Útesy rudé jak na Marsu, zasněžené svahy bílé jako pocukrovaný koláč a moře modré jako na plátnech starých mistrů. To vše si vychutnáte v okolí francouzské Nice a bude vám na to stačit jenom pár dní.
Osmdesát kilometrů od Nice leží lyžařské středisko Valberg, Mercantour, obklopené modřínovými lesy uprostřed národního parku. Nejvyšší vrchol je přibližně ve dvou tisících metrech, takže za jasného počasí dohlédnete až na mořské pobřeží. Díky severozápadní orientaci svahů se tu lyžuje až do dubna.
Jméno Valberg je zkratkou Vallée des Bergers, což v překladu znamená údolí Pastevců. V letních měsících jsou tu kopce plné ovčích stád. Samotný park ukrývá mnoho pokladů: od velkého počtu endemických rostlin a živočichů až po pohanskou svatyni z doby bronzové. Skalní desky v údolí Zázraků zdobí asi třicet šest tisíc rytin zvířat, lidských postav a mnoha dalších symbolů. Tuhle podívanou ale doporučuji nechat si na některou z příštích cest. Z Valbergu je to přes 19 hodin chůze a brodit se sněhem takovou štreku není dobrý nápad.
Závrať v rudém kaňonu
Cesta z Nice do Valbergu trvá dotovaným autobusem přibližně dvě hodiny a celou cestu je na co se dívat. Zdejší rudohnědé břidlicové skály čekaly pod zemí od prvohor, aby je před pouhými několika miliony let během tání ledovců opracovaly místní řeky. Povedlo se jim to skvěle. Kamenné bloky rozervané erozí vytvářejí neuvěřitelné obrazce. Čím šplháte výše, tím je podívaná hezčí. Až tu krásu uvidíte, pochopíte, proč se zdejší spleti kaňonů, skalních tunelů a červených útesů přezdívá „Petit Colorado Niçois“, tedy Malé niceské Colorado. Někomu zase skály mohou připomínat slavné Calanques de Piana na Korsice, a to především ve chvíli, kdy se do nich opře slunce.
I když Přímořské Alpy nepatří k těm nejvyšším, sjezdovek je tu požehnaně od zelené loučky pro děti až po černé sjezdovky. Perfektní atrakce je takzvaný big air bag. Rozjedete se po speciálním lyžařském můstku a i s lyžemi skočíte do obrovského nafouknutého polštáře. Jde vlastně o stejný systém, jaký používají hasiči pro sebevrahy. Co jsem si ale ujít nenechala, byla projížďka na sněžném skútru. Když vyrazíte později odpoledne a vyjedete až na nejvýše položená místa ve středisku, vychutnáte si kouzelný pohled na krásně barevný západ slunce.
Léto v zimě
Ideální doba pro tenhle vyťukaný kombinovaný výlet, kdy za jedny peníze zažijete všechno, co Riviéra nabízí, je v únoru nebo v březnu. V tomto období tu už klidně můžete chodit v krátkém rukávu. Já jsem tu byla v půlce března a málem jsem litovala, že s sebou nemám kraťasy. Pokud hledáte vzrušení, nezastavíte se od rána do večera. Záleží, čemu dáte přednost. Jestli kombinaci alpského lyžování a vítání jara u moře, vyhlášenému karnevalu květů a světel v Nice, nebo voňavému festivalu citrusů v Mentonu. Když chytíte poslední autobus z Valbergu, který vyráží v pět, můžete ráno snídat v některých z pobřežních brasserií a pozorovat bílé srpečky vln Středozemního moře.
Hned potom sedněte na vlak, jenž vás během několika málo minut dopraví do Antibes, které představuje milý kompromis mezi atmosférou přímořského města a přírodou. Málokdo by řekl, že se tu dají najít místa téměř bez lidí. Jen vy, moře a středomořská vegetace. Pokud si chcete dát trochu do těla a užít si pohyb, obujte pořádné boty a vydejte se na asi pětikilometrovou procházku podél mysu Antibes. Je až překvapující, jak divoká je tu krajina. Vápencové útesy porostlé divokou macchií a borovicemi schovávají malé skalnaté zátoky. Místní otužilci se tu koupají i v brzkých jarních měsících a kochají se při tom výhledem na zasněžené vrcholky nedalekých Alp.
