka omámí jako kouzlem. Tak intenzivně, že nezbude než čas od času usednout, aby se z něj příliš nezamotala hlava - tu na sklenku čaje, tam zas na drobet sušeného ovoce či na ostrou bázárovou polévku s horkými plackami, které nepocházejí ze vzdálené továrny, ale jak jinak, z rozžhavené hliněné pece za vámi. Právě na bázáru na člověka dolehne časový posun, který ho v Orientu může z ničeho nic přenést až k dobám Šahrazádiným. Snad v tom ale mají prsty i potulní prodavači koření a léčivých substancí, kteří v minulosti pocházeli výhradně z řad dervišů a k jejichž živnosti dosud patří přídech magie.

Objevte krásy starobylého Íránu. Země s velkým kulturním bohatstvím se otevírá turistům

Kdeco na člověka doráží a naléhá, kdekdo usiluje na bázáru o jeho přízeň. Nejsou to jen prodavačky štěstí, jimž v dokonalém převleku za žebračky nechybí nic do působivosti. Každý bázár skýtá celé defilé postav, které tu zdá se přetrvávají z časů, kdy bylo toto místo vrcholem světového obchodu. Třebas kluky, jejichž ptáci v klíckách vyzpěvují, jako by měli přehlušit pronikavé volání trhovců. Letitá slabost Peršanů pro libosti, něhu a krásu, mezi něž patřilo kochání se ptačím zpěvem, dostala jen zdánlivě novodobý a komerční náboj. Ptáci nemají za úkol zpívat, leč tahat losy, věštit osud, což koneckonců příslušelo k odvěké výbavě každého perského bázáru, kde čas plyne velmi pomalu. Čekání na chod boží vůle a všemocný kesmet, osudové předurčení, který si muslim od narození nese životem, vládne bázárem, tak jako celou zemí šíitských muslimů, oddaných Bohu a Alímu, příteli božímu.

Živý labyrint

Perský bázár je fenoménem městské krajiny, pestrým, přelidněným a hlučným místem, v němž se sbíhá mystika s konzumem, vysoké se spojuje s nízkým. Tady získává muslimský věřící potřeby pro existenci na tomto světě, v jeho stínu nalezne útočiště a mezi temnými zdmi tu modlitbou a obětními dary zajišťuje svou věčnou spásu. Krámky a tržiště, řemeslnické dílny a manufaktury, jídelny a čajovny, prameny vody, lázně i kuřárny vodních dýmek, shromaždiště a nádvoří, mešity, modlitebny a náboženské školy, útulky i zájezdní noclehárny - to vše prolíná bázárem do podoby bludiště.

Netradiční česká expedice plná dobrodružství: Okruh Střední Asií Škodou 100 z roku 1969

Živý labyrint má v sobě styly i doby, tu přirůstá, tam zas odumírá. Vtahuje poutníka do dvorů karavanserájů s vodními zahradami, k fontánám pod půlklenbou se stalaktity. Do vnitřních mešit a míst modliteb za imámovým hlasem, jímž promlouvá k shromážděným. Ke krámkům nejroztodivnějších řemesel, odkud zní pokřik obchodníků i halas hádek a smlouvání, ale také pozvání k nezávazné, často však určující návštěvě, která Evropana může poznamenat i na celý život.

Mezi úsvitem a nocí

Je máloco smutnějšího než bázár za odpoledního odpočinku, kdy brány k mešitám a do dvorů zůstávají na hodiny zavřené a těžká vrata a rolety krámů skryjí náhle všechny barvy a třpyt. Jen málokde zůstane tyčí přepažené zboží, jehož majitel si na malou chvíli odběhl. Stovky řemeslníků kamsi zmizí a spící prodavači, symbolická stráž před zastíněnými výklady, se nepohnou, jako se pouštní zvířena neprobudí dřív, než slunce sejde nízko k obzoru.

Tak jak se mění vzdálenost mezi pouští a oázou při cestě perskou krajinou, odvíjí se v průběhu dne rytmus bázáru, kontrast mezi ranním rozjezdem, popolední siestou a večerním sklízením a uzamykáním. K večeru přibývají muži sesedávající se kolem vodních dýmek v řadách a v hloučcích, které skýtají to pravé prostředí k diskusím o tom, co dal den a co nabízí život. Se soumrakem po stažení rolet kvapně opouštějí bázár nakupující i trhovci a plní jeho úzké chodby a průchody. Přes den je bázár na východě doménou žen v černých čádorech. V noci před jeho zavřenými branami směňují muži podivné balíčky: hrudky terijaku, zapovězeného opia. Od rána do setmění se zvuk bazaru mění, smlouvání se mísí s chvástavými pokřiky obchodníků, hlasy střídá šum, až přijde čas pro těžké nárazy padajících rolet. A pak ticho, v němž táhnou kluci a žebráci s pytli a nabírají, co zbylo.

