Téměř deset metrů vysoké obří hlavy prý zpodobňují místní rodáky - což obyvatelé z okolí slyší neradi.

Téměř deset metrů vysoké obří hlavy prý zpodobňují místní rodáky - což obyvatelé z okolí slyší neradi. Zdroj: Markéta a Michael Foktovi

V pískovcových skalách v celém okolí se skrývají další díla sochaře Václava Levého.
Takovýto výhled na gigantické umělecké dílo je výsadou posledních let. Dříve hlavy skrýval vzrostlý les.
3
Fotogalerie

Čertovy hlavy: Vyražte na trek na Kokořínsko a objevte „český Mount Rushmore“

Dvě čertí hlavy nad nenápadnou obcí Želízy jsou tak ohromné, že byste něco podobného našli až v daleké Americe. Nevěříte? Přijďte se do zdejších pískovcových skal podívat na vlastní oči.

Jsou vysoké přes devět metrů a s výrazem strnulého šklebu zírají ze strmého kopce nad Želízy na silnici, jež se plazí údolím. Dříve prý Čertovy hlavy svým pohledem děsily pocestné, pak se ale na dlouhé desítky let musely spokojit s výhledem do zeleně. Přerostl je les stoletých borovic, takže se staly doslova největším tajemstvím zdejších skal.

Před několika lety místní lesníci stromy kvůli jejich chatrnosti vykáceli, takže obří hlavy opět volně koukají do krajiny. Podle památkářů přímé slunce čertům svědčí víc než vlhký stín, kvůli kterému na pískovci bujely mechy. A dole pod nimi dupou na brzdy zástupy zvědavců, kteří chtějí monumentální výtvor prozkoumat zblízka.

Není divu. Podle mnohých jsou Čertovy hlavy druhými největšími tvářemi vytesanými člověkem ve volné přírodě. Předčí je jen portréty čtyř amerických prezidentů na Mount Rushmore v Jižní Dakotě. Ty „naše“ hlavy jsou však o celé století starší, v období romantismu je vytvořil Václav Levý.

Tou dobou mu bylo kolem dvaceti let a pracoval jako kuchař na blízkém zámku v Liběchově. V sochařství byl samoukem, který po práci mizel do lesů za svými výtvory. Při pohledu od úpatí skal na obrovské dílo tyčící se do výšky třípatrového domu nezbývá než smeknout obdivem. Levý měl však sochařství v krvi. Jako umělec se prosadil v samotném Římě a po návratu domů učil jednoho z našich nejvýznačnějších umělců té doby, Josefa Václava Myslbeka.

Rozseknutý had a mordýřské doupě

Podoby obou gigantických čertů někomu připomínají vodníka s čarodějnicí a místní legenda vypráví, že jsou to dokonce portréty skutečných obyvatel nedalekého Liběchova. Pravou podstatu Levého inspirace se asi už nedozvíme, jistá je však jiná věc. Pro začínajícího sochaře byla zdejší skalní města z měkkého pískovce doslova uměleckým rájem. Vyžíval se tu natolik, že v lesích kolem Želíz najdete celou zkamenělou pohádkovou říši zkříženou se zoologickou zahradou. Nikoho místního nepřekvapí třeba devítimetrový had přeseknutý vpůli sekerou, kterého najdete u rozcestí modré a žluté turistické trasy. Sochaře prý k jeho vytvoření inspirovaly zmije, jež se ve zdejších borových lesích rády vyhřívaly.

Kousek dál se u jeskyně v pískovci šklebí několik dalších lidských tváří a u nich sedí Harfenice, ze které je kvůli erozi pískovce rozeznatelná už jen harfa se strunami. Když už jste tady, vyplatí se však udělat si dvoukilometrovou odbočku k jiné jeskyni. Její německé jméno Mordloch nelže. Za třicetileté války se tu skutečně ukrývali loupežníci a připravili tu o život řadu lidí včetně hraběte Jana Vratislava Clary. Jeho smrt si prý objednala o deset let mladší hraběnka, kterou za trest hodili do díry, nad kterou pak vystavěli kapličku. Dnes v jeskyni na dřevěných pryčnách přespávají jen mírumilovní trempové.

Máte pocit, že blaničtí rytíři pozapomněli na svou ochranářskou povinnost? Připomeňte jim ji osobně. Nikoli však v nitru hory Blaník, ale ve stejnojmenném „předpokoji“ umělé jeskyně Klácelka. Levého představivost osídlila okolní skály giganty české historie. V plné zbroji tu stojí Jan Žižka s Prokopem Holým, zatímco v křesle podřimuje předák blanického vojska Zbyněk ze Zásmuk. Trpaslíci pro vojsko pilně kují zbraně, kdyby snad českému národu bylo přece jen nejhůře.

