„Nyní jsme chtěli vyhledati prameny Tigridu... Táhli jsme nyní vzhůru po tigridské rokli asi tři hodiny... Brzy klesli naše koně a my hluboko do sněhu zřícených lavin, z kterého jsme musili sebe i koně vyprostit. Dvakrát mě chtěli moji průvodci opustit, přece však táhli ještě se mnou. Teprve po třetí skutečně odešli a já jsem vystoupil nyní sám až k mocnému sněžnému poli na svahu Sinurdagu, z něhož Tigris jako malý potůček vyvěrá v síle jednoho metru...“
Vylíčení objevu pramenů Tigridu pochází z cestopisu s podivným názvem Mimochodem, jehož autorem je český středoškolský profesor Josef Wünsch, jenž prokázal, že Eufrat a Tigris, veletoky, v jejichž povodí vznikla nejstarší civilizace světa, pramení jinde, než se dosud předpokládalo.
Do divokého Kurdistánu
Narodil se v Rokycanech 29. 6. 1842. Vystudoval filozofickou fakultu a roku 1867 se stal suplentem na gymnáziu v Praze. Roku 1872 se stal profesorem na učitelském ústavu v Jičíně, kde působil až do roku 1886. Právě v tomto období nejvíce cestoval.
Wünsch ovládal několik jazyků, vyznal se v zeměpise, dějepise i hospodářských poměrech navštívených zemí a znal jejich přírodu. Povzbuzen dosavadními cestovatelskými úspěchy chystal se na svou skutečně velkou cestu.
Obrátil se tedy na Vojtu Náprstka, který mu doporučil geograficky ještě nedostatečně prozkoumanou Arménii a Kurdistán, především pramennou oblast Eufratu a Tigridu. Wünsch se s touto myšlenkou ztotožnil a před cestou se obrátil na profesora berlínské univerzity Heinricha Kieperta (1818-1899), zeměpisce, kartografa a cestovatele. Kiepert Wünschovi poradil, na které oblasti by se měl zaměřit.
Dalším odborníkem, jenž pomohl Wünschovi připravit se na náročnou cestu, byl setník Robert Doudlebský ze Sternecku (1839-1910), rakouský geodet, kartograf a astronom původem z Čech, působící ve Vojenském zeměpisném ústavu ve Vídni. Opatřil mu některé přístroje a naučil ho mapovému skicování v terénu a měření výšek.
Když rok dovolené nestačí...
Josef Wünsch si vzal ve škole na rok dovolenou a odcestoval nejprve do Terstu, odkud 25. října 1881 vyplul do egyptské Alexandrie. V Egyptě pobyl čtyři měsíce. Dne 1 7. března 1882 Wünsch opustil zemi a odebral se do Svaté země a do Sýrie. V Bejrútu se setkal s německou archeologickou výpravou O. Puchsteina, jejímž cílem byla Mezopotámie. Cestoval s ní nejprve do Alexandretty (Iskenderun) a pak do kurdské vsi Kjachty na břehu Eufratu, kde se od expedice oddělil a sám na mezku, na němž vláčel pro větší pohodlí i skládací železnou postel, se vydal do hor, kde se pustil do mapování.
Vystoupil na horu Begdag přes 3000 metrů vysokou. Přes město Malatya postupoval po toku Eufratu k východu a pak se obrátil na město Charput. Mapoval pak oblast zvanou Dersim mezi Východním a Západním Eufratem. Dostal se až do Mazgirtu a Chosatu, ale dál ho turecké úřady kvůli vzbouřeným Kurdům nepustily.
Dne 19. července 1882 Wünsch dojel do střediska turecké Arménie Erzerumu, kde se setkal s ruským konzulem, s nímž podnikl cestu k jezeru Van. Odtud se přes Erzerum vydal do Trapezuntu (Trabzon), kde očekával dopisy z Prahy, a pak se uchýlil do Cařihradu, aby zde strávil zimu. Dovolenou si musel prodloužit o další rok. V dubnu 1883 opět s novými informacemi od Kieperta a s tlakoměry od Doudlebského odplul do Batumi a odtud přes Tbilisi a Jerevan dospěl opět do Vanu. V tomto městě se dozvěděl, že směrem na východ na hoře Ašrut Dag se nachází dobře zachovalý klínopisný text. Josef Wünsch jej okopíroval a poskytl profesoru vídeňské univerzity Müllerovi, jenž jej rozluštil a roku 1886 zveřejnil. Česky o něm téhož roku Wünsch napsal populární článek do Květů.
Tajuplné jezero Gölcük
Poté se jičínský profesor vypravil k jihozápadu k řece Böhtancay, která je vlastně horním tokem Tigridu, tekoucím západním směrem k soutoku s druhou zdrojnicí - Západním Tigridem, jenž vytéká z jezera Gölcük. Místní průvodci Josefa Wünsche opustili, a tak zásadní zeměpisný objev učinil zcela sám. Objevil oba dva prameny Východního Tigridu, jež vytékaly ve výšce 3170 metrů ze sněhových polí na svazích hory Karamürük (3240 m). Wünsch pak zmapoval celý tok Východního Tigridu až k soutoku se Západním Tigridem.
Poté se vypravil do údolí Východního Eufratu. Z města Charputu se Josef Wünsch vydal k jezeru Gölcük ležícímu ve výšce 1155 metrů, aby prozkoumal prameny Západního Tigridu. Jezero, z něhož podle pověstí měly obě mezopotamské řeky vytékat, podle jeho zjištění leží na rozvodí mezi Eufratem a Tigridem. Jeho podzemní výtok směřuje do Východního Eufratu, zatímco uměle vyhloubený povrchový odtok ústí do Západního Tigridu. Skutečný pramen Západního Tigridu pak Wünsch objevil na jih od jezera ve výšce 1650 metrů.
Wünsch se dále vydal na cestu proti proudu Horního Eufratu. Na přání svého „odborného poradce“ H. Kieperta zmapoval doposud nepřesně zakreslené toky některých řek v turecké Arménii. Odtud odcestoval do černomořského přístavu Trapezuntu (Trabzon), kde jeho velká cesta skončila.
Vědecká kořist Josefa Wünsche byla impozantní. Zmapoval oblast zhruba o rozloze 20 000 km2, uskutečnil však také národopisné výzkumy.
Roku 1886 se Josef Wünsch stal profesorem na průmyslové škole v Plzni. Na svou poslední cestu se vydal v létě 1890, kdy procestoval Černou Horu. Ještě před odchodem do penze v roce 1902 věnoval všechny své sbírky Náprstkovu muzeu, později i fotografie z cest a knihy. Josef Wünsch jako jeden z mála českých cestovatelů učinil objev světového významu, přesto však jeho jméno neprávem upadlo v zapomnění.