Žili v poušti hobiti? Tuto otázku vyvolává nález miniaturního města v íránském Šahdádu

Je to dozajista rozčarování bázár opustit a vyjít z přítmí a vlídného šera na neúprosné přímočaré světlo, do žáru spalujícího slunce. Na bázáru lze zažít leda světlo rozptýlené, uličky pod temnými klenbami hostí slunce jen zcela vzácně, zato když sem jeho paprsky dopadnou - průhledy v kopulích anebo škvírami v rozpadávajícím se klenutí stropů -, vnesou do chladu a atmosféry snění cosi zvláštního.

Bázár a bázárí

Bázár - od počátku sídlo opravdové moci - byl vždy vlivným protipólem vlády, šáha. Dodnes zůstal vedle světa trhu i posvátným útulkem s atmosférou magie a divadla. Ale také místem, kde je možné docela všechno, kde se pouhá nevinná potyčka může stát zárodkem příští revoluce. Najdete tu cechovní svatyně, v nichž bázárí, tradiční obchodníci na bázáru, jako členové významného řádu rituálně ukládají ostatky a neméně obřadně ctí památku svých členů. Každý prostor tu má svou funkci a existuje jako svět pro sebe i jako součást ducha země. Takový je bázár v Isfahánu, v Kermánu i ty menší po téměř celé Persii.

I v rámci samotného Íránu lze vystopovat jistý trend magičnosti, barvitosti a hýření poezie. Díky němu jsou tak mocně obdařeny zvláště kryté bázáry v pouštních oázách a vůbec v suché a žhavé části země, zatímco bázáry na severu, při pobřeží, kde jim chybí klasické zastřešení, ale také na chladnějším západě, se jim stěží vyrovnají. Pro mnohé snad právě v Íránu vrcholí bázárové kouzlo. I čas jako by tu šel svou vlastní cestou. Za rok či za dva nenajdete na bázáru to, co při předchozí návštěvě. Mizí tváře, zboží, symboly, zůstává jen kamenná hmota pod zvlněnou krajinou kupolí s příslibem přídělu tajemství.

V zemi krále Kašpara: Vítejte v nejvýchodnější íránské provincii Sístán

Bázárí není profese, nýbrž poslání, dědictví, jež se předává v rodině z otce na syna. Nositelé víry v bázár dokážou v jednotlivých městech, ale i celé zemi nejen vládnout tradičnímu obchodu, nýbrž i pronikat k pramenům politického vlivu. Síla soudržnosti a dobré styky umožnily obchodníkům na bázáru profitovat i za současného náboženského režimu. Donedávna platilo, že „provdat dceru na bázár“ znamenalo společenský vzestup celé rodiny. V minulosti bývalo obchodování na bázáru považováno za svérázné spojení umění a diplomacie. Bázár jako místo s výjimečnou nabídkou příležitostí společnost pokládala za výsostné území, které svou pozemkovou cenou nemělo ve městě konkurenci. Každý z obchodníků toužil ve svých snech dostat se na bázár.

Dnes si mohou lidé ve velkých městech vybrat i mezi jinými formami nakupování. Ale i když v zemi vyrůstají první supermarkety, na tradiční cesty na bázár, společenskou nezbytnost, Íránci zdaleka nezanevřeli. Byť na bázáru není vždy to nejlevnější zboží, najde se tu všechno pěkně pohromadě. Solidarita mezi muslimy a jejich náklonnost k odvěkým pořádkům má k tomu také co říct. Ten, kdo patří v zemi k tradičnějším, nábožensky orientovaným kruhům, má návštěvu bázáru za podobnou nutnost jako pravidelnou cestu do mešity. A navíc, přestaňte ze dne na den nakupovat u svého souseda Hasana anebo u Mohsena, starého přítele, s kterým každý týden sedáváte při vodní dýmce!

Troglodyté z pistáciových hor. To jsou obyvatelé skalních obydlí ve vesnici Meymand
Drsní lidé v drsné zemi aneb Hostem u chorásánských Kurdů
Jiří Sladký 8. ledna 2018 • 14:10

Drsní lidé v drsné zemi aneb Hostem u chorásánských Kurdů

Jiří Sladký




Diskuse ke článku

 

Starší články Lidé a Země