Za bohatě zdobeným vstupním portálem se v šeru jeskyně skrývají zvířata zpodobňující špatné lidské vlastnosti. Najdete tu osla, husu i slepici. Vezměte si však k ruce baterku, uvnitř není moc dobře vidět. Výzdoba vznikla na motivy bajky Ferina lišák spisovatele F. M. Klácela, který rovněž působil na zámku v Liběchově, jenž je bohužel od povodní v roce 2002 pro veřejnost uzavřen.

Václav Levý má dnes své rádoby sochařské následovníky, pro jeho díla je to však tragédie. Mnoho lidí neváhá a do měkkého pískovce vyrývá vlastní podpisy a další vandalské počiny. Někteří návštěvníci si do kamene dokonce vysekávají schůdky, aby snáze vylezli na vrchol monumentálních děl. Když připočítáme přirozené zvětrávání téměř dvě staletí starých soch, začíná to pro ně být někdy nerovný boj. Uprostřed kokořínských lesů by tedy mělo platit zlaté muzejní pravidlo – koukat, ale nesahat.

Když v ráji teče do bot

Čertovy hlavy jsou světovým unikátem, kterého si cestou z Mělníka do Dubé nevšimne asi jen slepý. Málokdo však ví, že obří sochy shlížejí do údolí na další lokalitu světového významu. Lužní lesy a louky v rozlivech potoků Liběchovky a Pšovky si našly cestu až na seznam ramsarských mokřadů, které chrání mezinárodní ochranářská úmluva.

Krátký výlet do podmáčeného světa můžete podniknout po naučné stezce v Želízech. Ovšem jen v případě, když příroda dovolí. Jako každé správné zaplavované území je stezka vedoucí po pěšinách či povalových chodnících schůdná jen za nižšího stavu vody. Nečekané překážky vám kromě vody můžou způsobit i vandalové, kteří zařízení naučné stezky ničí tak pravidelně, že to místní sotva stačí opravovat.

Pokud to jen trochu půjde, zkuste se do nitra vzácných lužních porostů vydat. Při troše štěstí zahlédnete třeba skokana skřehotavého, jak usilovně nafukuje rezonanční měchýřky, aby svým hlasem překřičel všechny samce v okolí. Začátkem léta tu rozkvétají vzácné orchideje, například nádherně nachový prstnatec májový nebo kruštík bahenní s bělavě zelenými květy.

Pokud budete mít oči otevřené, možná vám menší obyvatelé mokřadů předvedou zázrak chození po vodě. Dokážou to nejen ploštice bruslařky, jimž se nesprávně přezdívá vodoměrky, ale také o poznání úctyhodnější lovčíci vodní. Ačkoli patří s rozpětím nohou jako menší podšálek k našim největším pavoukům, udrží se díky povrchovému napětí vody na její hladině docela snadno. Drobné vlnky mu navíc přesně prozradí polohu kořisti, což je děsivou zprávou nejen pro hmyz, ale i žabí pulce a drobné rybky, jež na pavoučím jídelníčku často končí.

České čertoviny

  • Čertovo jezero – leží v chráněné krajinné oblasti Šumava v nadmořské výšce přes 1000 m. Má rozlohu přes 10 ha a hloubku přes 36 m.
  • Čertovy skály – přírodní památka tvořená pískovcovými bloky vysokými až 25 m na Valašsku u obce Lidečko.
  • Čertovy kameny – vyhlídka na úbočí Zlatého Chlumu na Jesenicku vysoká 40 m a dlouhá 100 m.
  • Čertovy kameny na Vyšehradě – tři kamenné bloky nejasného původu, které podle pověsti přinesl do Prahy čert z Říma.
  • Čertův hrádek – přírodní památka a skalní útvar severně od obce Rohozná u Jihlavy.
  • Čertův dub – památný strom na Třeboňsku vysoký přes 20 m s obvodem přes 6 m. Je starý zhruba 400 let.
  • Čertovy schody – vápencový lom u Berouna ve středních Čechách, veřejnosti je nepřístupný.

Chléb i zvěřina

  • Většinu soch Václava Levého najdete podél okružní modré turistické trasy přes Liběchov, Želízy a Tupadly (12km).
  • U sochy Hada je odbočka po žlutéjeskyniMordloch a skalnímu útvaru Sedmchlebů (2 km).
  • V Tupadlech je restaurace se specialitami ze zvěřiny a zahrádkou, v Želízech je zájezdní hostinec. V Liběchově jsou restaurace minimálně tři.
  • V Želízech je k dostání turistická známka číslo 1601 s motivem Čertových hlav.