Libůstky géniů
Geniální lidé jsou většinou tak trochu šílení. Einstein chodil bos, Leonardo da Vinci psal pozpátku a Picasso maloval hlavně v noci. Alespoň v době, kdy žil v Antibes a jeho ateliérem se na dva měsíce stala římská pevnost ze čtrnáctého století. Dnes v jejích zdech sídlí Musée Grimaldi. Za osm týdnů tu Picasso po večerech vytvořil přes dvacet obrazů, a dvojnásobné množství kreseb k tomu. V bývalém ateliéru je dnes jeho muzeum, jež hostí dalších sto čtyřicet děl zakladatele kubismu. Na přání Mistra se expozice nikdy nestěhuje, a kdo chce vidět díla z jeho antibeského období, musí zajet přímo na místo činu.
Je velmi těžké odhadnout, co se komu odehrává v hlavě. O tom určitě hluboce přemýšlel i Jaume Plensa, když tvořil svou jedenáctimetrovou sochu z lakovaných nerezových písmen. Děravou bytost nazval Le Nomade a posadil ji tváří k moři na hradby pevnosti u milionářského přístavu. Znázorňuje vztah mezi slovem a lidským tělem a vítá všechny, kteří přicházejí do Antibes od moře. Socha je průchozí a v noci nádherně svítí. Antibeskému přístavu Vauban se nepřezdívá „milionářský“ jen tak pro nic za nic. Hostí ty největší lodě boháčů z celého světa. Aby se jejich pobyt stal opravdu ničím nerušeným, je dokonce zakázáno fotografovat či natáčet z dronu ve vzdušném prostoru nad městem.
Loď za franka sochy plné světla
- V antibeské Čtvercové pevnosti (Fort Carré) byl v červenci 1794 celých deset dní vězněnNapoleonBonaparte.
- V restauraci La Maison des Pêcheurs v Juan-les-Pins nedaleko Antibes získal slavný oceánograf Jacques-Yves Cousteau svou loď Calypso. Na obědě s miliardářem T. L. Guinnessem řekl, že touží natočit mořské dno. K tomu potřeboval loď, kterou mu boháč mávnutím ruky prodal za 1 frank.
- Z Nice je to pouhých dvacetminut a pět eur pobřežním vlakemdo Monaka.
- Sochy katalánského umělce, jako je ta v Antibes, najdete i v Nice na Massénově náměstí. Sedm figur sedí na mnohametrových ocelových tyčích a hledí na město. Přijďte se sem podívat večer, kdy se jejich obnažená těla díky měnícím se barvám oblékají do pestrých šatů.
OchutnejteAntibes
- Když nebudete mít smůlu a nebudete tu zrovna v pondělí, přivstaňte si a zavítejte na typický provensálský trh, plný ovoce, zeleniny, koření a nejrůznějších domácích dobrot na tržnici v ulici Cours Masséna.
- Vyhlášenýantibeský cukrář je Christian Cottard. Jeho sladké delikatesy můžete ochutnat v Pâtisserii Closerie na Boulevard Dugommier. Rovnou tam zůstaňte i na oběd. Mají příjemnou zahrádku, nedrahé polední menu a fantastické víno.
- Najděte Sadovu ulici (Rue Sade), strčte hlavu do sklepa zastrčeného Absint baru a vzdejte hold „zelené víle“. Podnik je zařízen ve stylu konce 19. století.
Zapištesi!
- Zastávku dotovaného autobusu č. 770 z Nice do Valbergu za 1,50 eura najdete na vlakovém nádraží v Nice.
- Cena jednodenního skipasu, ať už ve všední den, nebo o víkendu, je pro dospělé 32,30 eura; zvýhodněný, šestidenní, stojí kolem 170 eur.
- Ideální spojení je letecky z Prahy do Nice s českými letuškami na palubě.
- Valberg nabízí 50 sjezdovek, 90 km alpského lyžování a 25 km běžkařských tratí.
