nahoru

Letiště: Jak funguje svět, kam se běžný člověk nikdy nepodívá?

Zuzana Šprinclová20. srpna 2018 • 07:20
Letiště: Jak funguje svět, kam se běžný člověk nikdy nepodívá?
foto: Czech Airlines Handling

Právě v tuto chvíli je ve vzduchu v letadlech na celém světě asi půl milionu lidí. Čtyřicet tisíc z nich každý den svoji cestu zahájilo na Letišti Václava Havla. Jak funguje toto umělé město ve městě, kde platí přísná pravidla a bezpečnostní opatření?

„Už to sedlo,“ říkají o Airbusu A320 z Frankfurtu pracovníci Czech Airlines Handling a vyrážejí v autech do míst, kde za chvíli zaparkuje obří stroj. Mechanici, nakladači a nejdůležitější muž celé akce, tzv. rampák. David Bělčický má na starost koordinaci a je to adrenalin: na vyložení letadla a jeho přípravu na další let zpět do Frankfurtu je 40 minut. Vše musí přesně šlapat.

Nasazuje si na uši sluchátka a sleduje, jak airbus po vyznačené žluté čáře míří k přiřazenému stanovišti (v letištní terminologii stojánka). Případné vybočení kontroluje pilot tzv. dokovací stanice na stanici terminálu pomocí naváděcích šipek. Plocha musí být v tu chvíli absolutně čistá: jeden pohozený kapesníček by mohl poškodit motor. Stroj vypadá oproti člověku megalomansky — rozpětí křídel má 34 metrů. Airbus zastavil, příďová kola zajištěna špalky, připojen elektrický kabel, pilot může vypnout motory. Nástupní most se dává do pohybu a cestující už netrpělivě sbírají své věci a míří k východu.

Pohled do očí: nepřípustné

V odletové hale terminálu 2 je zatím živo. Už ale opadl ten největší nával. Upravené dámy v uniformách přejedou zkušeným pohledem řadu posledních neodbavených. Při letech do evropské destinace nemusí většinou dbát na kulturní odlišnosti jako třeba u korejských klientů: aby neurazily, používají při braní pasů obě ruce, pokud jde o cestujícího v business třídě, je potřeba si ještě stoupnout a uklonit se. Arabům zase nesmějí nic podávat levou rukou a dívat se přímo do očí.

Vlakem do Tibetu: Jaké to je cestovat nejvýše položenou železniční tratí světa?

„Na začátku mé kariéry si lidi u přepážek povídali. Let byl pro ně zážitek: létalo se třeba do Karlových Varů ve svátečních šatech a na odbavení jednoho cestujícího bylo pět minut. Dnes se čas zkrátil na minutu a půl,“ říká Helena Kocourková, která na pražském letišti cestující odbavuje už třicet let.

Frmol u letadla

Cestující z Frankfurtu už opustili letadlo a na plochu přijíždí cisterna s palivem, zavazadla sjíždějí jedno po druhém z pásů, bagážisté je nakládají na vozíky a odvážejí. Rampák se nezastaví, pořád něco řeší, zapisuje, přikazuje: přes hluk klimatizace není slyšet, co říká do vysílačky. V jednu chvíli je u zavazadlového prostoru, za moment ho zahlédnu nahoře u kokpitu.

Obrovská hala třídírny zavazadel terminálu 2 působí jako nudné a tmavé místo plné dopravníků a nakládacích ramp. K letadlům odsud odjíždí jedno plné auto za druhým, za hodinu tady umějí odbavit až 3000 zavazadel. Jejich cestu řídí počítač. Všechna bez rozdílu procházejí detektorem výbušnin a rentgenem. Jednou odhalil v kufru i kočku. „Když se ukáže něco špatně, co nemá v zavazadle být nebo vypadá jako výbušnina, kufr projde další kontrolou,“ přibližuje Pavel Šrol z handlingu. V krajním případě se volá pyrotechnik. „Problém jsou věci s lithiovými bateriemi: třeba notebooky nebo kamery. Lidi často nevědí, že do zavazadlového prostoru nepatří,“ upozorňuje Šrol.

Plavba, na kterou nezapomenete: Téměř 100 hodin v ekonomické třídě indonéského trajektu

Zavazadla se občas zachytí na páse, třeba batohy se špatně uvázanými popruhy přepadnou přes bočnici a ztratí svoji trasu. Nebo se utrhne štítek s čárovým kódem. To pak putuje na stanici manuálního kódování. Pokud se ale kód nepodaří zjistit, musí se majitel vypátrat. „Kufr je třeba černý jako většina a nemá ani visačku se jménem. Je proto dobré, aby lidé svá zavazadla uměli jednoduše identifikovat,“ radí Pavel Šrol.

Nebezpeční dravci

Vedle odletové dráhy zatím popojíždí žluté terénní auto, v němž jede sokolník. Ze staženého okýnka má vystrčenou ruku, na které mu sedí dravec. Kolem pobíhá lovecký pes: plaší zvířata kolem dráhy, třeba zajíce. Nečekané setkání letadla s ptáky při vzletu je tím nejkritičtějším momentem a může způsobit katastrofu: nouzově musel třeba přistát na hladině řeky Hudson v New Yorku Airbus A320, když se letadlo po vzletu „potkalo“ s husím hejnem.

