nahoru

S fotografem Vaškem Šilhou a ředitelem pražské zoo Miroslavem Bobkem do pouště Gobi za koněm Převalského

Miroslav Bobek15. července 2018 • 09:00
S fotografem Vaškem Šilhou a ředitelem pražské zoo Miroslavem Bobkem do pouště Gobi za koněm Převalského
foto: Václav Šilha a Miroslav Bobek

Z lednové cesty do promrzlého Gobi jsme s Vaškem Šilhou měli velký respekt. Čekaly nás i teploty kolem pětatřiceti stupňů pod nulou. Navzdory třeskutým mrazům však bylo zimní Gobi divukrásné a svým způsobem příjemné, říká ředitel pražské zoo Miroslav Bobek.

Pod vysokou modrou oblohou se v prudkém slunečním svitu třpytil bělostný sníh, ze kterého vyčnívaly trsy travin nebo keříky, během dopoledne pokryté námrazou. Sněhovou pokrývku, působením větru místy zformovanou do tvarů připomínajících mořský příboj, střídala kamenitá pole a v pozadí se vypínaly bíle svítící hory. A v těchto úchvatných kulisách se popásali koně Převalského, poslední divocí koně, o jejichž návrat do Mongolska v Zoo Praha již celá léta usilujeme. Uprostřed zimy byli huňatí jak plyšáci pro děti a jejich syté zbarvení jedinečným způsobem zapadalo do okolní krajiny. Když jsem se díval na převaláky vybarvené do odstínů počínajících od tmavě hnědé přes měděnou až po jemně okrovou, uvědomil jsem si, že bez nich by Gobi chybělo něco velmi důležitého. Už by to možná ani nebylo to pravé Gobi…

Buddhistické kláštery, zlato i kosti dinosaurů. To vše můžete najít v poušti Gobi

Postupně jsme objížděli jednotlivé harémy koní Převalského. Jeden se spolu se skupinou velbloudů, jež koně Převalského často vyhledávají kvůli závětří i většímu bezpečí před vlky, zdržoval mezi keři v oáze, další jsme viděli na úpatí zvlněného hřebene a ještě další ve zcela otevřené krajině. Některé skupiny koní byly velmi plaché, takže se k nim nedalo přiblížit, jiné nám umožnily přijít téměř na dosah.

Součástí mnoha těchto harémů byly klisny, které jsme sem v uplynulých letech přepravili z Prahy. Xara, Bayan, Gretel, Paradise, Rabea… Na některých bylo od pohledu patrné, že jsou březí, a když jsem je sledoval, znovu a znovu jsem pociťoval ohromné zadostiučinění. Ano, patří sem a veškeré úsilí, překonávání překážek, podstupování rizik, všechen ten pot a slzy, to všechno stálo za to.

Oživené mysterium: Rituální tance „čham“ jsou vznešenou podívanou plnou krásy, barev,…

Stokilometrový trek divokou přírodou aneb Mongolským Altajem až k Pěti svatým

Miroslav Bobek




Starší články Lidé a Země