Dakar jinak. Fotoreportáž Martina Straky z nejtěžší rally světa

Martin Straka22. května 2018 • 06:50

foto: Martin Straka

Signál. V pustině Dakaru je zapotřebí hledat signál kdekoli.

Někteří dakarští drsňáci se holí. Denně. Kdekoli.

Rally Dakar je známá hlavně fotografiemi, jež přinášejí dramatické sportovní záběry. Poušť, duny, hory, brody, skoky kdekoli. Ostravský fotoreportér Martin Straka se na latinskoamerickou řež podíval jinak. Dokumentárně a černobíle.

Soutěž projel v roce 2015 v roli fotografa týmu Bonver Dakar Project. Když do Buenos Aires odlétal, věděl, že kromě každodenní práce jej čeká i tvorba knihy.

„Denně musíte nafotit všechna týmová auta a posádky v akci, to je samozřejmost. Jde o sportovní, akční záběry, které musíte zachytit, po dojezdu každé etapy zpracovat a rozeslat novinářům do celého světa,“ vypráví Straka. „A když máte normálního šéfa, v tomto případě Tomáše Vrátného, jste absolutně svobodný a hrajete si.“

Volná tvorba se netýkala jen dvoutýdenní práce pro stáj se třemi závodními tatrovkami, mantinely neměl ani výběr fotografií a textů do knihy. Publikace dostala název Mezi oceány a na svět přišla na jaře 2015. „Nebaví mě taková ta patetická označení, jako ‚Dakar na život a na smrt‘ nebo ‚Přežijí jen nejsilnější‘, proto jsem knihu nazval jinak, než u podobných publikací bývá běžné. Zvlášť když se skutečně závodilo mezi dvěma oceány, od Buenos Aires po chilské Iquiqe a zpátky.“

František Zvardoň 9. května 2018 • 13:45

Terapie jménem Island: Pohled na krásy ostrova objektivem Františka Zvardoně

Čtenáři tak mohou vidět třeba „dakarského Mikuláše“, jímž se pro autora stal tajemný muž v podhůří And, štíhlé nohy figuríny z výkladních skříní, které s sebou vzali mechanici jedné nizozemské stáje a bavili tím každou noc celý bivak, nebo muže s dcerkou před branami největší automobilové soutěže.

„Záběr chlápka s dcerkou pod cedulkou Dakar je pro mě symbolický. Soutěž je stále větší byznys, točí se v ní obrovitánské peníze a vy najednou uvidíte zcela obyčejného člověka s milovaným dítětem, kteří jdou jen tak kolem. Podívají se na tu nablýskanou závodnickou mozaiku, a tím to pro ně končí,“ dodává Martin Straka.