Biologická ochrana na pražském letišti používá desítku metod na plašení zvířat. K ruce mají pyrotechniku, dravce, brokovnici, laserovou stopu nebo pouštějí do éteru zvuky. „Ptáci jsou chytří, rychle si zvyknou na jeden druh plašení, metody proto musíme stále střídat,“ říká Jan Kadlec z biologické ochrany letiště.

Sabagiro: Lanovky ve městě Čiatura fungují nepřetržitě již od dob Stalina

Kvůli ptákům musí být i tráva na letišti přesně udržovaná ve výšce 15–25 cm, když je kratší, dravci vidí možnou potravu, delší tráva zase láká ke hnízdění. Přírodě ale neporoučíme a ke střetům dochází, v létě podle Kadlece i desetkrát za měsíc. „Problematické jsou třeba vlaštovky, ničeho se nebojí. Jsou ale tak malé, že nemají vliv na bezpečnost letu. Motor jich vcucne klidně i pět a nic se nestane.“ Každé takové „setkání“ s přírodou musí pilot nahlásit, dispečink pak pozastavit provoz. Do pěti minut se dráha musí zkontrolovat, případně uklidit. Hraje se o čas, během jedné hodiny může na ruzyňském letišti přistát a odletět z něj 46 letadel.

Mozek letiště

Ruch veřejné letištní budovy střídají tiché chodby. Vcházím do místnosti centrálního provozního dispečinku, kde všemu hemžení v terminálech a na ploše dávají jasný řád: starají se, aby letadla nebloudila, neťukala se křídly, šetřila palivo, přijela ke správné stojánce, aby se cestující co nejpohodlněji odbavili. Zabraňují chaosu, jenž v tomto městě ve městě může vzniknout velice rychle.

V potemnělé místnosti sedí dva muži a na 16 obrazovkách sledují dění na letišti. Na první pohled to tady vypadá na docela klidné zaměstnání: vše běží jako hodinky, ve všem je ověřený přesný systém. Jenže stačí jedna malá chyba, provozní problém, divoké počasí, stávka nebo odložené podezřelé zavazadlo – a věci dostanou trochu jiný spád. A počítá se tady také s teroristickými útoky, hrozba je reálná.

Vlaky a vláčky po Austrálii a Novém Zélandu: „Ponorkou“ australskými tropy

Zdejší šéf Tomáš Vláčil je jedním z osmi lidí, kteří mají v případě krizové situace zodpovědnost za letiště. Rozhoduje třeba o evakuaci. Pohotovost má jednou za osm týdnů a přiznává, že je v té době „více na trní než obvykle“. Na letišti musí být v případě potřeby do hodiny.

Lachtan v letadle

Tankovací auto čepuje do letadla naftu a přijíždějí nová zavazadla, která za chvíli poletí do Frankfurtu. Rampák kontroluje zavazadlový prostor, stroj musí být vyvážený. „Stává se, že všechno se do letadla nevejde. Zavazadla cestujících pak mají přednost a zboží letí dalším spojem,“ říká supervizor David Bělčický. Dnes nemusí řešit žádný neobvyklý náklad. Neletí žádný hokejový tým s výstrojí ani orchestr s nástroji. „Pokud se převážejí zvířata, musíme se postarat o jejich pohodlí a bezpečí. Lachtana jsme před odletem polévali vodou. Zvířata se převážejí v klimatizovaných prostorách,“ vysvětluje.

Letadlo do Frankfurtu je připraveno k odletu. David Bělčický ho ještě naposledy kontroluje. Obchází kolem obřího stroje a pozorně sleduje, jestli je vše tak, jak má být. Jestli třeba někde nezůstala otevřená krytka, jež by mohla způsobit katastrofu. Je v tuto chvíli posledním člověkem, který může odhalit chybu. Vzápětí nasazuje sluchátka a přes vysílačku komunikuje s kapitánem.

Vlaky a vláčky po Austrálii a Novém Zélandu: Projeďte se krásnými průsmyky Jižních Alp

U letadla je připraveno speciální vozidlo: tzv. pushback, jenž vytlačí obří stroj ze stojánky a nasměruje ke vzletové dráze. Letadla totiž většinou neumějí couvat. Stroj je připraven, ještě nahodit motory a rampák z podvozku vytahuje zajišťovací kolík. Zamává jím kapitánovi na znamení, že je vše připraveno. Kapitán dostává povolení od letového provozu z řídicí věže a za chvíli se zase odlepí ze země.


Chcete si Prohlédnout letiště?

Během exkurze po letišti se můžete dostat do míst běžně nedostupných. Třeba na odbavovací plochu, mezi hasiče nebo nahlédnout do hangáru.
4 různé trasy a jednu speciální fotografickou je třeba předem
rezervovat.


Slang neboli letiština

  • Choboťák – řídí nástupní most neboli chobot, který se „přicucne“ na dveře letadla
  • Pádlo – ruční detektor kovů
  • Koupák – letní cestující na dovolenou
  • Umíci – děti bez doprovodu
  • Bílý dům – administrativní budova letiště Praha (u zastávky K Letišti)
  • Bekové – zaměstnanci bezpečnostní kontroly letiště
Vlakem po Austrálii a Novém Zélandu: Když lokomotiva šplhá dechberoucí soutěskou
Vláčkem po Novém Zélandu: Unikátní miniželeznice, kde máte krásy džungle na dosah ruky
Zuzana Šprinclová




Starší články Lidé a Země